Prison Break: Útek z väzenia

1. série - 80% - Velmi umně vyrobená dramatická šablona se slabším rozjezdem a přílišnou schematičností zhruba poslední třetiny (věčné "Máme problém" je k zbláznění). Jinak se na ale na tenhle nervák dívá skoro až samo. Infarktové situace, velesympatické postavy na straně dobra a naopak nevypočitatelní záporáci na druhé straně barikády, to všechno v relativně uzavřeném prostředí plném nečekaných nástrah dává dohromady příjemnou a úchvatně napínavou jednohubku. 2. série - 90% - Všeho je víc, akce je na každém rohu a změna uzavřeného prostředí za širé pláně plné nástrah zcela převrátila vyprávěcí postup. Ale i když je každá situace za vlasy přitažená, ďábelský Mahone je prakticky všudypřítomný a všechno často závisí jenom na neskutečné dávce štěstí a Kellermanově nevyzpytatelnosti, já se neskutečně bavím. Taková dávka překvapujících situací a chvil, kdy jsem za hrdiny dýchal ale víceméně nešla překonat. O to víc, že ze scénáře je jasně patrné, že právě tady měla cesta obou bratrů skončit. Bohužel jsem ale netušil, jak se již zanedlouho celý seriál rozsype. 3. série - 50% - Co se muselo stát, stalo se. Velká část diváckého spektra odsoudila uvěřitelnost a zábavnost seriálu už u předchozí řady, já naopak vydržel a o to víc narazil v dalším pokračování. Z většiny dlouhodobých postav se staly loutky, na které unavení scénáristé věší poslední zbytky nápadů a nově příchozí charaktery jsou katastrofou. Nelogických rébusů kolem Whistlera je příliš mnoho, nikdo z party kolem Lechera nemá ani špetku charismatu a Sona jako taková je ve své všudypřítomné předrsnělosti zoufale stereotypní. Ani občasný dějový veletoč nic nevyřeší a hlavní linie se vždy poslušně vrátí do zaběhlých kolejí, aby vyvrcholila naprosto směšným a ubohým finálovým dílem. U dalšího pokračování jsem ale být chtěl, protože jsem doufal, že návrat k "otevřenému prostoru" může být pro seriál poslední injekcí. 4. série - 40% - Když srdcovky nevědí, kdy skončit, je to škoda. Když vás bývalé srdcovky svým dějem nutí na ně nadávat, tak už je to snad i tragédie. A přitom poslední kapitola nezačala vůbec špatně. Scénáristé těžko mohli udělat lepší krok než definitivně škrtnout všechno související se Sonou nebo Whistlerem a samotná zápletka ohledně Scylly se dlouho vyvíjela jako solidní nosný příběh. S odchodem jedné z důležitějších postav se ale všechno začalo horšit. Ostatní se proměnili v ostudně zjednodušené figurky s nebývale hloupými dialogy a zásadní zvrat se změnou strany klíčového charakteru pak všechno poslal nejníže, jak jsem si snad ani nedovedl představit. Raději nudu v Panamě než každodenní změny stran. Celý Prison Break se tak na samém konci změnil v trapné divadlo, během kterého nechci vidět ani ty charaktery, které jsem dříve obdivoval. A dodnes mě vytáčí, že největší frajer celého seriálu je ve finálním díle degradován na pouhé deus ex machina. Závěrečná desetiminutovka mohla přijít na konci druhé série a celý seriál mohl zůstat nesmrtelný. Takhle ho už nikdy nebudu chtít vidět. Bez úvodních pár dílů a definitivního finiše to mohlo s tehdy ještě finální sérií dopadnout daleko hůř. The Final Break - 60% - Logika byla dávno zapomenuta a spousta chyb je přítomna už tak nějak ze zvyku. A přesto nedokážu Final Break nějak zesměšňovat, protože celý seriál si zasloužil finále, které nebude diváka nutit k tomu, aby nenáviděl snad všechny hlavní postavy a přál si konec. Jakýkoli. Paradoxem pak je, že ačkoli spojení Michaela se Sárou stejně i po těch letech a nepřeberných zvratech pořád úžasně funguje, posledních pár minut regulérní závěrečné části bylo asi důstojnějším a nostalgičtějším rozloučením. A největší škoda je pak to, že se divák na konci pozastaví hlavně nad tím, jestli bylo po všech geniálních i překombinovaných plánech nutné všechno uzavřít právě takhle. Proto chápu rozhodnutí ještě jednou do téhle řeky vstoupit. 5. série - 50% - Ještě po prvním díle jsem byl až zázračně optimistický, užíval si nostalgickou atmosféru jednoho z prvních seriálů, který před více než dekádou dokonale trefil načasování a hlad po napětí na pokračování. Známé postavy se vrátily, nahodily se nové záhady a zdálo se, že ještě jeden nejposlednější Útěk napraví všechna zla, kterých se na nás scénáristé ve čtvrté sezóně dopustili. Nestalo se. Těch nesmyslných rozhodnutí, úsměvných dialogů, zbytečných postav (zpívající Ja), neodůvodněných návratů (Sucre) a v první řadě logických děr je tolik, že je až s podivem, jak občas seriál přece dokáže napnout. Herci si jakž takž uhrají svoje a jako obvykle jim bez zaváhání vládne Robert Knepper, ale nechci si ani představovat, jak museli po podepsání smluv na revival kroutit hlavami nad scénáři. Odejít středem se tak legendárnímu Prisonu opět nepodařilo, ale hlavního tvůrce Paula Scheuringa zapřísahám, ať už látku nechá spát. (31.05.2008) (menej) (viac)