Rýchlo a zbesilo: Tokijská jazda

Rozhodně žádný tragický díl, jak sem zpočátku očekával. Justin Lin není špatným režisérem a dokázal myslím sérii Rychle a zběsile vtisknout dva velice slušné díly. Nejslabším dílem z mého pohledu je tudíž díl druhý. Dost se mi líbilo že se konečně přestává závodit na těch přiblblých rovinkách, kde to je o tom kdo dříve zmáčkne zázračný čudlík. Tokijský drift je přece jen o technice především a například závěrečná honička v serpentýnách je výborná. Bohužel film notně srazil hodně špatný hlavní hrdina. 50% (12.09.2009)

Když se už tak debilní film dostal do fáze, kdy už nemohl být trapnější, přišla bojová scénka, kdy se mezi sebou utkává rádoby cool Bow Wow s asiatem. A pozor bitka má neskutečně vážný důvod (i já bych se nasral do běla), prostě ten Bow prodal asiatovi iPod, kterej nehraje!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ovšem to není všechno, pak se tam připlete hlavní hrdina, který nejen že se ve filmu už po stý ztrapní, ale dá tomu protivníkovi iPod vlastní!!!!!!!!!!!!! To už sem naprosto nezvládal...No a pak jsem u toho usnul....probudil se a zjistil, že i když už se film blíží ke konci, pořád vím oč běží (až tak předvídatelný scénář to byl). Tenhle film prostě ocení jen šampón-meni. Neskutečná ztráta času! (28.03.2008)

Nemůžu si pomoct, ale já jsem v té době Tokijskou jízdu strašně žral. Líbila se mi mnohem víc než předchozí dva díly. Toki(y)o má zkrátka své kouzlo. Hlavní hrdina, prý se jmenuje Lucas Black :), není nesympatický a dá se na něj zvyknout. Neříkám, že přímo vyniká, ale nekazí dojem. Je sranda sledovat všechny ty zamračené japonce za volantem. Taky je vidět, že režisérská ruka Justina Lina, ač si to v té době zřejmě nikdo neuvědomoval, je pro sérii ztěžijní. Spolu s vynikajícím soundtrackem Bryana Tylera, doplněného o několik známých skladeb tvoří výborný celek, který mě baví. PS : NFS Carbon, udělaný podle Tokijské jízdy, je můj nejoblíbenější NFS...100% (19.05.2013)

Zřejmě kouzlo nadupaných aut nějak nedokážu ocenit. A to i mimo plátno a obzvlášť poslední dobou. Možná i proto, že v autě do mě napumpuje adrenalin hlavně svítící kontrolka na benzín a zvědavé dotazy policejní hlídky ohledně náhradních žárovek, lékárničky atd. Vlastně nevím proč se na Fast and the Furious vůbec ještě dívám. V jedničce byl alespoň okouzlující blonďáček Paul Walker. A tady. I když Sean, ten má zase pozoruhodný talent na jazyky, vůbec jsem si nevšimla, že by měl nějaké problémy s výukou v japonštině :- ))). No nebudu v tom šťourat. Jdu se cournout pár kiláků po městě (pokusím se podle pravidel maximálně 50km v hodině) a jestli se ještě dnes, při té závratné rychlosti, stihnu vrátit, tak možná zvednu hodnocení i u téhle pitomosti a to čistě ze závisti. Teda ta japonština to byl výborný nápad!!! Na to si vzpomenu i po letech :- )))). Čímpak nás překvapí příště??? (13.07.2006)

Dříve než se pustím do samotného snímku bych trochu polemizoval s – nejen zdejší – kritikou tohoto snímku. Pokud vezmeme v potaz všechny díly série a budeme hodnocení jeho kvality stupňovat jen a pouze na základě samotných dílů, pak je nutné všímat se zejména přístupu k látce v každém filmu. Vážení, tohle je třetí díl série Rychle a zběsile, opravdu vidíte nějaký smysl v porovnávání příběhů, scénářů nebo podobných věcí? Já tedy ne! Tady totiž jde o úplně něco jiného. Mám pocit, že většina kritiků, ať jich zdejších „vyšších“ uživatel nebo recenzentů v odborných periodikách, se snaží tenhle snímek shodit jen na základě podivných úvah o neexistující psychologické rovině, plytkosti příběhu, či nesoustředěnosti na vývoj charakterů a vztahů mezí hrdiny. Sakra, lidi, vždyť tohle přeci není žádný „intoušký“ film pro pseudointelektuály, ale jeho naprostý protipól. Není pak hloupé vytýkat naprosto zbytečné věci, o které v tomhle nejde? Vždyť Rychle a zběsile: Tokijská jízda je adresována „obyčejným“ diváků, kteří se chtějí jen zabavit, těm které nezajímá vybroušená psychologická rovina a ani úchvatná pointa, tady jde jen o jedno: Zabavit diváka a nabídnout mu jednoduchou zábavu! A to se tomuto snímku rozhodně povedlo. Hrdinové hláškují, jednotlivé postavy se „stírají“, jsou tam pěkná auta – rychlá a řádně upravená -, svalnatí chlapi, pěkné holky a hlavně rychlá jízda plná adrenalinu, to ostatní zde jde do pozadí, příběh se odehrává někde „mimo“, je nepodstatný, ale přesto si s ním Justin Lin velmi dobře poradil. Je třeba vyzdvihnout jisté věci, třeba že věci, jejichž funkčnost není až tak nutná, jsou zde dobře odvedenou prací, herci hrají, hudba v záběru sedí a děj je dynamický, rychle ubíhá a nenudí. Rozhodně nechci psát, že je Justin Lin skvělý režisér, lhal bych, ale jako klipař, který si někde nakrade pár nápadů pracuje velmi dobře. To právě díky němu je Tokijská jízda tak povedeným filmem. Skvělá je tu jak vizuální stránka, tedy nádherné město, cool hrátky s obrazem, skvěle nasnímané záběry závodů, tak i „přidané“ okecávací pasáže. (28.07.2006)