Skrytá identita

Martina Scorseseho příliš v oblibě nemám. Nejhorší jsou zdlouhavé rozjezdy jeho filmů. Zde to připodobňuji k vlaku, který má 200 vagónů a jednu zchátralou starou lokomotivu = příšerně pomalý (a nudný) rozjezd. Když se ale film rozpohybuje, působí jako fungující, kompaktní a dobře promazaný stroj. Závěrečná půlhodina poté nadchne a téměř dá zapomenout na zoufalství v půlhodině první. Film pozdvihávají elitní hollywoodští herci, kteří do jednoho dostáli své profesi a zahráli své postavy naprosto skvěle (zejména DiCaprio, Nicholson). Rovněž díky kameře se snímek stal působivějším. Ovšem proč dostal Scorsese Oscara zrovna za Skrytou identitu, to mi nevysvětlí nikdo. 90 miliónů dolarů(rozpočet)/290 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.07.2007)

Nudné, zbytečné a především neskutečně hloupé. Snaha nacpat pět hodin děje do poloviční stopáže, ve které to navíc odsýpá mnohem pomaleji, maskovaná neustálým fuckováním, které snímek shazuje na úroveň debutantského pokusu nedostudovaného rappera. A co vám do hlavy nenatluče fuckující Nicholson a zoufale přehrávající Damon, to zvládne šílený irský soundtrack. Poslední půlhodinka je dokonalou parodii na původní předlohu, ale ani pro ty kdo ho neviděli, není Departed žádným ternem. Udělejte sami sobě službu a buď si půjčte Volavku nebo se podívejte na nějakou policajtskou klasiku (takoví Prohnilí jsou oproti Departed hotovým veledílem a ještě docela zábavným). Fuck it, Marty. Fuck it. :) (12.10.2006)

Soundtrack Howard Shore: 1. Comfortably Numb - Rogers Waters feat. Van Morrison & The Band ,2. Sail On, Sailor - The Beach Boys ,3. Let It Loose - The Rolling Stones ,4. Sweet Dreams - Roy Buchanan ,5. One Way Out - The Allman Brothers Band ,6. Baby Blue - Badfinger ,7. I'm Shipping Up To Boston - Dropkick Murphys ,8. Nobody But Me - The Human Beinz ,9. Tweedle Dee - LaVern Baker ,10. Sweet Dreams (Of You) - Patsy Cline ,11. The Departed Tango - Howard Shore Featuring Marc Ribot (dobro) and ,12. Beacon Hill - Howard Shore Performed by Sharon Isbin , (14.05.2011)

V požehnaných čtyřiašedesáti letech přináší pan Režisér tak precizní gangsterskou pecku, až mohou jeho o generaci mladší kolegové jenom tiše závidět. 150 minutový výlet mezi nejvyšší policejní a mafiánské šarže je vyprávěn s neskutečnou lehkostí, maximálním citem pro odvrácenost obou světů (podaného skrze osudovou lásku k jedné ženě) a taky s naprosto božskou dávkou mrazivě černého humoru. V tomto díle nenajdete zbytečné filmové okénko, natož tak scénu. Scorsese opět stylizuje násilí jako běžnou životní rutinu, což v samotném závěru poruší jenom proto, aby si z divákem trochu odlehčeně pohrál a ukázal, že ani on se nemusí brát smrtelně vážně. Promenuje se zde herecká sestava těch největších borců, ať už strhující DiCaprio, uvolněný Damon (řeči o přehrávání jsou kecy!), přes ďábelského Nicholsona až k naprosto geniálnímu Marku Wahlbergovi. Vše podbrnkává stylový hudební doprovod, Pink Floydy počínaje a strhujícím punkovým nářezem Dropkick Murphys konče. Po skončení jsem měl chuť na jediné: klidně si zopakovat tento koncentrát dokonalosti znovu! (12.11.2006)

8 / 10 Scorseseho dva a pol holdinová expozícia násilia, intríg a korupcie je pomerne tvrdý oriešok - a je úplne jedno, či ste divák snažiaci sa nestratiť v spletitom klbku vzájomných vzťahov medzi všetkými tými figúrkami, ktoré sa mihnú na plátne, alebo skromný recenzent lámajúci si hlavu nad tým, ako toto technicky brilantné, no dejovo trochu preplácané dielko čo najobjektívnejšie oznámkovať. Situácia je o to komplikovanejšia, že film nemá na prvý pohľad viditeľnú chybičku, ktorá by vám už od počiatočných titulkov brnkala na nervy a slúžila tak ako dobrá zámienka na zníženie celkového hodnotenia - bezchybne vybratí herci pôsobia v koži svojich postáv úplne prirodzene a dotvárajú ich niekedy až príliš ploché charaktery, originálny hudobný podmaz na čele s agresívnym írskym folk metalom perfektne dokresľuje celkovú atmosféru a nestarnúci Martin s prehľadom a šarmom sebe vlastným mení rytmus rozprávania, gejzíry brutality necháva rozplynúť v trýznivých prehovoroch hlavných postáv a udržuje tak diváka v stálom napätí. Čo je to však platné, keď sa zo strachu, že sa v zamotanom príbehu nadobro stratíte, nemôžete ani na minútu uvoľniť a celý film si skutočne vychutnať? Našťastie, druhé pozretie, ktoré si v tomto prípade určite dožičím, by mohlo tento nedostatok nadobro odstrániť a Departed by sa pre mňa definitívne stal tým, čím si zaslúži byť - skvostnou drámou z prostredia bostonského organizovaného zločinu, zručne natočenou, výborne zahratou, nevídane drsnou a neskutočne zábavnou. (11.12.2006)