Eliso, můj živote
Elisa, vida mía
Elisa, My Life
Réžia:
Carlos SauraScenár:
Carlos SauraKamera:
Teo EscamillaHudba:
Giorgio MainieroHrajú:
Geraldine Chaplin, Fernando Rey, Isabel Mestres, Joaquín Hinojosa, Norman Briski, Francisco Guijar, Ana TorrentObsahy(1)
Klíčem k pochopení komorního psychologického filmu Carlose Saury jsou podle režisérova prohlášení slova Baltazara Graciana: Především měj otevřeny oči duše. Chceš-li vědět, kým se stáváš, hleď jimi. - V subtilním příběhu setkání dcery Elisy, prožívající manželskou krizi, s těžce nemocným otcem Luisem, který ve venkovském ústraní píše meditativní román, se prolínají různé časové roviny, proměňuje se vztah mezi realitou a fikcí. Snímek se dotýká řady témat: odcizení, dialektiky prožitků a představ, problému identity vlastní osoby, otázek umělecké tvorby a dalších. Titul byl převzat z díla básníka Garcilase de la Vegy (1503 - 1536). (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Ono tento Saurov film je hodne tazky na pochopenie a oslovi skor artovych divakov nez ludi typu stuntmanmike alebo Verbal. Dcera ma bordele doma v manzelstve, do toho este aj jej otec jaxi odchadza /teda odchadzaju fyzicke a psychicke sily/- velmi dobry namet na film. Nema to strhujucu dejovu liniu ani akcne sceny, jaxom napoisal, skor art, kde su dolezite : pisanie romanu, prelinanie sa roznych casovych rovin, sposob jaxa vyvija vztah reality a fikcie. Rezisersky takmer genialne dielo, Elisa Vida Mia pochadza od spanielskeho basnika Garcilasa De La vegu - z vrcholneho stredoveku. 100 % ()
Před projekcí jsem se dozvěděl, že Saura čerpá s Bunuela a Bergmana - souhlasím - Bunuelova snovost, prolínání realit a nerealit (upřímně řečeno v poslední části filmu jsem již neměl ani sílu šifrovat co je realita a co nikoliv a co jaký symbol představuje) / Bergmanova pochmurnost a cit pro nahuštěné dialogy. Ale ani Bergman ani Bunuel nepatří vyloženě mezi "lehké" režiséry. A podle mého prvního setkání s Carlosem Saurou si dovoluji tipovat, že u něj se bude jednat o totéž - Eliso, můj živote je pozoruhodný film s mnoha výbornými momenty (Elisa a Antonio a jejich rozhovor v autě, zmíněné snové pasáže aj.), ale velice často také nudí. V závěru už jsem jen cynicky čekal, kdy otec skoná. Celkově - alespoň pro mne příliš rozvláčné, dlouhé, bezdějové...ale zajímavé. ()
Po Anne a vlkoch je moje druhé stretnutie s dielom Carlosa Sauru sklamaním. Film ma napriek predpoludňajším hodinám uspával svojím pomalým, monotónnym rytmom, ktorý občas prerušila nejaká krátka dramatická scéna. Film som nepochopil, neporozumel som, čo ním chce režisér divákovi povedať a preto nemôžem ísť pri hodnotení ani na širokospektrálne tri hviezdičky. ()
Elisa je ten typ umeleckého filmu, ktorý vás zo začiatku asi nebude baviť, ale postupne mu začnete prepadať a po jeho konci si ho budete chcieť pozrieť znovu. Aby ste si napríklad vypočuli znova všetky dialógy a monológy a zapojili ich do vašej teórie, poprípade ste si ju popreli a prišli na inú. Fanúšik filmových symbolov bude sledovať veci, ktoré sa vo filme objavia viackrát a tým pádom rozmýšlať nad ich významom. To je podľa mňa tá skutočná filmová zábava. Lenže tento film bohužiaľ v televízii nikdy neuvidím, takže je vo hviezdach, kedy ho uvidím znovu. K plnému hodnoteniu sa prikláňam vzhľadom na fakt, že je to jediný film, kde mi je Fernando Rey sympatický. No a aby som nezabudol, tak ja som za ten dialóg spisovateľa so svojou postavou (alebo podobnú variáciu v tomto zmysle). ()
Moc dobře jsem udělal, že jsem jednou zase po velmi dlouhé době sáhl po Saurovi. Natočil již poněkolikáté velmi přesvědčivou, psychologickou sondu do zákoutí jedné, ženské duše, v čele, s tehdy velmi půvabnou Geraldine. Možná bych šel i do plných, ale to bych já, starý vůl nesměl splašit tak otřesné titulky, které můj dojem, chtě, nechtě srazily dolů. Omlouvám se, Carlo, příště si dám větší práci a další film zase zvednu, slibuju na svůj pupík. ()
Reklama