V pasci

Jestliže se mi poslední dobou stává, že po anotaci filmu přesně vím, o čem bude, tak u tohoto díla pravidlo kupodivu neplatilo. Čekal jsem mírně nadprůměrnou schovávanou před šíleným pedofilem, a dostal jsem téměř k dokonalosti filozofujícími zamyšleními vyšperkované drama, kde ale nechyběla napínavá akce. Bravo. (01.12.2008)

Na můj vkus příliš chladné a vykonstruované. Wilson se mohl tolikrát zachránit, aby nakonec vždy skočil na špek scénáristovi, který je očividně feminista první třídy a obdařil Ellen Page doslova šestým smyslem. Po fyzické stránce je navíc film málo intenzivní a vzrůstající psychologický nátlak jsem sice nepříjemně pociťoval, ale zdálo se mi, že je občas zbytečně tlumen přepáleným a nedůvěryhodným scénářem. Přesto se najde hodně pozitiv, od výkonu obou herců až po vyústění, kde byl ten přehnaně ambiciózní děj uzavřen až překvapivě důmyslnou a znepokojivou přesmyčkou, přesně jak bych od podobně komorního mravního thrilleru očekával. (09.02.2016)

Ellen Page v červené mikině působí jako Karkulka, jenž se pouští do nebezpečné hry s vlkem. Avšak není to další vlk, kdo se ukrývá v rouše Karkulčině? Vynikající psychologická hra, v níž není až do samotného konce zcela jasné kdo je obětí. Psychologické trýzni nejsou vystavěni pouze hlavní aktéři ale i divák. V samotném závěru nás David Slade dostal přesně tam kam chtěl - na kolena. 90% (05.10.2008)

Zase tak úžasné to nebylo. Pravdou je, že divné pocity v podbřišní oblasti mě přešly až po chvíli, ale tak je to vždycky. Celkem příznivý dojem kazí nevyjasněnost některých předložených faktů, samoúčelné blábolení a jednoduchost postav. Roztomilý fracek, co je podle 4 z 5 blázen, a pedofilní fotovrah? Po pravdě, víc se z toho asi vytřískat dalo, ale proč? (25.01.2007)

Výchovný apel se vztyčeným ukazovákem ohledně schůzek s neznámými lidmi z chatu je ještě skousnutelný. Ale od chvíle, kdy začne hra na samozvaného žalobce, soudce i kata, která má být jakousi satisfakcí za všechny zneužívané děti, stane se film nechutným konstruktem. Logika si dává pauzu a režisér spoléhá pouze na kameramana se zálibou ve filtrech a rozostřování. Není to však nic proti slečně jménem Ellen Page. Ta totiž ve svých (tehdejších) osmnácti letech rozhodně nevypadá na čtrnáct, ale svou protivností trumfuje i ty nejprotivnější spratky ze všech koutů kinematografie. Jedinou funkční scénou je tak až samotný závěr na střeše (emoce, logika, věrohodnost), což je ale na stominutový film zatraceně málo. (06.09.2007)