Spojenec

Spike Lee se vrací ve velkém stylu s hvězdnou trojicí Owen-Waschington-Foster, kterým sekundují též kvalitní William Defoe a Chris. Plummer. Každý kdo se těší na tento film očekává něco jiného než se mu dostane. Film si s vámi příjemně pohrává a celý pečlivě vykonstruovaný příběh je předkladán chvílemi klidně a jemně a jindy agresivně. Příběh se točí okolo lupiče, který vymyslí geniální plán (ano říká to o svém plánu každý lupič, ale to co lupič vymyslí tentokrát je opravdu síla :)) na vyloupení banky. Zápletka je jednoduchá dokud se neobjeví detektiv(Washington), který chce všemu co se děje v hlavě zloděje i tajemné postavy(Jodie Foster) ovládané majitelem banky(Plummer), který má v bance uložené něco co chce před světem i nadále skrývat, přijít nakloub. Problém celého filmu je fakt, že neobsahuje dějové zvraty, které by vás překvapily. Vše je předkládáno divákovi v klidu a jednoduše jako by jste otáčeli stránky knihy. Vše zapadá na své místo, vše má svůj jasně daný čas a vše se jako pyramida skládá, aby nakonci mohl lupič splnit svůj slib a celá ta pyramida vás zamáčkal překvapivým zakončením, kterým se stane z lupičova plánu opravdu skvostný podnik. Postava Jodie Foster mi přišla zbytečná. Je to dobrá herečka, ale tady být nemusela a možná by to i prospělo. Washington hraje svého poldu jak je už zvyklí s perfektní přesností. Clive Owen jako geniální lupič hraje 90% času v masce, ale jeho charisma je patrné už jen z jeho hlasu. Po 25. hodině pro mě nejde ani o zklamání. Film je dobrý, perfektně až mistrovsky přesně natočený, ale něco mu chybí a to ani plejáda hvězd s výborným režisérem nezachrání. (18.06.2006)

|| Scenár: Russell Gewirtz | Hudba: Terence Blanchard | Produkcia: Brian Grazer | Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Imagine Entertainment, 40 Acres & A Mule Filmworks | Rozpočet: 45 miliónov $ | Tržba: 184,376,254 $ || Spojenec... to je spojenec... Mám rád filmy s Dumasovskými scenármi. A to hlavne s vyžarujúcim obsadením. (10.04.2010)

Geniální film. To není jen obyčejná žánrová bravurně natočená strhující detektivka, ale spíše takový malý sociologický ponor do nálady současného New Yorku - bohaté, fungující, leč stále ještě hodně rozbolavělé západní megapole, města syndromu 11. září. Řekl bych ale, že hlavní motiv, proč Spike Lee natočil tenhle film, je vykreslit a poukázat na stereotypy v myšlení současných Newyorčanů a vůbec Američanů a možná i obecně příslušníků západní civilizace. Ten film je toho doslova plný a je jasné, že to musí mít nějaký jiný smysl, než jen zvýšení autenticity a dotvoření koloritu. Každý, kdo je jiný, jakkoliv se odlišuje, byť to nemusí být přímo cizinec, je potenciálně nebezpečný - uplatňující se převažující stereotyp v myšlení současné Ameriky (ostražitost policistů přeroste v agresi, když pod maskou rukojmího uvidí Araba - Sikka, albánská žena je zobrazena jako potencionální coura, Albánie je cosi ve střední Evropě (pro nás zvláště pikantní), na albánském konzulátu chtějí za rozhovor s policií peníze, při výslechu se táží muže, zda má albánské jméno, on říká, že arménské, policisté se otáží, jaký je v tom rozdíl...). Stejně bolavý je pro režiséra Leeho jeho osobní stresor, který akcentuje ve většině svých filmů (nelze nezmínit především snímek Malcolm X), problematiku rasové nerovnosti a postavení Afroameričanů ve společnosti. Malý černošský chlapec hraje v jedné z klíčových scén v sejfu banky počítačovou hru na gamepadu - obdobu GTA, kde virtuální hráč získává body za to, že porušuje zákon - prodává crack, zabíjí lidi a aktuálně brutálně zastřelí na ulici černocha - ,,negra" a poté mu strčí do pusy granát a odjistí ho. Rasismus je sice v současné Americe latentní, ale stále přežívá a modifikuje se (rozhovor detektiva Millera s bílým policistou, kterého postřelil 12letý černošský chlapec...). Tahle scéna nám odhalí i další významové roviny filmu - celé přepadení banky je do nejmenšího detailu pečlivě promyšlený konstrukt, který má navenek rysy trestného činu, ale ve skutečnosti je to spíše intelektuální výkon, svého druhu geniální šachová partie, motivovaná navíc etickými důvody (byť ekonomickými samozřejmě také). Tedy obrovský rozdíl oproti simulacím života pouličního gangu a vybíjení černochů. To je čistě patologický projev, zvláště u 12letého dítěte. Nebo proti jednání postav z třetího pólu trojúhelníku filmu - majitel banky s temnou minulostí a pro nejvyšší klientelu pracující právnička - zařizovatelka čehokoliv či newyorský starosta - všichni prohnilí a zkažení touhou po moci, postavení a penězích. Na závěr jsem čekal nějakou 25 hodinu, jak už bývá ve filmech Spike Leeho zvykem - a ona přišla a nepřišla. Závěrečná geniální pointa, osvětlující význam názvu, leč bez toho doslovného přesahu z předešlého brilantního režisérova filmu. Jinými slovy, 25 hodinu tentokrát Spike Lee nechal odbít již někdy v průběhu filmu... (20.08.2007)

Dokonalé zblbnutí diváka. O loupež přece vůbec nejde. Lee boduje v pro něj typických vedlejších aspektech. Politická nekorektnost a spousty menších, či větších rasistických narážek ve všech možných podobách. Ať se potom tedy nikdo nediví, že je loupež, na první pohled tak lákavá a plná nápadů, ve finále neuvěřitelně jednoduchá. Nějakou kostru přece tahle tématická směska mít musela. Obsazení výtečné - především Washington a Plummer. V podstatě se tu nic závratného neřeší, ale dialogy jsou natolik úderné a aktuální, že se na to člověk podivá rád i znovu. Takhle se točí multitématický film bez pořádného tématu. (22.07.2007)

Nemůžu si pomoct, ale Spike opět potvrzuje svoje tvůrčí tápání: koncept auteurství jako by se u něj svrknul na pár formálních štyků a vkládání rasových a post-11/9 referencí všude, kam se dá. Na jedné straně je gut, že dal únavně přechytralému, zvraty taženému scénáři vlastní senzitivitu a improvizaci, na druhou stranu tím pohřbívá naděje na subtilní, sevřenou žánrovku a nechává po sobě pro něj typickou spoušť. Sice místy velmi svěží, celkově ale neubalancovanou, bez těžiště v podobě pevného tvůrčího záměru. Žánrová šaráda (scénář) se tu potkává s dvojicí „pasáckých“ černých detektivů a zcizujícícmi společenskými komentáři (režisér), a to nemluvím o napůl fascinujícím, napůl nefungujícím pokusu o hold filmu noir (viz výborný basový soundtrack, „cizí“ elementy typu Fosterové femme fatale nebo nacistického motivu, dráždivé dialogy mezi ženou a muži, stylové vedení kamery, hrdinův klobouk). Podle mě je Leemu planeta malá a roste pro žánr sci-fi. Jen tam se odkazy sršící a společensky zodpovědný tvůrce může dostatečně vyřádit. Spike Trek! (15.04.2006)