Match Point - Hra osudu

Mé první setkání s režijní prací Wooda Allena a musím konstatovat, že velice dobré. Film začíná pomalejším tempem až mě jemně uspával, ale naštěstí se film později začne sympaticky zamotávat a nabírat tempo až do úžasného závěru kde se krásně vychutnává dobře napsaný scénář. Film má příjemné obsazení s nádhernou Scarlett Johansson, takže můj verdikt je zasloužené 4 hvězdičky... (06.01.2007)

Woodyho náhradní hlava v akci. Výtečně napsané, výtečně zahrané a výtečně zrežírované. V mistrovsky rozjetém Londýnském zápase o vlastní svědomí a pohodlný život prohrává Jonathan Rhys Meyers na plné čáře, ale Woody za kamerou smečuje jako o život a nenechá diváka uhodnout, kam míček nakonec spadne. A vězte, že když spadne, je to pořádný rachot se zatraceně dlouhou ozvěnou. (90%) (28.01.2008)

"Tak kdo bude mojí další obětí? Vy?" Mistr Allen si našel novou múzu, přesedlal do Londýna - a šokoval celý svět totální změnou žánru. Šokoval i mě, ale tím nejpozitivnějším způsobem. Woody sahá do svědomí všem hříšníkům a provinilcům a zároveň s nimi opatrně sympatizuje. Tím, že se navíc ve filmu sám neobjeví, dává divákovi pocit jakéhosi životního díla a možná i zpovědi. V tuhle chvíli mám pocit, že takovýhle majstrštyk tu od něj nebyl už moře let, tím spíš ve vážnější žánrové odnoži. Navíc jak ultrasvůdná Scarlett, tak neskutečně věrohodný Meyers jedou naplno a z Match Pointu dělají dost možná jedno z režisérových Top 3. (16.12.2006)

„Zařídíš se velmi dobře, dokud to nepokazíš.“ – „A čím to pokazím?“ – „Tím, že po mně vyjedeš.“ Match Point mě sice dostal už napoprvé, nicméně při opakovaných zhlédnutích si jenom potvrzuju jeho kvality a patřičně si ho vychutnávám, ať už to při konečném notně hořkém a cynickém rozuzlení vyznívá jakkoliv. Užívám si výborné herecké výkony filmových sokyň Scarlett a Emily, Woodyho vystavění příběhu (téměř neustále přítomné dusno, vášeň/jiskření i napětí způsobené „tancem“ na tenkém ledu), tvůrcovu škodolibost a hru s divákem (který fandí záporákovi), ale úplně nejvíc hlavního (anti) hrdinu. To, že si s ním Myers výtečně poradil, je jedna věc, ovšem hlavně mě čím dál víc fascinuje psychologie této postavy. Ta slušnost, úlisnost, přizpůsobivost, postupné získávání si pozice na výsluní, na oko podřizování se okolí. Na druhé straně skrytý instinkt lovce, drzost, ambicióznost, sebedůvěra, ledový klid (vychýlený až při „akci“), proměny svědomí a malé, nenápadné náznaky odporu, vlastních plánů a vůle (s postupnou gradací). Jako jediný menší zápor vidím postavu policejního vyšetřovatele, zvláště jeho „wtf“ probuzení (naštěstí taková „noční scéna“ či hození prstenu na něj vcelku nechávají zapomenout). 5*, vždy mě potěší, když Woody předvede jistou ruku i v nekomediálním žánru. (03.07.2009)

Je neuvěřitelné, jak si tady Woody Allen s divákem pohrává. Pořád jsem nevěděla, co z filmu vlastně nakonec vyleze. První polovinu se totiž jedná o klasický milostný trojúhelník, kde se nevyskytuje nic originálního, jenže je to tak skvělé natočené, že si režisér udržel mou pozornost po celou dobu a čekala jsem, k čemu všechno spěje. Ovšem ten závěr by mě ani nenapadl, přepadl mě naprosto nepřipravenou a já jen zírala. Skvělá pointa. Proto dávám plný počet hodnocení, protože se jedná o film, který je celou dobu o dva kroky před divákem a já miluji filmy, které mě dokážou svým vyvrcholením naprosto odzbrojit. (23.01.2011)