Nevinné hlasy

" Zlým světem nářek zní, dá se v něm žít jenom s trápením. Já přesto můžu vždy říct, že žít marné není". Jeden z mnoha výkřiků hrůzy, který zaznívá z úst dítěte jménem Chavi. Je ze země, která je nám na hony vzdálená a možná o ní víme jen velmi málo informací, jako třeba já jsem o téhle události věděla jen velmi kuse. Ze země, kde tváře dětí ztratily svou nevinnost, kde jejich nejčastějším místem pobývání bylo místo pod postelí a nebo na střechách jejich domovů, těch krabic, které držely pohromadě silou vůle, ale jim v danou chvíli zachránily život. Ze země, kde se každý chlapec bál dožít dvanácti let a kde střelba byla všudypřítomná. Přes veškerý ten děs to byly přece jen děti, které prožívaly mezi tím vším i své trampoty a krátké chvilky radosti, mezi které patří třeba jen ten kraťoučký dialog mezi Chavem a jednou prima holčinou : "Ty jsi tak pěkná. A ty ošklivý jak ropucha. Ale líbíš se mi". Kéž by nářek zmizel z dětských úst, ale co si budeme namlouvat, dlouho nebude.........syrové, smutné, beznadějné....... (22.06.2015)

Drsný, avšak ne výjimečný válečný thriller podle skutečného příběhu z bitevního pole - vesnice v horách v Salvadoru. 11-letý Chava, hlava rodiny, má starost, jak ve 12 letech nebýt narukován, a k tomu, jako "samozřejmý" bonus, jak přežít každodenní krvavé válčení v "jeho" vesnici a jak uživit a ochránit rodinu a kamarády. Nejsilnější momenty filmu nejsou přímo ty válečné, ale spíše ty civilní a "normální" - např. zpěv zakázané písně po dobu přestřelky na podlaze rodné chatrče, odvod 12-tiletých vyděšených branců přímo ze školy, nebo Chavovo popichování s první láskou Cristinou Mariou. Fandil jsem partyzánům, stejně je (pod názvem Osvobozenecká fronta Farabunda Martího) podporovalo i tehdejší Československo (a hlavně Kuba a Sovětský svaz), a denně jsme museli poslouchat ve zprávách, jak se jim v boji daří. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=x6xwPYpdeAk (25.04.2009)

Silný snímek, který si nechce hrát na umění, zprostředkovává otřesné události z válkou poznamenané oblasti, kde jako vždy trpí nejvíce nevinní. Příběh Chavy je o to silnější, že i v děsivých životních podmínkách neztrácí schopnost prožívat své dětství se vším, co k němu patří, včetně her i prvních lásek, a přitom pomáhá nést odpovědnost za celou rodinu a nakonec i za vlast. Jedním z nejsilnějších okamžiků je snímání chlapců ležících na střechách, skrývajících se před vojskem a chladnokrevná poprava Chavových kamarádů, kdy vojáci budí dojem, jako by ani nebyli lidskými bytostmi... (21.05.2009)

Tak v porovnání se Stoneovým Salvadorem je tohle teda o hodně slabší. Chápu, že s 11letým neposedou nejde provozovat taková dobrodružství jako s válečným fotografem, ale celkově to na mě působilo jak jihoamerická verze "Bylo nás pět" (s ohledem na osud malých kamarádů je slovo "bylo" docela podstatné). Kromě herců, kterým jsem nevěřil, mi nesedl ani hodně černobílý pohled na zúčastněné strany konfliktu. btw, pro místní milovníky latiskoamerických partizánů apod.: Ano, Američani do Salvadoru posílali instruktory a zbraně. Ale odkud asi tak vzali partizáni AK-47 a RPG? Natrhali je na banánovnících? Byla studená válka, krucinál. (02.12.2009)

Je to k neuvereniu, ale aj taký nevýrazný režisér, ako Mandoki, sa dokázal vzmužiť a konečne nakrútiť aj film o niečom, nie len komerciu, čo sa snaží tváriť, že o niečom je. Dokumentárny štýl, skombinovaný s klasickým rozprávaním a dokonale naaranžovanou výpravou poskytujú veľmi silný emocionálny zážitok. Je to pochopiteľne aj témou, ak nie ste packal, tak vzbudiť súcit s postavami by ste mali zvládnuť. No a teda aj trochu moralizovania...mentalita národov, kde prebiehajú občianske vojny ako na bežiacom páse, je mi maximálne vzdialená a vzdialená mi je aj politika západu, snažiaca sa vždy postaviť na tú správnu stranu, pričom aj dement musí chápať, že niečo také, ako dobro a zlo tu neexistuje. Ale ako vidíme v našej rozdelenej spoločnosti a ostro polarizovanej tlači, tak ak vraždí tá správna strana, je to akože v pohode, veď chceme iba pomáhať...no chápete, čo mám na mysli... (04.05.2017)