Účastníci zájazdu

Nejsme zvířata, jsme lidi. Proto vracejte hnědý podšálky!.... . Jelikož všichni lidi mají nějakej problém, tak si tvůrci řekli, že by nebylo od věci to nějak zdokumentovat. Vybrali vzorek společnosti, posadili jej do autobusu a výsledek experimentu nám ukazuje, že: ,,někdy jsme vtipní hodně, někdy méně a někdy jsme taky trapní. Někdo nečte noviny a někdo je teplajzník. Ale v podstatě nám všem jde hlavně o jedno.“ Bohužel tvůrci neodhadli základní věc. A to stopáž. 113 minut na sebemrskačství je i pro Čecha moc. I proto nevím, jestli příště pojedu zase. Na druhou stranu - ,,12, to tu ještě nebylo!“ (03.10.2006)

Já jsem se bavil, poměrně solidní komedie, jedna z těch lepších porevolučních...za nějaký čas bych se na to klidně kouknul znovu a přehlédnu i následující chybičky: 1) Když jde Max otevřít dveře Pamele, má na své posteli bílý polštář. Při jejich společném návratu už tam ale není (čas: 00:37:00) 2) Když jsou Denisa a Irma poprvé na pláži, tak si všimněte, že stojí u lehátek každá na jiné straně, než v dalším záběru leží. 3) Autobus vyjíždí z Prahy na D1 na Brno (cedule výjezdu na Chodov), přestávku ale dělají na odpočivadle, které je na dálnici směr Příbram. (27.11.2007)

Hudba mírně vykrádající Arvo Pärta, minimalistický robot Krobot, scéna masturbačního doznání a zachycení deziluze (nejen) jadranských vakací, kdy všichni zažijí nějakou novou zkušenost, aby ve své podstatě zůstali nezměněni. Toť výčet pozitivních momentů držících Vejdělkův film na hladině poseté bublinkami mýdlové opery, ale ty potápěčské závaží v podobě ploché karikatury české malosti a rozpačitého rozvíjení děje nutí diváka přitahovaného ke dnu lapat po dechu někdy až nebezpečně dlouho. Při pohledu na princeznu Annu mě napadá, jestli existuje beznadějnější akt, než (čistě hypotetická) snaha valašského krále popřít své otcovství.. (31.10.2011)

Adaptací známého románu Michala Viewegha vznikla kultivovaná ryze česká (skorotragi)komedie s decentně přiměřeným humorem (nezapomenutelné mizející podšálky...) a s několika odkazy snad až k italskému neorealismu či Felliniho Amarcordu... (to ber, milý čtenáři, s rezervou...) Jen několik scén mohlo být natočeno a vypointováno efektivněji a efektněji... (Třeba takový Jan Hřebejk by z toho jistě vytěžil víc...) Avšak rozhodně jsem potěšen z toho, kam česká mainstreamová komedie dorazila od dob podobně tématicky ukotvených Troškových odpudivě primitivních hrůz... (09.02.2007)

40% - Tento film se na začátku tváří jako další typický český hláškový film, rádoby „ze života“. Vtipné seznámení s postavami mělo něco do sebe, stejně, jako úvodní cesta autobusem. Již v ní ale mou pozornost upoutaly nepřirozené herecké výkony. Čestné výjimky se daly spočítat na prstech jedné ruky a tento zápor mě rušil po celý film; podobně, jako špatná hudba, neschopnost zajímavého vyprávění, a přes očividnou snahu i neúspěch v „dojemných momentech“. Výčet záporů bych uzavřel scénářem, který směle konkuruje jihoamerickým telenovelám, jen ve vstřícnější minutáži. Abych jen nekritizoval, na tento film se dobře dívá, pokud si chcete vyvolávat asociace s vlastními zájezdy. To je patrně jediný hlavní klad. Účastníci zájezdu je průměrný film s nádechem Homolkových (v dnešním rouše), sexuálně opepřený (nebo přesolený?), a s tolerancí a nadsázkou dobře stravitelný. Dobrou chuť a rychlé zažívání! (22.01.2007)