Skrytá identita

8 / 10 Scorseseho dva a pol holdinová expozícia násilia, intríg a korupcie je pomerne tvrdý oriešok - a je úplne jedno, či ste divák snažiaci sa nestratiť v spletitom klbku vzájomných vzťahov medzi všetkými tými figúrkami, ktoré sa mihnú na plátne, alebo skromný recenzent lámajúci si hlavu nad tým, ako toto technicky brilantné, no dejovo trochu preplácané dielko čo najobjektívnejšie oznámkovať. Situácia je o to komplikovanejšia, že film nemá na prvý pohľad viditeľnú chybičku, ktorá by vám už od počiatočných titulkov brnkala na nervy a slúžila tak ako dobrá zámienka na zníženie celkového hodnotenia - bezchybne vybratí herci pôsobia v koži svojich postáv úplne prirodzene a dotvárajú ich niekedy až príliš ploché charaktery, originálny hudobný podmaz na čele s agresívnym írskym folk metalom perfektne dokresľuje celkovú atmosféru a nestarnúci Martin s prehľadom a šarmom sebe vlastným mení rytmus rozprávania, gejzíry brutality necháva rozplynúť v trýznivých prehovoroch hlavných postáv a udržuje tak diváka v stálom napätí. Čo je to však platné, keď sa zo strachu, že sa v zamotanom príbehu nadobro stratíte, nemôžete ani na minútu uvoľniť a celý film si skutočne vychutnať? Našťastie, druhé pozretie, ktoré si v tomto prípade určite dožičím, by mohlo tento nedostatok nadobro odstrániť a Departed by sa pre mňa definitívne stal tým, čím si zaslúži byť - skvostnou drámou z prostredia bostonského organizovaného zločinu, zručne natočenou, výborne zahratou, nevídane drsnou a neskutočne zábavnou. (11.12.2006)

(1001) Tohle je film doslova a do písmene z minulého století, jak tématem, tak zpracováním. (A protože nebyl vyroben v minulém století, tak to je špatně, jen pro upřesnění.) Z nějakého důvodu jsem ten film hned po jeho uvedení strašně nenáviděla a z nějakého důvodu jsem se na něj potom tak alespoň jednou ročně dívala, abych přišla na to, proč ho tak strašně nenávidím a také abych pochopila, proč se tak líbil kritikům (kromě toho, že si Akademie řekla, že je na čase, aby Scorsese aspoň jednou tu cenu dostal a na filmu samotném vůbec nezáleželo). Při letošním pravidelném sledování mě "the faithful departed" nachytali při nějaké vstřícné náladě a konečně jsem ocenila tu roztomilou infarktovou hru, kterou předvádějí pánové Leonardo a Matt. (Ačkoliv největší místečko v mém srdci si překvapivě ukradl Marky Mark.) A taky jsem konečně pochopila, co mě na tom filmu tak šíleně iritovalo, a je to samozřejmě postava Jacka Nicholsona. Nicholson tu postavu snad někde popsal jako "inkarnaci čistého zla", jenomže to mu vážně musí strašit na věži, pokud se tak v tom filmu doopravdy vidí. Nejenže jeho buranský mafián dostává o mnoho víc prostoru, než ta postava skutečně potřebuje, ale hlavně působí jako karikatura z úplně jiného žánru a rozhodně ne jako nejzlejší zlo. V porovnání s koncentrací svých kolegů působí vysloveně směšně a to rozhodně nikoliv v dobrém slova smyslu. V souvislosti s tím si taky myslím, že zařazení prologu nebylo nutné, protože se zbytkem filmu a jeho pointou má pramálo společné. A jakmile jsem si tohle uvědomila, cítím se osvobozená a už tento film doufám nikdy neuvidím. (Ale budu se teď muset podívat na ten hongkongský originál, protože chci vidět Andyho Laua a Tonyho Leunga, jak se častují nenávistnými pohledy.) -"Maybe. Maybe not. Maybe fuck yourself." (29.07.2018)

Scorseseho naspeedovaná režie a skvělí herci až do samého konce zvládnou maskovat fakt, že tahle zkazka o policajtech, krysách a skrytých agentech má možná až příliš triviální zápletku, ve které není narozdíl od Volavky místo na hlubší psychologii a překvapení. Přesto je to thriller, který se při neskutečném tempu vyprávění dá sledovat bez dechu a vychutnávat. Otázka zní, zda více než jednou. (10.08.2008)

Když jsem se rozhodl, že oproti původnímu záměru na Skrytou identitu přece jenom zajdu, byl jsem skálopevně přesvědčen, že se nebudu snažit ji srovnávat s předlohou. U filmu, kde nejlepší momenty jsou ty, které ji přesně kopírují, nemůžu jinak. Co se týče hvězdami nabitého hereckého obsazení, tak DiCaprio, Damon a Sheen skvělí, Baldwin a Wahlberg průměrní a Farmiga a hlavně k mému obrovskému překvapení i Nicholson hrozní. Hlavně v jeho postavě Departed dokazuje, proč remake neměl vzniknout. Místo nenápadného vůdčího gangstera je Costello oplzlým a zbytečně vulgárním arogantem, kterému nezáleží na ničem a na nikom a mezi dva hlavní hrdiny scénáristé vložili hloupě se chovající ženskou postavu, díky které navíc vzájemné míjení obou infiltrantů ztrácí na věrohodnosti. A hlavně Scorsesemu neodpustím zásadní věc, z napínavé, emocemi nabité a v mých očích navždy nezapomenutelné závěrečné scény u výtahu, která pro Volavku byla korunkou jejího triumfu, se v remaku stala fraška, která nacpala tři zvraty do několika vteřin a absurdně podané závěrečné střílení hlavních postav vyvolalo v sále zasloužený a téměř nevěřícný posměch. Scorsese zničil film, který mohl redefinovat žánr gangsterky, ale místo toho jen vypreparoval předlohu a zběsile ji překroutil - a tím si u mě zadělal na všechno možné, jen ne na slibovaný vrchol kariéry. (30.11.2006)

Scorsese přizpůsobil době nejen ukotvení příběhu, ale i svůj osobitý způsob režie - už žádný hlas vypravěče ani lidské vyznění, Skrytá identita je nekompromisní, moderní kriminálka. Zamotaná je právě akorát, aby vyžadovala divácké soustředění, ale na oplátku byla intenzivní a svěle bavila i fascinovala svou vypjatou atmosférou a chemií mezi postavami po celou dobu nadprůměrné stopáže. I běžné konverzace tak působi dramaticky, či dokonce akčně. Na druhou stranu mám ale pocit, že je všechno bráno poněkud "letem světem", občas se spoléhá na náhody a vykreslení charakterů zachraňuje až na poslední chvíli plejáda charismatických herců. 9/10 (13.01.2009)