Rýchlo a zbesilo: Tokijská jazda

Po snesitelné dvojce jsem si myslel, že v Tokiu najde série nový smysl. No, podívejme, jak jsem se spletl. V Hollywoodu došlo ke zkratu mozků. Režijně a technicky jde samozřejmě o pěknou podívanou, ale za ten scénář a hlavně výběr charakterů bych střílel. Předtím byl Diesel skvělý, Walker ušel, Gybsona jsem snesl, ale zdejšího hrdinu bych nakopl do žeber. Jediná příjemná postava je zde Sung Kang, a kdepak skončí? Špatný vtip a zbytečný díl. (20.08.2011)

Nemůžu si pomoct, ale já jsem v té době Tokijskou jízdu strašně žral. Líbila se mi mnohem víc než předchozí dva díly. Toki(y)o má zkrátka své kouzlo. Hlavní hrdina, prý se jmenuje Lucas Black :), není nesympatický a dá se na něj zvyknout. Neříkám, že přímo vyniká, ale nekazí dojem. Je sranda sledovat všechny ty zamračené japonce za volantem. Taky je vidět, že režisérská ruka Justina Lina, ač si to v té době zřejmě nikdo neuvědomoval, je pro sérii ztěžijní. Spolu s vynikajícím soundtrackem Bryana Tylera, doplněného o několik známých skladeb tvoří výborný celek, který mě baví. PS : NFS Carbon, udělaný podle Tokijské jízdy, je můj nejoblíbenější NFS...100% (19.05.2013)

Líbí se mi změna prostředí i nový pohled na stylovou jízdu. Již nestačí jezdit rychle a přesně řadit, je třeba se naučit také umění smyku. Přestože film má řadu pěkných audiovizuálních momentů a režisér svou zručnost rozhodně nezapře, příběh Tokijské jízdy je naprosto příšerný a postavy jakbysmet. Překvapuje mě, že franšíza tuto obludnost vůbec dokázala přežít. 4/10 (10.05.2017)

„Chlapče, vieš, kto ja som?“ – „Japonský Justin Timberlake?“ Príjemné prekvapenie, ale to by po príšernej a úplne zbytočnej dvojke s Walkerom bolo takmer všetko. Druhý diel prakticky so sériou RYCHLO A ZBESILO nemá nič spoločné, ak nerátame rýchle autá. Nielenže sa v ňom neobjaví žiadna zo známych postáv predchádzajúcich dvoch dielov (SPOILER no dobre, cameo má Vin Diesel, ale je to úplný koniec, scéna má dve minúty a s ústredným hrdinom prehodí asi 5 viet SPOILER), ale nejde ani o „klasické“ závody, ale o štýl, ktorý som doteraz nepoznal – tzv. driftovanie (toto pomenovanie sa dokonca dostalo do pôvodného amerického podnázvu). A hoci nie som žiadny fanúšik áut, celkom ma to zaujalo. Nečakane ma tiež zaujali sympatické herecké výkony (najmä Sung Kang je ako sebavedomý a vlasatý hrdinov mentor-rovesník a „medzi Dobrom a Zlom uväznený“ Han veľký talent), dobre nakrútené akčné scény a exotické Japonsko, v ktorého fascinujúcich reáliách sa dej odohráva. (27.05.2011)

Dříve než se pustím do samotného snímku bych trochu polemizoval s – nejen zdejší – kritikou tohoto snímku. Pokud vezmeme v potaz všechny díly série a budeme hodnocení jeho kvality stupňovat jen a pouze na základě samotných dílů, pak je nutné všímat se zejména přístupu k látce v každém filmu. Vážení, tohle je třetí díl série Rychle a zběsile, opravdu vidíte nějaký smysl v porovnávání příběhů, scénářů nebo podobných věcí? Já tedy ne! Tady totiž jde o úplně něco jiného. Mám pocit, že většina kritiků, ať jich zdejších „vyšších“ uživatel nebo recenzentů v odborných periodikách, se snaží tenhle snímek shodit jen na základě podivných úvah o neexistující psychologické rovině, plytkosti příběhu, či nesoustředěnosti na vývoj charakterů a vztahů mezí hrdiny. Sakra, lidi, vždyť tohle přeci není žádný „intoušký“ film pro pseudointelektuály, ale jeho naprostý protipól. Není pak hloupé vytýkat naprosto zbytečné věci, o které v tomhle nejde? Vždyť Rychle a zběsile: Tokijská jízda je adresována „obyčejným“ diváků, kteří se chtějí jen zabavit, těm které nezajímá vybroušená psychologická rovina a ani úchvatná pointa, tady jde jen o jedno: Zabavit diváka a nabídnout mu jednoduchou zábavu! A to se tomuto snímku rozhodně povedlo. Hrdinové hláškují, jednotlivé postavy se „stírají“, jsou tam pěkná auta – rychlá a řádně upravená -, svalnatí chlapi, pěkné holky a hlavně rychlá jízda plná adrenalinu, to ostatní zde jde do pozadí, příběh se odehrává někde „mimo“, je nepodstatný, ale přesto si s ním Justin Lin velmi dobře poradil. Je třeba vyzdvihnout jisté věci, třeba že věci, jejichž funkčnost není až tak nutná, jsou zde dobře odvedenou prací, herci hrají, hudba v záběru sedí a děj je dynamický, rychle ubíhá a nenudí. Rozhodně nechci psát, že je Justin Lin skvělý režisér, lhal bych, ale jako klipař, který si někde nakrade pár nápadů pracuje velmi dobře. To právě díky němu je Tokijská jízda tak povedeným filmem. Skvělá je tu jak vizuální stránka, tedy nádherné město, cool hrátky s obrazem, skvěle nasnímané záběry závodů, tak i „přidané“ okecávací pasáže. (28.07.2006)