Nevinné hlasy

Velmi emotivní dílo u kterého člověka logicky napadne: Národ, který odvádí 12-tileté kluky do války, již nesmí být národem. Za španělského kolonialismu by Toto se nemohlo stát. Takže je "skvělé", že Salvador, země, kde je vážně úplně hovno, je sice samostatná ale zabijí vlastní děti. Noční přestřelky jsou tu opravdu velmi realistické. Hned jsem si vzpomněl na svůj dětský strach, kdy nám ožralí Rusáci najeli tankem do baráku. Opravdu výborně natočený politický film, mučení katolického kněze a jeho odvaha jako by připomnělo bývalého papeže Karla Wojtylu. Mám to v originálním znění, takže problém s dabingem jsem neřešil, jak tady píše kolega. (06.10.2010)

Desiatky tisíc mŕtvych, tisíce zmiznutých, milión presídlených, tak to konštatuje OSN. Konštatuje, lebo to je jej práca. Riešenia nenachádza. Ekonomika založená na káve, v ktorej 77% ornej pôdy patrilo 0,01% populácie, teda obrovská sociálna nerovnosť plus ideologické spory vyplývajúce zo studenej vojny. Vo výsledku vojna prinášala aj také "nuansy" ako znásilňovanie mníšok a zabíjanie detí, ako to vidíme aj vo filme. Film samotný je však osobnou výpoveďou a bežný divák nechápe plne tie okolnosti, vidí len ľudí, ktorí sa nechcene nachádzajú vo vojne a nevedia, kedy kto na nich bude strieľať. Odsúdenia hodný konflikt, kde je správne nepostaviť sa na žiadnu stranu a apelovať na mier. Salvador sa stal len ďalším bojiskom medzi veľmocami, ktoré si našli obetných baránkov, a tak to býva dodnes. Film je v tomto správne bez akéhokoľvek politického podtextu a má len protivojnový charakter. Do kresla ma ale toto podanie nezaborilo. (03.01.2024)

Občanská válka v Salvádoru. Čmeláci, kteří teprve začínají poznávat svět jsou odváděni do armády. Střelba je na každodenním pořádku, obyčejné společně trávené chvíle se mění v smršť kulek a vy jen čekáte, kdo to z nich schytá. Jestli matka, nebo některý z jejich potomků. Chladnokrevná poprava dětí a když rebelující Chavito zamířil zbraní, kterou sotva udržel, na svého stejně starého kamaráda vojáka bylo už hodně silný kafe. Mandokiho smutnej obrázek vyspělé civilizace. 3,5* (17.02.2008)

" Zlým světem nářek zní, dá se v něm žít jenom s trápením. Já přesto můžu vždy říct, že žít marné není". Jeden z mnoha výkřiků hrůzy, který zaznívá z úst dítěte jménem Chavi. Je ze země, která je nám na hony vzdálená a možná o ní víme jen velmi málo informací, jako třeba já jsem o téhle události věděla jen velmi kuse. Ze země, kde tváře dětí ztratily svou nevinnost, kde jejich nejčastějším místem pobývání bylo místo pod postelí a nebo na střechách jejich domovů, těch krabic, které držely pohromadě silou vůle, ale jim v danou chvíli zachránily život. Ze země, kde se každý chlapec bál dožít dvanácti let a kde střelba byla všudypřítomná. Přes veškerý ten děs to byly přece jen děti, které prožívaly mezi tím vším i své trampoty a krátké chvilky radosti, mezi které patří třeba jen ten kraťoučký dialog mezi Chavem a jednou prima holčinou : "Ty jsi tak pěkná. A ty ošklivý jak ropucha. Ale líbíš se mi". Kéž by nářek zmizel z dětských úst, ale co si budeme namlouvat, dlouho nebude.........syrové, smutné, beznadějné....... (22.06.2015)

Tento příběh je jen jeden z mnoha... bohužel tisíců podobných. Nejsmutnější ovšem není to (pokud budu parafrázovat citát postavy Paula Rusesabaginy z filmu "Hotel Rwanda"), že nás u zpráv v televizi podobný příběh dojme a pak se zas vrátíme ke své večeři... Nejsmutnější je to vědomí, že stejně se chová celá G20. A nebo ještě lépe - ti hodní (třeba USA) chování vlády té či oné země ještě podpoří nějakou pěknou sumičkou dolarů. Ne zrovna dávno byla v novinách reportáž o výcviku írácké armády - na fotce v nejmenovaném deníku byl přitom sotva tak patnáctiletý kluk. (02.04.2009)