Skrytá identita

Scénář: William Monahan .. Původní film resp. celou trilogii hongkongských kriminálek Volavka znám .. mínus pro Departed!? _ Začnu tím co se mi nelíbilo na jejich americké verzi. Největší problém jsem měl v první polovině filmu s kostrbatým rozjezdem a někdy až nepříjemně chaotickým střihem scén a prostřihy v různých liniích příběhu. Očekával jsem spíše táhlejší pasáže, tohle mi zrovna nesedlo, naštěstí v druhé polovině se tato stránka ustálila do přijatelné polohy. Další problém vidím v samotném scénáři. Už námět původní Volavky nebyl z kategorie originálních, avšak příběh stál zejména na režii a hercích. Amerikanizace zápletky mi přišla místy notně nevěrohodná až úsměvná (čipy pro rakety, čínští překupníci, FBI..). Martin Scorsese (jak asi každý ví) byl nejsilnější právě v tématech gangů a mafiánů, jenže tento projekt není autorsky jeho, zejména po té scénáristické stránce, kdy se nemohl opřít nejen o reálnou minulost děje, ale i o své nabité zkušenosti a na tomto postu mi citelně chyběl. Zato na režijním postu se předvedl ve starém dobrém světle. A tím přecházím ke kladům snímku. Jeho režijní cit pro zajímavé scény a napětí spolu s mistrem kamery Michaelem Ballhausem tvoří spoustu skvělých momentů. Howard Shore se v Martyho týmu také slušně zabydluje a hudebně velmi pomáhá dotvářet atmosféru. Kapitola sama pro sebe jsou herci. Leonardo DiCaprio je excelentní, věřil jsem mu každé gesto, emoce a jen dokazuje, že Scorsese vsadil při obsazení postu svého nového dvorního herce na správnou kartu! Vedle něj je Damon špatný herec! Vadil mi také Jack Nicholson i jeho postava - měla zbytečně mnoho prostoru a grandióznější na tomto postu by byl spíše veterán šílených mafiánů Joe Pesci. The Departed je prostě remake s tím, že to sebou nese jistá rizika pro filmové fajnšmekry, kteří si původní snímek sehnaly mnohem dříve, než padl do rukou americké produkci. Kdo totiž neviděl Volavky, bude v závěru filmu blaženě vydýchávat neotřelé (na Hollywood až nečekané) finále příběhu a nejspíše bude díky tomuto vyústění schopen jít na mety nejvyšší. Mě se tam, také kvůli v úvodu popsaným důvodům, dostat nepodařilo. _ 85%. (26.10.2006)

Rozhodně velké zklamání. Příběh překombinovaný (nicméně přehledný, to se musí tvůrcům nechat) a poslední cca půlhodina bohužel zcela zbytečný, nastavovaný (zbytečná snaha o rozuzlení, nechat je, aby o sobě nevěděli by bylo mnohem zajímavější) a bohužel po vizuální stránce zcela nezajímavé. Hudba je fajn, střih taky, ale jinak je to průměrný film, který, nebýt hvězdného obsazení, by šel hned na video. Gangy New Yorku i Letec byli MNOHEM lepší! (06.11.2006)

(1001) Tohle je film doslova a do písmene z minulého století, jak tématem, tak zpracováním. (A protože nebyl vyroben v minulém století, tak to je špatně, jen pro upřesnění.) Z nějakého důvodu jsem ten film hned po jeho uvedení strašně nenáviděla a z nějakého důvodu jsem se na něj potom tak alespoň jednou ročně dívala, abych přišla na to, proč ho tak strašně nenávidím a také abych pochopila, proč se tak líbil kritikům (kromě toho, že si Akademie řekla, že je na čase, aby Scorsese aspoň jednou tu cenu dostal a na filmu samotném vůbec nezáleželo). Při letošním pravidelném sledování mě "the faithful departed" nachytali při nějaké vstřícné náladě a konečně jsem ocenila tu roztomilou infarktovou hru, kterou předvádějí pánové Leonardo a Matt. (Ačkoliv největší místečko v mém srdci si překvapivě ukradl Marky Mark.) A taky jsem konečně pochopila, co mě na tom filmu tak šíleně iritovalo, a je to samozřejmě postava Jacka Nicholsona. Nicholson tu postavu snad někde popsal jako "inkarnaci čistého zla", jenomže to mu vážně musí strašit na věži, pokud se tak v tom filmu doopravdy vidí. Nejenže jeho buranský mafián dostává o mnoho víc prostoru, než ta postava skutečně potřebuje, ale hlavně působí jako karikatura z úplně jiného žánru a rozhodně ne jako nejzlejší zlo. V porovnání s koncentrací svých kolegů působí vysloveně směšně a to rozhodně nikoliv v dobrém slova smyslu. V souvislosti s tím si taky myslím, že zařazení prologu nebylo nutné, protože se zbytkem filmu a jeho pointou má pramálo společné. A jakmile jsem si tohle uvědomila, cítím se osvobozená a už tento film doufám nikdy neuvidím. (Ale budu se teď muset podívat na ten hongkongský originál, protože chci vidět Andyho Laua a Tonyho Leunga, jak se častují nenávistnými pohledy.) -"Maybe. Maybe not. Maybe fuck yourself." (29.07.2018)

Scorseseho naspeedovaná režie a skvělí herci až do samého konce zvládnou maskovat fakt, že tahle zkazka o policajtech, krysách a skrytých agentech má možná až příliš triviální zápletku, ve které není narozdíl od Volavky místo na hlubší psychologii a překvapení. Přesto je to thriller, který se při neskutečném tempu vyprávění dá sledovat bez dechu a vychutnávat. Otázka zní, zda více než jednou. (10.08.2008)

Scorsese přizpůsobil době nejen ukotvení příběhu, ale i svůj osobitý způsob režie - už žádný hlas vypravěče ani lidské vyznění, Skrytá identita je nekompromisní, moderní kriminálka. Zamotaná je právě akorát, aby vyžadovala divácké soustředění, ale na oplátku byla intenzivní a svěle bavila i fascinovala svou vypjatou atmosférou a chemií mezi postavami po celou dobu nadprůměrné stopáže. I běžné konverzace tak působi dramaticky, či dokonce akčně. Na druhou stranu mám ale pocit, že je všechno bráno poněkud "letem světem", občas se spoléhá na náhody a vykreslení charakterů zachraňuje až na poslední chvíli plejáda charismatických herců. 9/10 (13.01.2009)