Grandhotel

Díky traileru jsem film vypustila z hlavy:), ale poté, co běžel na hbo a nic jiného na programu nebylo, jsem se odhodlala a dokonce neusla. Žádný převrat v české kinematografii se nekoná, ale pár lepších okamžiků jsem zaznamenala. Hlavně oceňuji výborně typizované postavy, samozřejmě nejlepší je Taclík coby zarytý Liberečák:), dále ale i Zábranská, která je klasickou ukázkou ženské pomstychtivosti, jakmile se jí nedostává toho, co chce. Na druhu stranu ale drží se svou kamrádkou, která se stala sokyní..."Kam to bude?" "To je jedno." "Tak Varšava. 830 korun." (27.05.2008)

LFŠ 2007 ... Přemýšlím kdy mě naposledy dokázal nějaký film takhle dostat...to už bude víc jak rok...a i tak se ten zážitek nepodobal tomu z pondělí 23.7. z Masarykova náměstí... Andělé všehomíra mě uchvátili beznadějí, Magnolia odhalením jakési "životní pravdy", Shawshank zase úžasným příběhem...ale až v Grandhotelu jsem měl pocit, že jsem se zhlédl jak v tom nejčistším zrcadle...během celého filmu jsem měl otevřenou pusu a koukal na ty dokonalé a přesto čitelné metafory...které jakoby mi někdo ukradl z hlavy...a ještě mnoho desítek minut po skončení závěrečných titulek jsem tu pusu nezavřel...pro mě jednoznačný emocionální vrchol letošního slováckého festivalu, navíc umocněný tím, že tohle jsem od filmu fakt nečekal... vstávám a vestoje tleskám...a tleskám...tleskám.......... (29.07.2007)

Příjemné, vtipné a jednoduché :) (29.06.2013)

Muchowova hudba byla to nejkrásnější na celém tomto docela milém ,trochu poetickém ,ale od začátku jasném příběhu z Ještědu.... (11.01.2008)

Dolavovy repliky jsou teda top :D (26.05.2020)

Nejsa Severočechem (nebo ještě lépe Liberečákem), trpěl jsem jako zvíře. ___ Už v Ondříčkově celovečerním debutu "Šeptej" či v kultovních "Samotářích" postavy tak trochu připomínaly mimozemšťany, tehdy to však bylo sympatické a roztomilé - ve světě, který se dávno vymkl z kloubů (bylo-li tomu vůbec někdy jinak?, to je kardinální otázka pro společnost, která neví kudy kam; osobně si myslím, že ne, nebylo, ale to je zas na jinou debatu, možná pro jiný komentář...), přitom sám sebe prezentuje jako ten nejnormálnější, jako to, co nejlepší, co nás mohlo potkat, je být tak trochu weird za mě hluboké etické gesto. U "Grandhotelu" však, co se postav týče, dochází v důsledku jejich přeexponované excentričnosti k totálnímu vyprázdnění jejich uvěřitelného lidství (s čestnou výjimkou Ilji Kláry Issové), pod všemi těmi obskurními rysy a rituály už nic nezbývá, resp. film by chtěl, aby v nitru postav divák ve finále nalezl mu dobře známé strachy a touhy, ale ta míra karikování a absurdizace předtím to prostě všechno pohřbívá. Nebo ještě jinými slovy: "Grandhotel" tragicky selhává tam, kde se snaží polidštit postavy, ze kterých si skoro hodinu a půl dělal prdel (ten rozpor mezi bizarním vnějškem a všelidským vnitřkem už prostě nelze zcelit). Následují spoilery. Tak kupř. strach Taclíkova Fleischmanna opustit rodné město a jeho fantazírování o letu vlastnoručně vyrobeným balonem za jeho hranice (což jsou ještě ke všemu naprosto protikladné motivace; nabízí se vysvětlení, že první pramení ze závazku vůči matce, druhé ze závazku vůči tomu Sudeťákavi, kterého hrál Mrkvička, btw. vztah mezi těmito dvěma postavami mně byl nesrozumitelný) by měl být aspoň zpola pochopen (viz poslední závorka) zjištěním, že byl za komančů opuštěn rodiči, kteří emigrovali do Německa, a že mu matka slíbila, že se pro něho vrátí - tahle informace však přichází tak pozdě, po tolika jeho "výstřednostech", že svůj názor na něj nezvládnu přehodnotit, zůstává pro mě zkrátka divným pavoukem. A to není to nejhorší, teď si vezměte Plesla a Ditu Zábranskou, resp. postavy, které ztvárňují. Rozumím strachu, že člověk navěky zůstane sám, že si nikoho nenajde, nebo že o svou lásku přijde, ale tenhle těmto dvěma postavám společný strach (díky němuž se v závěru spojí) je artikulován tak pozvolna (u Pleslova Patky dokonce, v souvislosti s jeho impotencí, naprosto náhlé), že se mi nepropojil s vnějškem, s jejich dosavadním chováním  - tak pro mě Ona zůstává neodbytnou "stalkerkou" odkojenou pochybnými ženskými časopisy a On protivným "šmejdem" (v tom smyslu, že prodává sračky). Koho by bavilo trávit čas ve společnosti takových lidí? Největší utrpení mně však přinášela postava recepčního Jégra, hraná Jaromírem Dulavou, z jeho verbální agresivity a sexistických keců bych blil - pokud tam měl být jako humorná složka, tak by měl český humor shořet v pekle! 20 % [dafilms] (28.06.2024)

