Skrytá identita

Skvělý počin Martina Scorsese. Hvězdami se to ve filmu jen hemží. Precizně režisérsky zvládnutý film z prostředí dnešní mafie a tajné policije. Konec byl pro mě trochu překvapující, přece jenom nečekal jsem, že se všichni navzájem postřílí. Oscary za film, režii a scénář jsou podle mého ve správných rukou. Mohu jen a jen doporučit.... (01.12.2007)

(1001) Tohle je film doslova a do písmene z minulého století, jak tématem, tak zpracováním. (A protože nebyl vyroben v minulém století, tak to je špatně, jen pro upřesnění.) Z nějakého důvodu jsem ten film hned po jeho uvedení strašně nenáviděla a z nějakého důvodu jsem se na něj potom tak alespoň jednou ročně dívala, abych přišla na to, proč ho tak strašně nenávidím a také abych pochopila, proč se tak líbil kritikům (kromě toho, že si Akademie řekla, že je na čase, aby Scorsese aspoň jednou tu cenu dostal a na filmu samotném vůbec nezáleželo). Při letošním pravidelném sledování mě "the faithful departed" nachytali při nějaké vstřícné náladě a konečně jsem ocenila tu roztomilou infarktovou hru, kterou předvádějí pánové Leonardo a Matt. (Ačkoliv největší místečko v mém srdci si překvapivě ukradl Marky Mark.) A taky jsem konečně pochopila, co mě na tom filmu tak šíleně iritovalo, a je to samozřejmě postava Jacka Nicholsona. Nicholson tu postavu snad někde popsal jako "inkarnaci čistého zla", jenomže to mu vážně musí strašit na věži, pokud se tak v tom filmu doopravdy vidí. Nejenže jeho buranský mafián dostává o mnoho víc prostoru, než ta postava skutečně potřebuje, ale hlavně působí jako karikatura z úplně jiného žánru a rozhodně ne jako nejzlejší zlo. V porovnání s koncentrací svých kolegů působí vysloveně směšně a to rozhodně nikoliv v dobrém slova smyslu. V souvislosti s tím si taky myslím, že zařazení prologu nebylo nutné, protože se zbytkem filmu a jeho pointou má pramálo společné. A jakmile jsem si tohle uvědomila, cítím se osvobozená a už tento film doufám nikdy neuvidím. (Ale budu se teď muset podívat na ten hongkongský originál, protože chci vidět Andyho Laua a Tonyho Leunga, jak se častují nenávistnými pohledy.) -"Maybe. Maybe not. Maybe fuck yourself." (29.07.2018)

Nechutná manýra od jistých dob velí, aby zločinní bossové mluvili jen hlášspíkem. Nicholsonova postava v tomto stylistickém proudu představuje jednu z nejotravnějších. Jenže co naděláme - hlášky jsou in, hlášky jsou cool. Cool je být in a in je být cool. Skrytá identita je cool, aby byla in. Je to napětí pro masy. Skutečně zajímavá mi na ní přišla jen skutečnost, že nikdo už dneska nemá jen jednu identitu. Nemyslete si, já taky nejsem jen Subjektiv - i já jsem in. Silné ***. (20.12.2010)

Martina Scorseseho příliš v oblibě nemám. Nejhorší jsou zdlouhavé rozjezdy jeho filmů. Zde to připodobňuji k vlaku, který má 200 vagónů a jednu zchátralou starou lokomotivu = příšerně pomalý (a nudný) rozjezd. Když se ale film rozpohybuje, působí jako fungující, kompaktní a dobře promazaný stroj. Závěrečná půlhodina poté nadchne a téměř dá zapomenout na zoufalství v půlhodině první. Film pozdvihávají elitní hollywoodští herci, kteří do jednoho dostáli své profesi a zahráli své postavy naprosto skvěle (zejména DiCaprio, Nicholson). Rovněž díky kameře se snímek stal působivějším. Ovšem proč dostal Scorsese Oscara zrovna za Skrytou identitu, to mi nevysvětlí nikdo. 90 miliónů dolarů(rozpočet)/290 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.07.2007)

Svižná mafiánská hříčka, ve které Scorsese připomíná, že málokdo to s mafiány umí tak jako on. Ani na minutku jsem se nenudil, což je nepochybně dáno i tím, že jsem neviděl originál. Nicméně i kdybych už věděl, co se má dít, pořád bych si stejnou měrou vychutnal herecké výkony všech zúčastněných, živelným DiCapriem počínaje a pološíleným Nicholsonem konče. Akorát Damon mi přijde tradičně nevýrazný, ale o to lepší je pak hra se sympatiemi a především silnější finiš, ve kterém se krví nešetří. Parádní hra na kočku a na myš, která stojí na vynikajících hercích, Scorseseho patřičně starosvětské režii a správné dávce černého humoru (jen málokdy se někde zabíjí tak „suše“). A propo, příznivci předlohy možná budou skučet (nejspíš stejně nesmyslně, jako v případě Lake House), ale Skrytá identita rozhodně nevypadá na to, že by byla pouhým vykleštěncem něčeho jiného. Funguje zcela samostatně, každý prvek příběhu má své místo a každá postava svůj účel. Svrbí mě pět hvězdiček, ale počkám si raději na druhé zhlédnutí… (20.10.2006)