Nevinné hlasy

5/10 Jeden kolumbijský kamarád mi kdysi v dobách povinné vojenské služby řekl, že naši vojáci se poflakují dva roky na pohodovém skautském táboře ve srovnání se zásahy v džungli proti podvratným živlům nebo narkomafii, u nichž byl osobním účastníkem. Tehdy mi to přišlo jako vychloubání a tupení místní armády, teď už se na to nejenom pod vlivem tohoto filmu ze z regionálně spřízněného Salvadoru dívám trochu jinak. Kluci po dosažení 12. roku života jsou povoláváni do armády, aby po krátkém tréninku vyměnili dětské pistolky za opravdové a pomáhali bránit režim před guerillovou ofenzívou. Proto musejí všichni dospět a užít si své dětské radosti rychleji než děti jinde na světě. Asi byl ten příběh i dojemný, ale jak filmaři celou dobu tlačili na pilu, tak se jim podařilo zlomit ve mě nějakou pojistku a od jisté chvíle jsem to sledoval spíše očima cynika, který se podivuje nad naivitou postav, co se schovávají za slamník v naději, že ho kulka ze samopalu neprostřelí nebo mají dennodenně čisté a vyžehlené oblečení vyprané v některém z reklamních pracích prostředků. Celou dobu jsem čekal na živou konfrontaci kluků stojících na rozdílných stranách bitevního pole, ale bez úspěchu. (14.01.2009)

Tak v porovnání se Stoneovým Salvadorem je tohle teda o hodně slabší. Chápu, že s 11letým neposedou nejde provozovat taková dobrodružství jako s válečným fotografem, ale celkově to na mě působilo jak jihoamerická verze "Bylo nás pět" (s ohledem na osud malých kamarádů je slovo "bylo" docela podstatné). Kromě herců, kterým jsem nevěřil, mi nesedl ani hodně černobílý pohled na zúčastněné strany konfliktu. btw, pro místní milovníky latiskoamerických partizánů apod.: Ano, Američani do Salvadoru posílali instruktory a zbraně. Ale odkud asi tak vzali partizáni AK-47 a RPG? Natrhali je na banánovnících? Byla studená válka, krucinál. (02.12.2009)

Jedenáctiletý kluk, který tráví veškerý svůj čas mezi školou, prací a péčí o sourozence. V noci mu létají nad hlavou kulky a on svým tělem chrání malého brášku, protože matka je v práci a otec odešel do války. A celé dny se nad ním vznáší stín strachu, že i on bude odveden do armády, stejně jako hodně jeho spolužáků. Drsný film o drsném dětsví v Salvadoru. (02.03.2006)

Velmi emotivní dílo u kterého člověka logicky napadne: Národ, který odvádí 12-tileté kluky do války, již nesmí být národem. Za španělského kolonialismu by Toto se nemohlo stát. Takže je "skvělé", že Salvador, země, kde je vážně úplně hovno, je sice samostatná ale zabijí vlastní děti. Noční přestřelky jsou tu opravdu velmi realistické. Hned jsem si vzpomněl na svůj dětský strach, kdy nám ožralí Rusáci najeli tankem do baráku. Opravdu výborně natočený politický film, mučení katolického kněze a jeho odvaha jako by připomnělo bývalého papeže Karla Wojtylu. Mám to v originálním znění, takže problém s dabingem jsem neřešil, jak tady píše kolega. (06.10.2010)

Tento příběh je jen jeden z mnoha... bohužel tisíců podobných. Nejsmutnější ovšem není to (pokud budu parafrázovat citát postavy Paula Rusesabaginy z filmu "Hotel Rwanda"), že nás u zpráv v televizi podobný příběh dojme a pak se zas vrátíme ke své večeři... Nejsmutnější je to vědomí, že stejně se chová celá G20. A nebo ještě lépe - ti hodní (třeba USA) chování vlády té či oné země ještě podpoří nějakou pěknou sumičkou dolarů. Ne zrovna dávno byla v novinách reportáž o výcviku írácké armády - na fotce v nejmenovaném deníku byl přitom sotva tak patnáctiletý kluk. (02.04.2009)