Skrytá identita

V požehnaných čtyřiašedesáti letech přináší pan Režisér tak precizní gangsterskou pecku, až mohou jeho o generaci mladší kolegové jenom tiše závidět. 150 minutový výlet mezi nejvyšší policejní a mafiánské šarže je vyprávěn s neskutečnou lehkostí, maximálním citem pro odvrácenost obou světů (podaného skrze osudovou lásku k jedné ženě) a taky s naprosto božskou dávkou mrazivě černého humoru. V tomto díle nenajdete zbytečné filmové okénko, natož tak scénu. Scorsese opět stylizuje násilí jako běžnou životní rutinu, což v samotném závěru poruší jenom proto, aby si z divákem trochu odlehčeně pohrál a ukázal, že ani on se nemusí brát smrtelně vážně. Promenuje se zde herecká sestava těch největších borců, ať už strhující DiCaprio, uvolněný Damon (řeči o přehrávání jsou kecy!), přes ďábelského Nicholsona až k naprosto geniálnímu Marku Wahlbergovi. Vše podbrnkává stylový hudební doprovod, Pink Floydy počínaje a strhujícím punkovým nářezem Dropkick Murphys konče. Po skončení jsem měl chuť na jediné: klidně si zopakovat tento koncentrát dokonalosti znovu! (12.11.2006)

Scorseseho naspeedovaná režie a skvělí herci až do samého konce zvládnou maskovat fakt, že tahle zkazka o policajtech, krysách a skrytých agentech má možná až příliš triviální zápletku, ve které není narozdíl od Volavky místo na hlubší psychologii a překvapení. Přesto je to thriller, který se při neskutečném tempu vyprávění dá sledovat bez dechu a vychutnávat. Otázka zní, zda více než jednou. (10.08.2008)

Nechutná manýra od jistých dob velí, aby zločinní bossové mluvili jen hlášspíkem. Nicholsonova postava v tomto stylistickém proudu představuje jednu z nejotravnějších. Jenže co naděláme - hlášky jsou in, hlášky jsou cool. Cool je být in a in je být cool. Skrytá identita je cool, aby byla in. Je to napětí pro masy. Skutečně zajímavá mi na ní přišla jen skutečnost, že nikdo už dneska nemá jen jednu identitu. Nemyslete si, já taky nejsem jen Subjektiv - i já jsem in. Silné ***. (20.12.2010)

Nezapomenutelný. Tak by se dal popsat tento film, který mi ještě hodně dlouho zůstane v paměti. Skvělý Leonardo DiCaprio, překvapivý Matt Damon a stále ve formě hrající Jack Nicholson to vše pod taktovkou Martina Scorseseho. No to přeci nemohlo dopadnout špatně. A nedopadlo:-) Doporučuju všem. Moc pěknej film. (16.01.2007)

8 / 10 Scorseseho dva a pol holdinová expozícia násilia, intríg a korupcie je pomerne tvrdý oriešok - a je úplne jedno, či ste divák snažiaci sa nestratiť v spletitom klbku vzájomných vzťahov medzi všetkými tými figúrkami, ktoré sa mihnú na plátne, alebo skromný recenzent lámajúci si hlavu nad tým, ako toto technicky brilantné, no dejovo trochu preplácané dielko čo najobjektívnejšie oznámkovať. Situácia je o to komplikovanejšia, že film nemá na prvý pohľad viditeľnú chybičku, ktorá by vám už od počiatočných titulkov brnkala na nervy a slúžila tak ako dobrá zámienka na zníženie celkového hodnotenia - bezchybne vybratí herci pôsobia v koži svojich postáv úplne prirodzene a dotvárajú ich niekedy až príliš ploché charaktery, originálny hudobný podmaz na čele s agresívnym írskym folk metalom perfektne dokresľuje celkovú atmosféru a nestarnúci Martin s prehľadom a šarmom sebe vlastným mení rytmus rozprávania, gejzíry brutality necháva rozplynúť v trýznivých prehovoroch hlavných postáv a udržuje tak diváka v stálom napätí. Čo je to však platné, keď sa zo strachu, že sa v zamotanom príbehu nadobro stratíte, nemôžete ani na minútu uvoľniť a celý film si skutočne vychutnať? Našťastie, druhé pozretie, ktoré si v tomto prípade určite dožičím, by mohlo tento nedostatok nadobro odstrániť a Departed by sa pre mňa definitívne stal tým, čím si zaslúži byť - skvostnou drámou z prostredia bostonského organizovaného zločinu, zručne natočenou, výborne zahratou, nevídane drsnou a neskutočne zábavnou. (11.12.2006)