Adamove jablká

Tak na tejto vydarenej čiernej komédii som sa pobavil ako už dávno nie. Spočiatku tupý, ale nie úplne blbý skinhead si získa vaše sympatie prakticky okamžite a jeho obraz Hitlera nad posteľou na tom nič nezmení. Nemazná sa s nikým a neváha nakopať zadok a zlomiť nos aj kňazovi, ktorého perfektne stvárnil M. Mikkelsen. Keď pri prvom rozhovore na kňazovu otázku, aký si dá cieľ, odpovedal len tak do vzduchu, že upečie jablkový koláč , tak vtedy ešte ani divák nemá tušenia, čo všetko sa začne diať. V závere to zájde až tak ďaleko, že kňaz začína o viere pochybovať a naopak skinhead zrazu pozerá do neba a v duchu si vraví, že toto všetko predsa nemôže byť náhoda. Treba dať v úvode filmu trochu šancu na rozjazd a potom sa stávate svedkami uveriteľných aj neuveriteľných udalostí, ktoré vzájomne s naozaj vydareným a hlavne nevtieravým humorom dali šancu vzniknúť aspoň pre mňa nezabudnuteľnej čiernej komédii. Možno niekomu nesadne tento druh, nazvem to Kusturicovho humoru, naozaj som si pri sledovaní spomenul na film Čierna mačka biely kocúr. A možno bude niekto bez úsmevu iba pozerať do blba, ako ja pri sledovaní do neba vychváleného Monthy Python a život Briana. A možno nie. Dajte mu šancu. 100%. (21.09.2010)

Neuveriteľný film, ktorý je zároveň silnou drámou pre náročného diváka, ale aj vtipnou komédiou vychádzajúcou z hlavnej zápletky a situačnej komiky, ako aj chovania postáv na rozličnom stupni šialenstva (neonacista, farár, vykrádač benzínok, ex-tenista opilec, cynický doktor...). Ulrich Thompsen je úžasný a jeho príbeh o neonacistovi, ktorý sa musí po návrate z väzenia zaradiť späť do spoločnosti je lepší ako celý Kult hákového kríža. Rovnako aj Mads Mikkelsen ako kňaz, ktorého životom stíha jedna rana za druhou až si vymyslí spôsob, ako tieto zážitky a skutočnosti vytesniť z mysle manipuláciou s realitou a sebaklamom. To všetko v brilantnej réžii A. T. Jensena s krásnou a podmanivou hudbou Jeppe Kaasa. Na konci filmu som plakal. (16.06.2013)

Skandinávský "Strom života" aneb vpravdě jobovský film o cestě k víře lemované údivem nad absurditou stvoření. Takhle se buduje pevná víra, pane Malick. Ne přes okouzlení třpytivými obrázky, kýčovitou doslovnost a ikonické figury jak vystřižené z reklamních plakátů, ale přes skepsi, nadhled a živoucí postavy. Na "Adamových jablkách" je sympatické, že víru demaskují jako racionální blok či psychickou poruchu, díky čemuž dokážeme čelit náporu nepříjemností vezdejšího světa. Ale právě díky tomu film nevede k odvržení víry, ale neopak k toleranci i sympatiím s ní bez ohledu na konkrétní vyznání. (24.08.2011)

90% - Dosti nekompromisní cirkus několika archetypicky skvěle vystavěných postav, který má od začátku do konce říz a člověk si ho rád shlédne i víckrát. Povedená hudba, výtečné herecké výkony, sem tam nějaká religiózní či morální perla k zamyšlení a do toho humor ostrý jak toaletní papír v hotelu pro sadomasochisty. Moc zábavná podívaná. (01.11.2013)

Zamiloval jsem se. Do jablek. Do ropy. Do rumu. Do boha. Do ďábla. Do Joba. Do plešek, arabů, tenistů, tygrů a alkoholiček. ____ Filmy hloupé a filmy neskutečně obsažné to mají těžké: první si komentář nezaslouží, druhé si říkají o komentář předlouhý a na to má mít pro změnu čas jako kdo..? ____ Mám před sebou klubko. Takový to klubko, který byste přísahali, že ještě těsně před osudovým ''mňau'' bylo tři psi a jedna pohublá kočka, co měla ráno radši zůstat doma. Uvědomuji si existenci mnoha vrstev a jemnou vybalancovanost příběhu okolo absurdistánu v kostelíčku. Jestli ale dokážu vyskládat jednotlivosti vedle sebe podle velikosti? Celek je asi vážně víc, než součet jeho částí. Bůh je mrtev. Nebo není? A co na to Hitler? Tohle se asi vážně musí jedině vidět. ___ Ulrich Thomsen zahrál nejlepšího sráče co jsem za poslední dobu viděl. Ten neutuchající vnitřní rozpor mu lez ušima až ke mně na stůl. Za černohumorně brilantní 3/4 odpouštim i závěr. (26.05.2012)