Goyove prízraky

„Môžem veriť opici?“ Miloš Forman je výborný režisér (PRELET NAD KUKUČÍM HNIEZDOM), ktorý ma uchvátil aj životopisom legendy, ktorú som dovtedy nepoznal (MUŽ NA MESIACI). Bohužiaľ, GOYOVE PRÍZRAKY (z produkcie gigantického nadproducenta Saula Zaentza, ktorý zarobil majetok na PÁNOVI PRSTEŇOV bez toho, aby prišiel na Nový Zéland) nevyšli. Slabý príbeh s prekvapivo nudným historickým pozadím (okrem fascinujúcej rímskokatolíckej inkvizície, ale v KLADIVE NA ČARODEJNICE bola vykreslená pôsobivejšia) sa topí v kulisách, exteriéroch, obrazoch, kostýmoch, všetkom, i slovách. Dokonca ani Skarsgård a slabošský Bardem nemajú šancu a zo zaujímavého kastingu paradoxne najviac (v dobrom) zaujme Randy Quaid (škoda, že predstaviteľ bratranca Eddieho, malého duchom veľkého srdcom, dostáva tak málo „vážnych“ ponúk typu SKROTENEJ HORY). Raz za čas to vyložene chytí dych (Bardemovo mučenie, scéna z blázinca). Inak nuda. (06.09.2009)

Jako televizní inscenace prosím, ale jako plnohodnotné dílo jednoho z nejlepších světových režisérů? Na tristně průměrném výsledku se podílí chudá vizuální stránka, herci nemající moc co hrát a především hloupý scénář. Ten je složen ze dvou zcela nekonzistentních částí, ze kterých ani jedna není nosná. Samotný námět není zlý a postava Goyi, téma španělské inkvizice či Napoleonské období mají rozhodně potenciál, bohužel zcela nevyužitý. Ve filmu to dopadlo tak, že od všeho je tu něco, ale celkově tu není nic. Možná musel Forman hodně stříhat, ale v tom případě musela skončit lepší polovina snímku na podlaze střižny. Doufejme, že někdy bude k dispozici režisérský sestřih. Celkově to postrádá šťávu (až na dvě tři scény) a tah na branku. Postava Goyi je pro film zcela zbytečná a tak jedinou nadprůměrnou složkou je hudební doprovod Varhana Bauera. Nejpůsobivější částí Goyových Přízraků tak jsou až závěrečné titulky, kdy kamera zabírá detaily z Goyových pláten a k nim se naplno rozehraje orchestr. (02.02.2007)

Asi bych se měl před nejúspěšnějším domácím exportem (s ohledem na jeho bezesporu výjimečné dílo) rozklepat a přidat se k rezervovanému potlesku. Ale nepřidám. Protože tohle se Formanovi skoro vůbec nepovedlo. Taková mrtvolná a nepříjemně rozplizlá vycházka do historie, kterou sráží v prvé řadě laciná vizáž (že by i podfinancovaná?). Nikde ani trocha špíny, z kostýmů dýchá, že byly právě ušity, ze záběrů na náměstí čouhá jejich "novost" a to že na ně byli před chvilkou nahnáni komparzisté a rozsypána troška písku. Doporučuju mrknout se na Parfém a pochopit, jak působivě může být vykreslen obraz doby (ostatně stačí připomenout i Amadea nebo Valmonta) - že nejde ani tak o historickou věrnost kulis a už vůbec ne o paruky na hlavách herců, kteří v tom čistém světle beztak nevypadají jako dějinné postavy, ale jako Stellan Skarsgard v divném kostýmu a Natalie Portman se zombie-nalíčením. Goyovy přízraky jsou po celou dobu vizuálně sotva tuctové a formálně většinou nudné (snad až na prostřihy na ústa a oči nebo projíždění Goyových obrazů). Forman může sice pracovat se spoustou zajímavých momentů, ať už s "děvkami", anebo s věčným převlékáním kabátů, kdy je prst pozvednut proti každé fanatické ideologii. Ale málo z toho. Přízraky se rozplynuly tak, jak se na přízraky sluší. Neustále se znovu střetávají, ale tak klopotně, že to demoluje veškeré myšlenkové podhoubí. Navíc, když postavám po šestnácti letech nepřibyde jediná vráska a když dcera vypadá (až na umělé zuby) úplně stejně jako matka, chápu to jako velké ztrapnění oscarového režiséra. Obsahově mnohdy zajímavé ("opice"), celkově bohužel slátanina. 50% PS: Snad si Varhana ve světě všimnou a nahradí Hanse Zimmera. Jeden z mála opravdových kladů. (12.01.2007)

