Peppermint frappé

další pamlsek servírovaný režisérem, tentokrát poťouchle věnován Bunuelovi. V prvé řadě José Luis López Vázquez i dvojí Geraldine hrají naprosto skvěle. A dál: ty překrásné drobnosti jako hrdinova podezřelá záliba v dívkách z luxusních časopisů a v dámské kosmetice. Ten jeho vycizelovaný byt plný starožitností (ehm, s výjimkou veslařského trenažeru před zrcadlem) v kontrastu s polozřícenými lázněmi a místnostmi plnými vzpomínek odsouzenými k zániku, místem jeho dětství, ze kterého zachránil pouze malou část, kterou vybavil naopak velmi moderně. A konečně ta záhadná vzpomínka na jednu dívku, která v něm utkvěla tak hluboko, že její znesvěcení tvrdě pomstí ... A pak Anna, nenápadná hrdinka, která z dokonalé submisivity na začátku filmu roste modelována jeho představami tak, až si přestáváme být jisti, zda ho už náhodou nepřerostla? Troxorova úvaha o vymezování se španělské kinematografie vůči francouzské stojí za zvážení. (14.05.2015)

Paní Geraldine mě kdysi okouzlila v Chaplinovi a budu ji milovat navždy. A s panem Vázquezem tvoří dokonalý pár. Že je jeho úchyl příliš veselý? Kdo někdy potkal nějakého psychopata, ví, že většinou to nebývají na první pohled vzteklí lidé s rozcuchanými vlasy, pěnou u huby a lopatou v ruce. Tenhle je tak sympatický, že mu člověk drží palce, aby mu to klaplo. A co. Čtyři a půl. (31.07.2012)

Skvělá studie fetišistické posedlosti, jež se brání výstřelkům šedesátých let a sází spíše na sílu tradice (jež je však v jistém ohlledu kritizována), hlubokou psychologii a neextrémní formu. Vznikl tak snímek s nadčasovou platností a působivostí, jež je v prvním plánu dosti uvolněný, ale v podloží vzbuzuje silné znepokojení a smutek. I v tom je právě to něco bunuelovského, jež je v tomto snímku dedikovanému tomuto velkému tvůrci ne zrovna nejpřímočařejší cestou dosaženo - i v tom tkví jeho hodnota. (25.11.2012)

...jak předělat ženu k obrazu svému (nebo-li kapitola z Příručky pro psychopaty: Vytvoř si svou vlastní barbie) - psychopat sice sladce psychopatický, ale na můj vkus až příliš úsměvný - a já se duševně nevyrovnaným postavám nerada směju, přijde mi to... zvláštní a tak nějak neuctivé (Hannibalovi jsem se taky nesmála!). Ale závěrečná scéna měl říz, to se musí nechat. (29.07.2012)

Carlos Saura Luisi Buňuelovi. Film, kterým uvádí do svého díla Geraldinu Chaplin a to hned programaticky: V dalších filmech jen naznačovaná dvojakost její postavy (srov. zvl. barvu vlasů ve "Stresu ve třech") je zde explikována na dvou protichůdných postavách, ponenáhlu se sbližujícíh v procesu vzájemné likvidace prostřednictvím ústřední mužské postavy, v jejímž nitru dlí ještě třetí Geraldina jako předobraz obou reálných. Nelze zjistit, zda onou záhadnou bubenicí byla Elena nebo Ana či nějaká jiná dívka, jen se mihnuvší a zanechavší hlubokou plodnou stopu jako "pravzpomínka". Nelze ani zjistit, zda tato dívka skutečně existovala nebo zda jde o falešnou vzpomínku, zhmotnělou z Juliánova nevědomí. Nezáleží na tom. Obraz bubenice je fascinující. Už proto není možné postavu Juliána vyčerpat definicí "manipulativní úchyl", byť jako takový je předveden mistrně a López Vázqez při jeho ztvárnění skutečně exceluje. Důležitější než psychologie jednotlivých postav (z nichž Juliánova je zde samozřejmě klíčová) je komplikovaný proces, který se mezi nimi odehrává. Ostatně pokud jde o zubařovu úchylnost, důraz je spíš na jeho normálnosti, spořádanosti, jakož i na tom, jak má všechny komponenty života pěkně srovnány - viz např. přechod z ordinace jedinými dveřmi do soukromí bytu, zde vedle sebe kulečník, domácí oltář, hambaté časopisy i veslařský trenažér - vše má své místo. Nic z mnou napsaného ale nemá popírat relevantnost komentářů kobejnova a Sandiegova. (Ostatně myslím, že i zastánci společensko-politické alegorie v exegesi Saurových filmů by si zde mohli právem přijít na své, museli by se však spustit hlouběji než obvykle.) O vysvětlení jistých typických specifik španělské filmové tvorby se pokouší troxor. Komentář PollyJean je mimo jiné cenný připomenutím některých výrazných motivů, s nimiž se setkáváme i v dalších Saurových snímcích. (28.05.2015)