Zlovestné ticho

Podobne ako v roku 2004 ma James Wan potešil filmom Saw aj teraz ma rovnako potešil filmom Death Silence. V dnešnej dobe nepodarených remakov (Black Christmas), tuctových priemerností (The Hills Have Eyes II) a nevyužitých šancí (1408, Black Sheep) je Dead Silence príjemným prekvapením a zistením že Wan je jeden z tých ktorý vedia budovať atmosféru, zaujať neopozeraným scenárom a fungujúcimi klišé. Death Silence je úplne iný ako Saw. Takže kto bude od toho očakávať krvák ako Saw alebo Hostel bude horko sklamaný. Kto sa chce príjemne báť ako napr. pri Skeleton Key, toto je tá správna voľba. (11.07.2007)

Wan s Whanellem dokazují, že nejenom o extrémním násilí horor jest, tudíž natočili starosvětský horor se vším všudy. Dějová přímočarost sice hraničí s primitivností (byť si Whanell na papíře neodpustil standardní pointu), ale Wanovi zvukově-obrazové kompozice dělají divy, ze kterých mé skromné hororové já předlo blahem. Škoda toho, že na herecké posty obsazují buďto sebe nebo svoje známé… Ryan Kwanten je neuvěřitelně tuhé dřevo. (30.05.2008)

V podstate to isté ako Wanov Rozsudok smrti, akurát v inom žánri - nelogické, miestami vyslovene blbé, ale dobre natočené štylistické cvičenie, ktoré je poctou žánrovým klasikám a vyžíva sa v oldschoolových estetických postupoch (Argento atď). Dajte už tomu talentovanému malajzskému chlapcovi kvalitný scenár! (03.04.2008)

90 minút solídne natočenej duchariny, ktorá sem tam dopláca na chabý scenár, nie príliš presvedčivé herecké výkony ale predovšetkým na síce efektne predvedenú, no divnú pointu. Celkovo rýchlo zabudnuteľný horor ale jedným dychom dodávam, že James Wan potvrdzuje, že talent má a o to viac nechápem, prečo ním mrhá na takéto filmy. (27.07.2007)

V rámci žánru určitě nadprůměr, který kombinuje jednak nejednou použitý motiv nejlépe rozvinutý v rámci série Noční můra v Elm Street, tedy motiv nenávisti sahající za hrob, jednak motiv hrdiny pohlceného světem temna, který vede zdánlivě rovnocenný zápas, jako tomu bylo v Angel Heart, a který je např. v literárním žánru skvěle rozvedený v povídce Ondřeje Neffa Poselství pro Agla Mathona. Zlověstné ticho, to je především výborná atmosféra vytvářená hudbou, výtvarným provedením loutek i skic a slušnou režií, kterou trochu zhazuje herecky topornější hlavní představitel a některá obehraná žánrová klišé. Celkový dojem: 70 %. (14.07.2011)