Docela jsem se zasmál při letmém čtení několika "velkých" recenzí a zamyšlení nad novým filmem Miloše Formana. Nadpisy jako "Rozumí Češi svému Formanovi " apod. mě opravdu rozesmály a celkové pojetí myšlenek okolo Goyových přízraků mě mrzí. Kdy český lid pochopí, že Miloš Forman je celosvětová režisérská kapacita a polemizování nad jeho kvalitou po filmech jako byl Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Amadeusem je zcestné. On prostě umí a není to tím, že je Čech, ale tím, že je to Forman. Formanovi myšlenky, jeho ideje a formou, kterou vypráví látku, aby vtáhl diváka do děje jsou často odlišné než u zbytku režisérů a možná pouze proto nemusí být milován všemi. Goyovy přízraky opět čerpají z trochu jiného rukávu velkého mistra než jeho předchozí filmy. Tentokrát se vydává příběh do Španělska v období inkvizice, která je někdy milována jindy nenáviděna a proti které stojí jeden malíř, který se stal velikánem. Ale tohle není příběh o něm. On je zde pouze jako vypravěč, člověk co nás provází a pomáhá nám pochopit ostatní postavy a nabízí svůj pohled na "tichý" svět, přestože od začátku filmu každou vteřinu ničí diváka svým dokonalým vzhledem a herectvím. K ději zde nebudu nic psát je dostatečně znám. Nosným pilířem je vedle Formanovy nádherné režie rozhodně trojúhelník hereckých klenotů dech beroucí otec Lorenzo hraný Bardemem, neskutečně krásná Ines zahraná Natalii Portman a nakonec Stellan Skarsgard jako Goya, který přesvědčuje o svých kvalitách i posledního svého odpůrce. Forman zariskoval v jediném a to v hudbě, kterou svěřil českému skladateli Varhanu Bauerovi a udělal dobře. Risk se vyplatil a hudba je skvostná, dobová a působivá. Práce s kamerou a střihem nemá chybu a např. dokonale sestříhaná scéna Goyovy malby jednoho obrazu ze série Rozmary. Dokonalá snaha o vystižení doby je ještě více podpořena výborným zapojení rozpracovaných děl Goya, např. Obra, tato detailní práce je jen ku prospěchu a pomáhá filmu naprosto uvěřit a nechat se jím pohltit. jen škoda, že se v závěru z Goyi stává pouze divák, který je obětí příběhu někoho jiného a sám mizí a jeho příběh je psán pouze v učebnicích dějepisu. Podobnost Církevní rady, výslechů apod. není náhodou podobná komunistické prací přes rokem 89 a to Forman ví moc dobře a jistě jen tiše doufá, jestli si všichni uvědomí, že inkvizice v různých podobách a s různými cíli bude existovat v jakékoliv době. Forman natočil velký působivý film, který se snaží vyprávět komorní příběh, který se mohl odehrát komukoliv kdykoliv. (23.03.2007)

Formanove historické 'do tretice' sa nevydarilo podľa predchádzajúcich počinov, no oproti iným súčasníkom si svoje poctivo po siedmich rokoch odtočil, na vycibrenosť nezabudol a mňa nesklamal. Herecky zvládnuté, režisérsky detto, scenár pozadu. Prvá časť je bravúrna. Inkvizícia, mučenie a s tým spojený tragický príbeh, ktorý sa odohráva znamenite originálne popri živote slávneho maliara, nemohol byť načrtnutý lepšie. Výraznou časovou zmenou sa výrazne mení aj priebeh a feeling deja, Forman (ako scenárista) akoby prenechal zvyšok svojmu scenárovému kolegovi. Alebo naopak. Našťastie s tou zmenou sa dá po čase vysporiadať a po pár hodinovom uležaní v hlave dávam kvalitné štyri. 80%. (25.04.2008)