Skrytá identita

„Peniaze som nepotreboval, odkedy som ako tretiak chcel desiatu a nemal som na ňu peniaze. Ani ženy už nepotrebujem. Ale páčia sa mi.“ Brutálny americký remake decentnej ázijskej kriminálky VOLAVKA (ktorá sa časom rozrástla do trilógie). Scorsese a jeho scenáristi idú na plný plyn od úvodných sekúnd, čo im vydrží celých 151 minút, dole klobúk. Od začiatku dupe na plyn a vy si vravíte, že také závratné tempo mu predsa nemôže vydržať dve a pol hodiny. Ale môže. Báječne zamotaný príbeh má logiku, postavy konajú logicky, dialógy odsýpajú a vo chvíli, kedy podáva doslova oscarový výkon aj večné herecké drevo menom Wahlberg, treba uznať, že tu sa niečo podarilo. Snáď len nešťastný Anthony Anderson vyskočil z iného filmu, ale to nič nemení na maximálnom hodnotení, pretože toto je ostré a ponúka to krásny priestor pre väčšinu hercov, ozdobou je Satan Jack Nicholson, na zrelé kolená dokazujúci, že na to stále má. Polus Bratislava 2006 (11.11.2006)

8 / 10 Scorseseho dva a pol holdinová expozícia násilia, intríg a korupcie je pomerne tvrdý oriešok - a je úplne jedno, či ste divák snažiaci sa nestratiť v spletitom klbku vzájomných vzťahov medzi všetkými tými figúrkami, ktoré sa mihnú na plátne, alebo skromný recenzent lámajúci si hlavu nad tým, ako toto technicky brilantné, no dejovo trochu preplácané dielko čo najobjektívnejšie oznámkovať. Situácia je o to komplikovanejšia, že film nemá na prvý pohľad viditeľnú chybičku, ktorá by vám už od počiatočných titulkov brnkala na nervy a slúžila tak ako dobrá zámienka na zníženie celkového hodnotenia - bezchybne vybratí herci pôsobia v koži svojich postáv úplne prirodzene a dotvárajú ich niekedy až príliš ploché charaktery, originálny hudobný podmaz na čele s agresívnym írskym folk metalom perfektne dokresľuje celkovú atmosféru a nestarnúci Martin s prehľadom a šarmom sebe vlastným mení rytmus rozprávania, gejzíry brutality necháva rozplynúť v trýznivých prehovoroch hlavných postáv a udržuje tak diváka v stálom napätí. Čo je to však platné, keď sa zo strachu, že sa v zamotanom príbehu nadobro stratíte, nemôžete ani na minútu uvoľniť a celý film si skutočne vychutnať? Našťastie, druhé pozretie, ktoré si v tomto prípade určite dožičím, by mohlo tento nedostatok nadobro odstrániť a Departed by sa pre mňa definitívne stal tým, čím si zaslúži byť - skvostnou drámou z prostredia bostonského organizovaného zločinu, zručne natočenou, výborne zahratou, nevídane drsnou a neskutočne zábavnou. (11.12.2006)

"Tohle je Amerika. Jestli nevyděláváš, seš debil." Parádní kriminálka se špičkovým ústředním hereckým trojlístkem (kterému zdatně přihrává hyperfuckující Wahlberg) a božími hláškami a dialogy, které ale chybí styl a drajv Goodfellas a Casina. Těm taky pomáhal fakt, že byly natočené podle skutečných událostí. (09.10.2010)

Soundtrack Howard Shore: 1. Comfortably Numb - Rogers Waters feat. Van Morrison & The Band ,2. Sail On, Sailor - The Beach Boys ,3. Let It Loose - The Rolling Stones ,4. Sweet Dreams - Roy Buchanan ,5. One Way Out - The Allman Brothers Band ,6. Baby Blue - Badfinger ,7. I'm Shipping Up To Boston - Dropkick Murphys ,8. Nobody But Me - The Human Beinz ,9. Tweedle Dee - LaVern Baker ,10. Sweet Dreams (Of You) - Patsy Cline ,11. The Departed Tango - Howard Shore Featuring Marc Ribot (dobro) and ,12. Beacon Hill - Howard Shore Performed by Sharon Isbin , (14.05.2011)

Scorsese se sešel s nejlepšími kameramany, herci, sřihači, osvětlovači i scénáristy, ale doma zanechal něco, co pro něj bylo tak typické: srdce. Formálně totiž jeho nejnovějšímu dílu není co vytknout, ve všech oblastech se jedná až o perfektionisticky dotažené dílo. Lepší otázka by snad byla, co mu proti té řadě mafiánských filmů chybí. Pro odpověď není nutné chodit daleko, stačí se podívat na Scorseseho Mafiány, se kterými má jeho nejnovější snímek společné už jen minimálně to, že si v obou jistý gangster vychovává svého kluka. A i když možná za Mafiány nestálo Oscarové obsazení, při porovnávání těchto dvou snímků bych Goodfellas nejradši vynesla na vyrchol Olympu a The Departed zahodila někam do hlubin Mariánského příkopu. Skrytá identita stejně tak nemá jedinou scénu, kterou bych si z ní po letech odnesla. Kde je sakra nějaké "You talkin' to me?" z Taxikáře? Stylová píseň The House of Rising Sun znějící za pádu všech postav v Casinu? "Hit me!" ze Zuřícího býka? Sakra, vždyť i rvačka v billiardovým klubu ze Scorseseho mafiánské prvotiny zvané Špinavé ulice je stylovější než celá Skrytá identita dohromady. Omlouvám se, pane Scorsese. Mám vás skutečně hodně ráda, jste podle mě jeden z nejlepších amerických režisérů všech časů, ale v poslední době jste bohužel též zářivým příkladem toho, že vývoj nemusí jít vždy jen dopředu. (23.07.2007)