Goyove prízraky

Být ve Španělsku na sklonku 18.století obřezaný vegetarián, co měl pradědu, který znal člověka, co bydlel v jednom domě se čtenářem Kabaly, to zavání předvoláním do Svatého kanclu, kapkou paměť osvěžující tortury, upřímným doznáním před tribunálem a následnými dohašovacími pracemi pro amatérský požární sbor města Madrid.. Forman se nezaměřil jen na líčení smyšleného příběhu na pozadí bohabojných a peníze vítajících aktivit španělské inkvizice a následujícího bouřlivého období revolucí zmítané Evropy, ale nabízí i nadčasovou kritiku moci chtivých organizací, jednotlivců a náboženských skupin, co se otáčejí jak korouhev za větrem, aby byly nakonec ve své nicotnosti semlety, teda až na tu neustále prosperující vatikánskou firmu, valícím se kolem historie. Barokní umělec Goya je tu pak jen okrajovou postavou a bezmocným průvodcem, jehož budou před smrtí v hluchotě a slepotě budit ze snů přízraky kruté minulosti. Tradičně perfektní kostýmy, jemný humor, brilantní Bardem, který plynule projde proměnou z duchovního prapředka Antona Chigurha v osvíceného pragmatika, jenž nakonec stejně ve směšné čepici ochutná nevyzpytatelnost osudu a reflexe filmařsky doposud nepříliš dotčeného historického období. To vše je perfektní, ale zkratkovitý scénář, užívající oslích můstků nejen k popravišti - ten sráží vybroušenou formu úplně zbytečně o stupeň níž. No nic, alespoň mi mistr Francisco svým kloboukem poskytl návod, jak řešit náhlé výpadky proudu.. (19.07.2011)

Jako televizní inscenace prosím, ale jako plnohodnotné dílo jednoho z nejlepších světových režisérů? Na tristně průměrném výsledku se podílí chudá vizuální stránka, herci nemající moc co hrát a především hloupý scénář. Ten je složen ze dvou zcela nekonzistentních částí, ze kterých ani jedna není nosná. Samotný námět není zlý a postava Goyi, téma španělské inkvizice či Napoleonské období mají rozhodně potenciál, bohužel zcela nevyužitý. Ve filmu to dopadlo tak, že od všeho je tu něco, ale celkově tu není nic. Možná musel Forman hodně stříhat, ale v tom případě musela skončit lepší polovina snímku na podlaze střižny. Doufejme, že někdy bude k dispozici režisérský sestřih. Celkově to postrádá šťávu (až na dvě tři scény) a tah na branku. Postava Goyi je pro film zcela zbytečná a tak jedinou nadprůměrnou složkou je hudební doprovod Varhana Bauera. Nejpůsobivější částí Goyových Přízraků tak jsou až závěrečné titulky, kdy kamera zabírá detaily z Goyových pláten a k nim se naplno rozehraje orchestr. (02.02.2007)

Nebýt toho konce, tvářil bych se po celý film tak nějak neutrálně, průměrně a nedbale nudně. Goya byl člověk, z masa a kůže a tak i on je zde brán jako obyčejný člověk i když to v životě neměl dozajista jednoduché. Nejhorší je, že to může člověka potkat kdykoliv, kdekoliv a osud si nevybere zdali je to bohatý, hodný, zlý nebo chytrý člověk, každopádně se s tím popral jak nejlíp dokázal. Ten konec mě, ale dokázal šokovat, tak jak to celý film neuměl. Nádherná hudba a celá ta absurdita kolem toho jen dokazovala, že tehdejší atmosféra nebyla žádné kafe. Miloš Forman rozhodně umí natáčet, ale jak zde plno lidí řiká, dokáže také natočit film a i když je průměrný, na konci si dá tak neskonale záležet, že nedokáže být špatným. Goya nebyl výrazným člověkem, jako je řada jiných, ale dokázal se podepsat na historii Evropy, takovým způsobem, že bychom na něj neměli zapomínat a díky tomuto filmu hlavně připomínat. Miloš Forman nešokuje, ale dokazuje, že absurdita je všude kolem nás. (03.01.2008)

Francisco Goya i Miloš Forman mají mnoho společného. Malování i filmování je úmění. Obraz i film se ukazuje na plátně. Jejich umění a talent obdivuje celý svět. Aby vzniknul dobrý obraz i film musí být podnět. Je-li špatný podnět, talent malíře ani filmaře nemůže dílo zachránit. Přesně toto se stalo u tohoto filmu. Podnět v podobě scénáře zkazil mistrovi jeho dílo. Film má oproti malovanému obrazu jednu obovskou výhodu, ale současně i nevýhodu. Konečné hodnocení můžou totiž ovlivnit herecké výkony. Natalie Portman mé hodnocení ovlivnila a dokázala, že talent nemusí být jen malířský a filmařský, ale také herecký. Jelikož její podnět byl Miloš Forman, dokázala udělat z hereckého výkonu výhodu pro konečné hodnocení filmu v podobě jedné hvězdičky. Krása Natalie Portman je jistě múzou pro všechny talentované malíře i filmaře. (11.02.2007)

Hlavní postavou nejnovějšího Formanova filmu není ani Goya, ani Ines či bratr Lorenzo. Je to doba - doba, ať už jakákoliv, je vždy ke "svým" lidem krutá, smýká jimi v pavučině dějin sem a tam a nerozlišuje mezi "dobrými" a "zlými", mezi vinnými a nevinnými. Pokud bychom snad chtěli Goyovy přízraky srovnat s filmy jiných režisérů Formanova formátu, mohly by obstát. Když ale srovnáme Formana s Formanem, najdeme bohužel [a nebo bohudík :-) ] mnoho povedenějších, filmařsky vybroušenějších, pohyblivých obrázků. Tím nechci říct, že by se mi tento film nelíbil, jen podotýkám, že Forman umí i líp, resp. obrázky jsou pěkné, ale chtělo by to silnější příběh, (03.02.2007)