Tsotsi

Udělení Oscara nikdy neznamenalo, že se automaticky jedná o špičkový film, protože proces hodnocení byl deformovaný dobovými kritériemi a komerčními zájmy vedení studií, která ceremoniál v minulosti organizovala. I později, když do vedení Akademie pronikly progresivní trendy a volba měla mnohem víc oceňovat umělecké kvality soutěžících děl, byla rozhodnutí ovlivňovaná konzervativním pohledem členů Akademie (obvykle vyhrávala angažovaně se tvářící dramata, která umně kombinovala vznešené záměry se sentimentem - např. komedie a jiné tzv. lehčí žánry neměly nikdy moc šancí). Ve skutečnosti se dá natočit snímek, ze kterého čiší tah na oscarovou branku, a tomu by odpovídal i Tsotsi, protože oč míň je tam reálného života a reálných emocí, o to víc odpovídá tomu, co se od oscarového filmu očekává. Film má na jednu stranu velmi kvalitní řemeslné zpracování a je zasazený do problematického prostředí chudinského slumu v Johannesburgu, na druhé straně selhává v důvěryhodnosti zobrazení myšlenkových pochodů a činů svých postav. Drobný gauner Tsotsi z místní galerky s partou svých kumpánů provádí bezkrupulózní nájezdy na bezbranné oběti ve svém okolí a protože nemá moc fištrónu, jenom paběrkuje. Zato mu nečiní problém vrazit komukoliv kudlu do břicha nebo zmáčknout spoušť pistole. Jednoho dne, ačkoliv nemá řidičák, ukradne auto v luxusní čtvrti, vážně postřelí jeho majitelku a příliš pozdě si všimne mimina na zadním sedadle. Hádejte, co bude následovat... Na můj vkus to až příliš směřuje k emocionálnímu kýči a je tam spousta hollywoodského balastu. Cenné je zasazení do prostředí ghetta a potenciálně zajímavé jsou i jednotlivé postavy, jenže vzhledem k výše uvedenému výsledek stojí za prd. Celkový dojem: 40 %. (04.11.2011)

Dojemná dráma, ktorá popri zobrazení krutého života ľudí v krajinách tretieho sveta je zameraná hlavne na psychickú stránku mladého človeka, ktorému malé dieťa otvorí srdce a zmení v ňom zakorenené zlo. Veľmi dobre zahrané, celkom fajn príbeh a hlavne neohraný! V kinách ho ale nečakajte (možno filmové kluby), takže šťastní tí, čo ho majú tú česť vidieť. Čudujem sa ale tej nevšímavosti zo strany distribútorov. 70%. (13.04.2006)

Absurdní z prstu vycucaný blábol, který je esencí "oscarového filmu" v tom nejhorším slova smyslu, neboli o cizích zemích s růžovýma brýlema. Aneb: No paňmámo, podívejte na ty černý. No to je strašný v tom ghettu, a ty chudinky děti tam. Voni sou vlastně v jádru hodný, za všechno může to prostředí tam. Ale sem nevěděla, že černý můžou bejt i bohatý. Jo, ty si tam žili dobře. Ale stejně je to v tej Africe hrůza. (06.10.2011)

Prvních deset minut vypadalo velice slibně - taková jihoafrická obdoba Města bohů. Pak se ale naděje rozplynuly jak pára nad hrncem a bylo po všem... Měl jsem totiž nepřekonatelný problém uvěřit v klíčový okamžik celého filmu a to je zlé... Těžko mě někdo přesvědčí, že z chladnokrevného zabijáka, bez jakékoli úcty k životu a vůbec jakýmkoli jiným hodnotám než těm šustivým papírovým... , se z ničeho nic stane dobrák, který se zamýšlí nad svým zpackaným životem a změní se v takřka milujícího "otce". Těžko uvěřím, že první kontakt s křičícím děckem bude mít na bezskrupulozního pistolníčka takový efekt. To by pak stačilo vhodně rozmístit kočárky s opuštěnými miminy a bude po veškerém zlu...:-) Tsotsi byl technicky výborně zvládnutý snímek, ale od oné desáté minuty už mi tenhle slaďák s kriminálním nádechem evokoval jedno jediné slovíčko - kýč... Od filmu, který dostal Oscara (aniž bych chtěl jeho význam přeceňovat), bych čekal přece jen mnohem víc. (31.01.2007)

Pomerne komorne natočená sociálna dráma z prostredia, ktoré si poväčšinou hovorí o vysokorozpočtové výpravné stvárnenie na spôsob napríklad Mesta bohov alebo dokumentu Bus 174. Ale prečo nie, film zaujal a odniesol si oscara za zahraničný film. Je zrejmé, že viac ako kvalita samotného filmu tu išlo o jeho posolstvo a stvárnenie krutej reality. Preto treba Tsotsi vidieť, aj keď vám môže pripadať jeho zápletka príliš jednoducho vystavaná. (17.07.2012)