Rambo: Do pekla a naspäť

Zatraceně krvavá záplata na bezmoc, přidušenou nenávist a frustraci, kterou člověk zakouší při sledování dalších a dalších strašidelných výjevů genocidy. Sly dobře zná tepnu akčního žánru a ví, že když člověk řízne do pravého místa, pak ta prolitá krev a čile poletující střeva mohou mít silně terapeutický účinek. O to víc, že se k jejich autorství hlásí muž, pro nějž byla válka jediný známým domovem. Cením si toho, jak málo Rambo sází na nostalgickou notu – takto pojatá akce by v 80. letech obstála leda ve snu šíleného řezníka – jak málo přebytečné psychologie ve filmu najdeme a také jak málo jakýchkoli morálních otázek. Je to krvavé jak Starý zákon, eticky samozřejmě naprosto uhozené, ale přitom očistné a doslova natlakované tím nejdebilnějším a nejsvůdnějším hrdinským romantismem. Rambo shlížející na bojiště (a svou mimoválečnou porážku), toť jeden z nejlepších obrazů celé série. Ta si prošla lecjakými korektnostmi, aby ke stáru dozrála do lahůdkové masité řeže, kterou nejlépe vystihuje Johnovo "fuck the world". Je to všechno o pocitu a ten můj byl během sledování Ramba silně euforický. V jádru naprostá kravina, ale o jádro tu skutečně nejde. (09.08.2010)

Tak to byl naprostý nářez, s takovým přiblblým úsměvem jsem dlouho neodcházel z kina. Příběh je jednoduchý, ale kdo by taky naivně čekal nějakou komplikovanou zápletku. Sylvester Stallone vypadá v každém záběru cool, jeho vizáže a mačety jsem se nemohl nabažit a v závěrečné 30 minutovce, mě pumpovala krev v žilách neuvěřitelným způsobem, že jsem byl naprosto přikovaný v sedačce a jsem rád, že Stallone se nebál drsnějších záběrů, jelikož vše tím pádem vypadá uvěřitelněji a hlavní nepřátelé jsem ze srdce nenáviděl. Film i s hudbou závěrem pořádně gradoval a dost těžko ze mě vyprchává adrenalin, který mám chuť opět prožít. Akční nářez, který se v kinech jen tak nevidí (a to stálo pouhých 50M) a tak hodnotím 5 hvězdičky… Rambo není mrtev, je pořád svěží a střílí mu to. (21.02.2008)

Sly po druhe a definitivne stvrdzuje svoj comeback sposobom tornada niciaceho aj tie najvacsie stavby pochyb. Osobne pre mna testosteronova jazda, ktoru som od tretieho Bourna nezazil. Rambo 4 (podobne ako Rocky 6) je navratom nielen k teme, ale i k zanru a jeho preneseniu do noveho milenia. Oldschoolove rozvrhnutie deja je poctou i sikovnym pomrkavanim na jeden zo zakladnych stavebnych kamenov zanru (Rambo II), ako i zvysne casti sucasnej kvadrilogie. Zaroven v sebe vsak nesie i prvky moderny - John uz nie je soliterom (i ked najvacsi kus "prace" samozrejme ostava na nom), flasbackove momenty su rovnako hrave, dynamicky zostrihane a "trendy" kolorizovane ako zaverecny duel v Rocky 6. A nad tym vsetkym stoji brutalita - hnusna, spinava s nadychom realnosti. Brutalita v celej svojej nahote a pocetnom zastupeni, ktora vsetkych sucasnych mladych "reznikov" nechava v kute s hanbou, otvorenou sankou po zem a s pocitom, ze tam kde "oni dnes koncia s velkohubymi recami o posuvani hranic, dedusko Sly iba zacina...". Mozno sa sporit o jednoduchosti deja (kto cakal nieco ine, je ovsem naivny) ci samoucelnosti nasilia, ovsem cit pre dokonalu gradaciu nielen jednotlivych sekvencii, ale i celeho pribehu sa Rambovi upriet neda. Na konci filmu som osobne mohol adrenalin vyzarovat v nekonciacom kolobehu erupcii. [Kontr. projekcia] (02.02.2008)

Sylvester Stallone je zvláštní řízek. Začínal jako herec v pornografickém snímku a odborná kritika se o něm vyjadřuje ve stylu "mistr jednoslabičných vět" nebo "mistr jednoho výrazu", ale Stallonovi to vůbec nevadí a jeho fanouškům taky ne. Za svou činnost před kamerou, kterou bych nenazýval herectvím, obdržel neuvěřitelné množství anticen zvaných Zlatá malina za nejhorší herecké výkony, desetkrát ji získal a třicetkrát byl nominován. Mimo jiné má tuším výhru i za Ramba 2. Je čestným držitelem titulu Nejhorší herec století. Už jednička Ramba je z pohledu jeho hereckého výkonu zoufalá, ale kompenzoval to relativně slušný scénář, který pracoval s postválečným syndromem, a několik charakterních herců k tomu. Čtyřka nic z toho nemá, o scénáři je zbytečné hovořit, tohle napíšu u snídaně, (vlastně ne - nic tak ubohého bych nenapsal ani u snídaně po těžkém flámu), herecké výkony se ve filmu prakticky nevyskytují a celý film se dá zredukovat na nekonečnou řadu bojových výjevů v tom nejpohádkovějším duchu akčních filmů. O podobné produkci se někdy v půli 90. let vyjádřil v televizi jeden český nájemný žoldnéř ve velmi pejorativním duchu a jeho zpověď by si každý příznivec "akčních pohádek" měl poslechnout. Tehle druh pohádkových příběhů pro dospělé mě nebavil ani v patnácti. Schází tomu byť jen minimální nadhled nebo realismus. Je to jenom oslava zabíjení. Má to relativně slušnou kameru a střih, takže za to jednu hvězdičku. Celkový dojem: 15 %. Tenhle druh filmů je zajímavý spíš ze sociologického hlediska. Chodí se na něj ze stejného důvodu jako se kdysi diváci hrnuli na zápasy gladiátorů nebo proč jsou tak oblíbené zápasy profesionálního boxu nebo wrestlingu. Nad tím, proč má podobná produkce tak vysoké hodnocení a že hravě poráží oskarové snímky, nemá cenu mudrovat, je to spíš doklad toho, že jakékoli žebříčky jsou čistě orientační a člověk musí znovu a znovu zapojovat vlastní mozek. (10.03.2008)