Adamove jablká

Fara, na ní zapřísáhlý neonacista, dva nepoučitelní kriminálníci a navrch bláznivý farář, který chce všechny spasit a kvůli psychické poruše si nepřipouští nic špatného na světě. Neobvyklá, velice absurdní veselá neveselá komedie nekomedie. Zkrátka je to úlet, na kterém je asi nejparadoxnější skutečnost, že z celé fary byl nejvíce normální příznivec Hitlera. Na jedno shlédnutí zábava, druhé už se konat určitě nebude. Postava Adama zkrátka nebyla dostatečně charismatická a děj si úplně nezískal mé sympatie... (01.11.2012)

90% - Dosti nekompromisní cirkus několika archetypicky skvěle vystavěných postav, který má od začátku do konce říz a člověk si ho rád shlédne i víckrát. Povedená hudba, výtečné herecké výkony, sem tam nějaká religiózní či morální perla k zamyšlení a do toho humor ostrý jak toaletní papír v hotelu pro sadomasochisty. Moc zábavná podívaná. (01.11.2013)

Sirová dánská komedie, v hlavní roli pokerový hráč. Čekal jsem, kdy nám borec předvede, krom pár rozdaných ran, nějaké ty emoce, ale ten se držel svého kamenného výrazu až do konce. To, že film neoplývá akcí mi vůbec nevadilo. Spíše naopak. Dobrá rada na závěr: máš-li problém s mozkem, vystřel si ho z hlavy. :) 4*, 30.4.2014, pc (30.04.2014)

Na starozákonním podkladu vytvořil Jensen vrstevnatý příběh, v němž hrají prim na severskou kinematografii vizuálně netypicky zjitřené motivy "velkého druhého" (Boha / skutečnosti / symbolického pořádku... whatever...), ale s nimi ruku v ruce kráčejí zcela typické "nepřímé dialogy". Postavy rozmlouvají, ale smysl jejich promluvy se odvíjí na symbolické rovině, ne v tom, co se říká, ale v jemné interakci náznaků, zámlk a skrytých významů. Postava Madse Mikkelsena, jakkoli obestřena biblickými stigmaty, je v jádru čistě lidská a její poselství, že před skutečností je třeba unikat za cenu milosrdných klamů, změkčuje i občas "trochu příliš" monumentální symboly. Nejde tu totiž o ně, o nějaké nepolapitelné entity a velké ideje, ale o ten hřejivě-mrazivý život vezdejší, ve kterém všechny postavy zakoušejí na vlastní kůži, že každý z nás potřebuje jablečný koláč a přivřené oči, aby se ze zdánlivě kruté absurdity existence stala snesitelná hra. Ať už je Ivan Jobem (či jen zaslepeným človíčkem) a Adam pokoušený Satanem (či jen hlupákem žijícím bludu), Adamova jablka chutnají kysele a přitom se od nich nelze odtrhnout. Je v nich pachuť nadějí, útěků i sladkých návratů. Nijak závratně hluboký, přesto nádherně "pravdivý" film o tom, že nemá žádných trvalých pravd a neotřesitelných jistot. Černá biblická tragikomedie. (19.12.2010)

Tak nevím, ale přišlo mi, jako by tento film psali dva různí lidé. Realista napsal první, vynikající, vtipnou a zároveň zajímavou polovinu. U této půlky jsem si říkal, že tento film je originální, chytrý a chce něco říct. Už jsem začínal přemýšlet o vysokém hodnocení, když najednou film sklouzne do své druhé poloviny. A tu jako by psal nějaký náboženský fanatik o tom, jak by to MĚLO podle něj na světě fungovat. SPOILER! Nebo si opravdu myslíte, že se člověk úplně od základu změní za nějakých šest týdnů? Že se z člověka, jemuž do jeho karty napsali "zlo" a který vzhlíží k fotce Adolfa Hitlera, stane humanista? Opravdu tohle někdo myslel vážně? Tomu jsem ani na minutu nevěřil. Fakt ne. A právě konec mě dorazil. KONEC SPOILERU! Adam's Apples je dobrý film. Bohužel jen dobrý. Ve své první půlce se mnohokrát přiblížil k pojmům jako "skvělý, chytrý, originální" ale ve své druhé to šlo spíše k "průměrný, nudný a (hlavně) utopický". Škoda, potenciál tam byl… 60 %. (13.02.2012)