5/10 Čistý průměr, který upadne v zapomnění. Na druhou stranu musím Ondříčka pochválit za snahu natočit svým způsobem tak trochu novátorský film. Možná to je první vlašťovka, kterou budou následovat další kousky se vzrůstající kvalitou. (21.05.2007)

Grandhotel je jasně odlišitelný od ostatních filmů, je originální, má své kouzlo, svou vlastní poetiku, početnou galerii výrazných a zapamatovatelných postav (Dulavův Jégr, Pleslův Patka, to jsou úžasní exoti). Když jsem film viděl poprvé, bylo to na tři hvězdičky, po druhém zhlédnutí jednu přidám, nějak jsem tomu přišel na chuť. Možná k tomu přispělo i to, že jsem si mezitím přečetl i knižní předlohu, kde jsem našel vysvětlení některých momentů, které mi ve filmu nebyly jasné. (19.05.2008)

Nechápu, jak někdo může vyhodit peníze za film jako je tento, naprosto bez děje, příběhu nebo nějakého většího smyslu. Je to jen změť obrázků, nic víc. Byla by z toho docela dobrá povídka, ale to by se to muselo prostříhat alespoň na třetinu. Pak by vám aspoň možná přišlo, že se tam něco málo děje. Vůbec mě to neoslovilo, a vůbec nic si z toho nepamatuju. Líbit by se to mohlo snad jen milovníkům Liberce. (11.05.2009)

Povedená forma a nápad, který naráží na neuvěřitelně ploché postavy, které Ondříček utopil v prvoplánové "originálnosti". I přesto se však Grandhotel nesledoval špatně, ale noví Samotáři se bohužel nekonají. (19.05.2008)

Mám tenhle film moc rád a o to víc si asi uvědomuju jeho nedostatky. Je to krásné, je to poetické, ale místy poněkud o ničem, vytržené z kontextu, který snad ani neexistuje. Jakoby se film postupně rozplýval větrem na ještědsko-kozákovském hřebeni. Škoda. Ale krásná. (08.05.2012)

