Rýchlo a zbesilo: Tokijská jazda

Takže místo klasických závodů drift jo ? Docela ty driftové závody ušly. Příběh to mělo takový jednoduchoučko blbý, ale co, může být. Lukas Black jako hlavní hrdina mě moc nenadchnul. Celkově je to slabší film než předchozí dva díly. Hudba celkem dobrá. Ke konci filmu se na minutku objevil Vin Diesel - docela potěšil. Ze začátku jsem si myslel, že se jedná o teenegerskou komedii, pak se to alespom trochu rozjelo. Akce žádná ale, žádné střílení. S jedničkou a dvojkou se toto rozhodně vůbec nemůže rovnat. Je to takový podprůměr, který se dá vydržet, ale je to peklo. Takže u mě je tentokrát hodnocení pouze 34% = ** (07.10.2012)

Nemůžu si pomoct, ale já jsem v té době Tokijskou jízdu strašně žral. Líbila se mi mnohem víc než předchozí dva díly. Toki(y)o má zkrátka své kouzlo. Hlavní hrdina, prý se jmenuje Lucas Black :), není nesympatický a dá se na něj zvyknout. Neříkám, že přímo vyniká, ale nekazí dojem. Je sranda sledovat všechny ty zamračené japonce za volantem. Taky je vidět, že režisérská ruka Justina Lina, ač si to v té době zřejmě nikdo neuvědomoval, je pro sérii ztěžijní. Spolu s vynikajícím soundtrackem Bryana Tylera, doplněného o několik známých skladeb tvoří výborný celek, který mě baví. PS : NFS Carbon, udělaný podle Tokijské jízdy, je můj nejoblíbenější NFS...100% (19.05.2013)

Až se bude při posledním soudu rozhodovat o nejhorším obsazení hlavní role v akčním filmu všech dob, tak Lucas Black má první pozici jistou - tak ošklivému a zoufale nesympatickému nýmandovi nepatří do ruky volant, ale maximálně tak smeták a práce podřadného uklízeče. Navíc tu z něj dělá neschopné jelito i stupidní scénář filmu, neb v něm hlavní hrdina pravidelně v každém závodě řídí hůř než Forrest Gump po lobotomii a likviduje jedno auto za druhým, aby z něj pak najednou v tom finálním byl jako zázrakem nejlepší jezdec na kontinentu. Ale i přesto si Tokyo Drift pověst jednoho z nejhorších akčních filmů poslední dekády nezaslouží, i přes mizerně obsazenou hlavní roli, dementní scénář, mimo akci nudnou režii a nejodpudivější soundtrack všech dob... i přesto je pořád o dost zábavnější než odporná dvojka. Jednak tím že svou bizarností zkrátka ani nemůže nudit, a jednak tím že akční závody jsou překvapivě docela fajn. Justin Lin sice na počátku své kariéry nepopiratelně byl těžká lama, ale tady už pomalu začal vystrkovat růžky s pár velice zajímavými nápady a schopně dynamickou akcí. Jako rozcvička před velkým během v podobě čtvrtého a hlavně pátého dílu serie tedy relativně snesitelné. A pro příznivce Need for Speed: Underground také zajímavé tím v jaké symbióze herní a filmová série jsou - první Underground vysloveně stavěl na nápadech Fast and Furious, zatímco Tokyo Drift zase obráceně otevřeně vykrádá Underground 2 - neb právě odtud přišly závody s japonskými miniautíčky se kterými se jezdí zásadně dveřmi napřed a spotřeba pneumatik na kilometr se blíží dvucifernému číslu. 5/10 (24.01.2012)

Najskôr som si samozrejme pozrel prvý, pôvodný film "Rýchlo a zbesilo", ktorý mal premiéru v roku 2001. Neskôr som postupom času zhliadol aj časti s poradovými číslami dva, štyri, päť, sedem a desať. A keďže nepatrím medzi priaznivcov tuningu, tak som to asi nedokázal správne navnímať, takže som ani jednému z týchto dielov nedal viac ako dve hviezdičky. No i tak som teraz zasa siahol po tejto akčnej sérii. Kukol som si tretiu časť s podtitulom "Tokijská jazda", ktorá bola vyprodukovaná v roku 2006. Natočil ju tchaj-wanský režisér Justin Lin. Neprekvapilo ma, že to bolo prakticky a v podstate rovnaké ako všetko to ostatné, čo som v rámci "Fast and Furious" už videl. Skôr sa sám sebe čudujem, že prečo som s tým opäť strácal čas. ** (15.09.2024)

Spoře oděné šlápoty, barevné autíčka, rčení o hřebících, vzletné kecy, tokijský smog z exhalací a především umění driftovat - důležitější než erudice v kardiovaskulární chirurgii. Když si k tomu připočtete hlavního hrdinu o charismatu ochcaného patníku, neucítíte ve vzduchu spálenou gumu, nýbrž výkaly. Tohle všechno píšu s vědomím, že jakýkoliv film ze série Rychle & zběsile není primárně postaven na propracovaném příběhu a duchaplných dialozích, ale já jsem v daném žánru zkrátka „gaidžin“ (japonsky „cizinec“, neplést s homosexuálním duchem v láhvi). Vše mi přijde stejně atraktivní, jako kdybych sledoval japonskou důchodkyni, co si v ojeté Toyotě Prius jede nakoupit mořské řasy a acidofilní mléko do supermarketu. Dámu s vyndavacími bílými zuby, co nejezdí smykem, dodržuje předpisy a nosí dioptrické brýle. Pomalu & rozvážně.. (28.02.2014)