Večer u Bielej grófky

Kouzelná exotičnost a dobová atmosféra nočních klubů Šanghaje roku 1936 vyzněla velmi dobře. V této souvislosti lze ovšem také zmínit podmanivou hudbu, která je zde trefou do černého. Pří vší úctě k autoru Kazuo Ishigura literární předlohy každému rychle docvakne, že není ničím výjimečná. O podobných vztazích byla natočena kvanta filmů a napsány spousty knih. Plameny lásky tu jsou jako iluze o princi na bílém koni. Skvělej týpek Ralph Fiennes se objevil na scéně a zchudlé ruské aristokratce se láskou podlomila kolena. Prostě taková vděčná filmová suprovka. Pak, že princové na bílých koních neexistují. Tak teď už ale vážně. Film se vyznačuje příjemnou kulisou Šanghaje, krásnými kostýmy a to jsou ty lepší klady tohoto příběhu. (30.12.2010)

Filmu by rozhodne slušal o niečo vyšší rozpočet. Všetko je síce na správnom mieste, Ivory sa oldschoolovo snaží ako môže a v popredí je vzťah dvoch neortodoxných ľúdí, ale jednoducho ten nedostatok financií cítiť. Biela grófka sa poriadne naštartuje až v poslednom akte, hodina a trištvrte predtým sice nie je vyslovená nuda, ale neustálu pozornosť mierna monotónnosť trochu utlmuje. Inteligentná červená knižnica s trochou exoticizmu, našťastie ale v závere cítiť skutočné ohrozenie, v ktorom sa ocitajú postavy a nakoniec aj celá krajina. 70% (13.07.2018)

Kdyby to bylo méně dlouhé a méně zdlouhavé a o trošku méně sladké, mohl to být hezký film. Bohužel však v tom, o čem by mohl s náležitou hloubkou být (o historických zvratech v Číně té doby a jejich promítání do soukromých životů), to není. Je to jen o oněch soukromých životech, a to dost nevynalézavě. (08.05.2013)

Příběh působí komorně, smutně, intimně, pocitově a jeho pomalý tempo mi naprosto vyhovuje. Dýchá na mě zvláštní atmosférou, a i když ta je spíš negativní, tím hlubší mám z filmu pocit, i když s ostatními filmy Ivoryho se to asi srovnávat nedá. Ralph Fiennes(!) si tady zahrál pro něj netradiční roli a za něj dávám svou neobjektivní čtvrtou. Záměr se povedl - vzbudit lítost a melancholii. Jinak nesympatická Natasha Richardson nepřekvapila ani neurazila. (23.02.2007)

Trochu cynický a lhostejný politik, pro něhož je politka ničím a snem je otevřít si vlastní bar, podnik, v němž je hlavní hvězdou bývalá ruská aristokratka. Sentimentální vzpomínky na pohaslou slávu ruského dvora a pád do bídy Šanghaje - trochu moc na mě tlačí, abych se rozlítostnila - dobře, možná se jim to daří. Ale ten konec, jako z červené knihovny je už trochu moc. Příjemná podívaná, ale tak nějak bez jiskry. (10.09.2007)