Je to takový film o ničem. Přišlo mi to skoro tak, jako že děj je násilně poslepován z jednotlivých příběhů hlavních postav. To, že to je komedie, jsem se dočetl až na ČSFD. Já jsem se u filmu nejen nezasmál, ale ani nepousmál, a to bych asi při sledování komedie měl, že? Hudba je na mnoha místech hlasitá natolik, že bez dálkového ovládání, kterým se dal ztišit zvuk, jsem film nemohl sledovat. Skoro jsem se přikláněl k hodnocení odpad. Musím však uznat, že film má i své pozitivní stránky. Předně se mi líbilo, že byl natáčený v Liberci a na Ještědu. Nejsem povoláním filmový kritik, ale musím přiznat, že se mi velice líbily herecké výkony všech hlavních postav. Už samotný výběr herců pro jednotlivé role byl skvělý. Podle mě se herci ke svým rolím velmi hodili. Všichni hráli velmi přirozeně, nenuceně a tím pádem přesvědčivě. I když jsem si zhlédnutím filmu neodnesl žádný nezapomenutelný kulturní zážitek, který by se vztahoval k ději, byl jsem plně spokojen, ba přímo nadšen, ztvárněním hereckých postav. (Pátek 20.08.2010) (20.08.2010)

Od filmu jsem měl velká očekávání. Rudišova předloha je bezchybná a dost zjevně psaná s vidinou filmové adaptace, navíc je Ondříček jeden z mála režisérů, ve které mám u nás důvěru. Skutek ale utek. Důležité postavy buď chybí nebo jsou osekané (to nejvíc zamrzí u Jégra), vývoj hlavní postavy je nijaký a hepylajf závěr je úplně mimo mísu.. Ale asi zním moc kriticky, filmový Grandhotel určitě není žádná příšernost, jen prostě nenaplnil potenciál předlohy. Tu ale doporučuju v každém případě, přečíst se dá za jednu cestu Doma (ať to je kdekoli) - Ještěd, a zážitek to je spolu s opravdovým výletem do Sudet mnohem silnější, než film. (04.11.2018)

Nenašla jsem na filmu nic, z čeho bych se mohla rozplývat samou radostí a básnit o nezaměnitelném kouzlu, kterým by mě omráčil. Jediné, co mě dokázalo nějakým způsobem udržet u televizní obrazovky, byly záběry Ještědu, okolní krajiny a Liberce a pak také Fleischman s svojí zapáleností pro počasí. (11.10.2010)

Na jednom místě je tolik podivných postaviček, že to vytváří zajímavou a vlastně i krásnou mozaiku osudů, která je v konečném důsledku velmi pozitivní. Herci předvádějí takové výkony, jaké se od jejich rolí očekávají, a já jsem si tenhle film užil. Popravdě jsem vůbec nevěděl, co od něj čekat, no a on mě jen mile překvapil. (16.05.2016)

... snad proto že jsem z Jablonce, kam ten blbec Fleischman skoro dojel... (07.01.2008)

Film s vysokými ambicemi, ale rozpačitým výsledkem. --- Příběhů, ve kterých handicapovaní lidé hledají a nacházejí lásku, bylo u nás zfilmováno víc, a leckdy velmi dobře (Nuda v Brně, Návrat idiota). V tomto případě vidím dva nedostatky. Charaktery jsou načrtnuty docela dobře, ale bez dostatečné péče. Takže úroveň dialogů kolísá, místy je odbytá. Druhou slabinou jsou herecké výkony vedlejších postav, zejména v komických polohách. Vůbec by nevadilo, kdybychom se nad jejich slabostmi mohli občas rozesmát, a ve scénáři vtipné situace jsou. Ve finální podobě to ale moc nevychází. --- Mám z toho pocit, že režisér umí líp pracovat s věcmi, než s lidmi. (17.08.2010)

Chtělo by to rozpohybovat . Škoda není to hloupej film. (24.05.2014)

Náladou se to vrací sice k Šeptej, ale zůstaly tomu psychologicky jednorozměrné a ploché figurky ze Samotářů a z Ruky. Tam to fungovalo, u melodramaticky střiženého kousku to drhne... (03.10.2006)

2/10 Tak to byl poradny Ondrickuv ukrok do strany, ale verim, ze vsem ze severu Cech udelal dobre. Mne ne. (13.08.2007)