Rýchlo a zbesilo: Tokijská jazda

Je to úplne priemerný športovo ladený akčný film, ktorý je už tretím dielom tejto priemernej série. Má iba obyčajný príbeh o mladíkovi, ktorý má zo všetkého najradšej rýchle autá a keď sa raz kvôli tomu dostane do problémov, je nútený odísť za svojim otcom do Japonska. Ale tu sa opäť dostáva do sveta rýchlych automobilov, no zároveň aj do problémov s miestnymi mladými zločincami. Spracovanie ma ale moc nezaujalo, táto zápletka je už na prvý pohľad až príliš teenagerská a to moc nemusím. Kriminálna línia už ide úplne do úzadia a prednosť majú rýchle automobily, súperenie, priateľstvo, láska a podobné špecifické prvky tohto typu. Navyše mi vadí tá typická americká mentalita, Američan len príde do cudzej krajiny a neprejde ani deň a už si nájde najlepšie dievča, najlepšieho priateľa, samozrejme aj úhlavného nepriateľa, ktorého si znepriatelí len svojou vlastnou hlúposťou a namyslenosťou a už sa v celom miestnom podsvetí cíti ako doma, takže potom ani nedokážem hlavnému hrdinovi vôbec fandiť a prajem mu prehru vo všetkých ohľadoch. Takže skutočne celý hlavný dej ide mimo mňa, vôbec si ma to nezískalo a bolo mi úplne jedno, ako sa to skončí. Ale zase na druhú stranu to nemôžem ani úplne kritizovať, úvodná časť je celkom zábavná, celé sa to nesie v svižnom tempe a veľkým plusom je aj veľmi atraktívne prostredie Tokia, ktoré to po celý čas mimoriadne osviežuje, takže v konečnom dôsledku to na tú priemernú zábavu stačí. Akcie je tu pomerne dosť, ale je iba priemerná. Tvoria ju samozrejme hlavne automobilové naháňačky, ktoré sú veľmi dobre natočené a aj technicky kvalitne zvládnuté, pôsobia o dosť lepšie, než v predchádzajúcich dieloch, lenže veľkým problémom je, že im chýba nejaké lepšie dejové opodstatnenie. Jednoducho sledovať nejakú kvalitne zvládnutú naháňačku, v ktorej ale ide len o to, aby sa nejaký mladík predviedol pred rovesníkmi ma teda vôbec nezaujíma. A nanešťastie o tom sú prakticky všetky. Herecké obsadenie je iba priemerné, hlavný hrdina Lucas Black až na úvodnú časť nestojí za nič, ale celkom to zachraňujú vedľajšie postavy všetkých národností. Réžia a technická stránka sú štandardom tohto typu filmu, kvalitná vizuálna stránka, ale tým to aj končí. Toto tretie pokračovanie považujem za najslabšie z celej série a navyše je to aj po príbehovej stránke úplne zbytočný diel, ale zase kvôli svižnému tempu a prostrediu to na tú jednorazovú jednoduchú zábavu stačí. 51% (26.06.2013)

Japonské šlapky, nadupané autá, parádna hudba, vkusná kamera, ale hlavne scenár deravý ako rešeto, prihlúple dialógy a nadčasová naivita a klišovitosť, to sú hlavné záchytné body tohto odvaru prvých dvoch častí. Ale musím uznať, že nápad bol sľubný. Zaujímalo by ma, koľko za tú minútku v závere skasol Vin. 55%. (01.09.2006)

Dříve než se pustím do samotného snímku bych trochu polemizoval s – nejen zdejší – kritikou tohoto snímku. Pokud vezmeme v potaz všechny díly série a budeme hodnocení jeho kvality stupňovat jen a pouze na základě samotných dílů, pak je nutné všímat se zejména přístupu k látce v každém filmu. Vážení, tohle je třetí díl série Rychle a zběsile, opravdu vidíte nějaký smysl v porovnávání příběhů, scénářů nebo podobných věcí? Já tedy ne! Tady totiž jde o úplně něco jiného. Mám pocit, že většina kritiků, ať jich zdejších „vyšších“ uživatel nebo recenzentů v odborných periodikách, se snaží tenhle snímek shodit jen na základě podivných úvah o neexistující psychologické rovině, plytkosti příběhu, či nesoustředěnosti na vývoj charakterů a vztahů mezí hrdiny. Sakra, lidi, vždyť tohle přeci není žádný „intoušký“ film pro pseudointelektuály, ale jeho naprostý protipól. Není pak hloupé vytýkat naprosto zbytečné věci, o které v tomhle nejde? Vždyť Rychle a zběsile: Tokijská jízda je adresována „obyčejným“ diváků, kteří se chtějí jen zabavit, těm které nezajímá vybroušená psychologická rovina a ani úchvatná pointa, tady jde jen o jedno: Zabavit diváka a nabídnout mu jednoduchou zábavu! A to se tomuto snímku rozhodně povedlo. Hrdinové hláškují, jednotlivé postavy se „stírají“, jsou tam pěkná auta – rychlá a řádně upravená -, svalnatí chlapi, pěkné holky a hlavně rychlá jízda plná adrenalinu, to ostatní zde jde do pozadí, příběh se odehrává někde „mimo“, je nepodstatný, ale přesto si s ním Justin Lin velmi dobře poradil. Je třeba vyzdvihnout jisté věci, třeba že věci, jejichž funkčnost není až tak nutná, jsou zde dobře odvedenou prací, herci hrají, hudba v záběru sedí a děj je dynamický, rychle ubíhá a nenudí. Rozhodně nechci psát, že je Justin Lin skvělý režisér, lhal bych, ale jako klipař, který si někde nakrade pár nápadů pracuje velmi dobře. To právě díky němu je Tokijská jízda tak povedeným filmem. Skvělá je tu jak vizuální stránka, tedy nádherné město, cool hrátky s obrazem, skvěle nasnímané záběry závodů, tak i „přidané“ okecávací pasáže. (28.07.2006)

Těžko se zlobit na film, který je o závodění v nablýskaných autech, která řídí zlatá mládež (nesympatický kokotek included). Sporťáky se lesknou, holky v minisukních jsou hot a všechno je tak neskonale dementní, až je těžké tomu nepodlehnout. Že tady někdo rád Need for speed není pochyb, Prodigy – You’ll be under my wheels v tracklistu. Za takový povrchní kýč režiséra vykastrovat a nebo blahořečit. (05.09.2009)

Já mám tyhle vyumělkované, hollywoodské jednohubky radši, než silná a uznávaná díla, protože se u nich vůbec nenudím. Možná postrádají hlubší význam, i když se o něj pokoušejí, ale je v nich spousta akce a nadupaných efektů. V tomhle případě převládají auta, člověk nemusí mít v garáži rozdělanou Fabii nebo zkompletovaný EVO, aby se dobře bavil! Správná oddechovka u které se nepřemýšlí. Trojka si to žene jiným směrem, ale stejně pořád se upíná na Need for Speed, co si budeme povídat, tyhle projekty vznikly návazně na sobě, což zdvojnásobilo úspěch, tady po vzou Underground vznikla Tokíjská jízda, ve které se driftuje jako o závod. (03.07.2008)