Dvanásť do tucta 2

Pokračování dílu prvního...překvapivě:-) Jelikož jsem nahlédl rovnou na díl druhý, jedničku pominu a oznámím vám, že se jedná o další průměrnou rodinnou komedii se Stevem Martinem v hlavní roli. Ty ostatní lidičky jsou vcelku zbyteční, teda až na jeho souseda a věčného rivala E. Levyho. Jo, ta dvojka by si vystačila sama :-) 50% (26.12.2008)

Dobrá komedie o rodině, která má rovnou dvanáct děcek. Film nabídne několik ne moc originálních, ale přesto docela vtipných scének a hlášek. Rovněž naschvály, které si rodiny navzájem dělaly vyzněly poměrně dost srandovně. Osobně moc nemám rád filmy, jež poukazují na důležitost americké rodiny, ale v tomhle případě mi to nějak zvlášť nevadilo. (09.10.2010)

První díl byla celkem příjemná komedie, ale jak už se u spousty filmů stává dvojka za nic nestojí a to je případ i tohoto filmu. Celý film je moc křečovitý a spousta "vtipů" neni vůbec vtipná ale spíš nudná až trapná. Hlavní filmovou zápletku jsme viděli třeba u filmu Machři a přijde mi skoro stejná kdy se rodina (v případě machrů rodiny ) vydá na dovolenou na chatu k jezeru kam dříve jezdívaly a potkají se tam se starými rivaly se kterými nakonec uspořádají "souboj". (12.06.2012)

Nenáročná rodinná pohodovka, která nijak zvlášť nenadchne, ale ani neurazí. Rutinní scénář nemá moc co nabídnout, režie se taky nevytáhla ničím zapamatovatelným a dvojnásobná porce dětí ještě neznamená dvojnásobnou porci zábavy. Přesto je to překvapivě zábavnější než jednička. Steve Martin je pořád sympaťák, kterému role chybujících milujících otců sednou jako ulité, sem tam se mihne vtípek a celé je to takové přijemně letně odlehčené. Věděl jsem co čekat a neměl přehnaná očekávání, proto teď nemusím vzdychat, tvářit se znechuceně. Strávil jsem se svými blízkými přijemný podvečer a z pozice otce, který tuší, co filmový otec prožívá, s úsměvem držel Stevovi palce. (23.02.2013)

Není to zábavné ani úsměvné, není to ani slušná oddychovka, je to jen ve velké míře utahané, nudné, trapné a uboze nevtipné. Z prvních třiceti minut filmu mě tak rozbolela hlava, že jsem zbytek filmu nechala doběhnout jako zvukovou kulisu a ačkoli si to má ušiska vytrpěla dokonce, nezaslechla jsem nic, co by mě donutilo alespoň jednou otočit hlavu k obrazovce. Raději bych si prožila extra drsnou celodenní kocovinu, než znovu trávit 90 minut s tímhle kouskem. (02.06.2011)