Réžia:
Paul GreengrassScenár:
Paul GreengrassKamera:
Barry AckroydHudba:
John PowellHrajú:
Cheyenne Jackson, Khalid Abdalla, Lewis Alsamari, Trish Gates, Omar Berdouni, Jamie Harding, Gregg Henry, Ben Sliney, John Rothman, Corey Johnson (viac)Obsahy(2)
Lietadlo spoločnosti United Airlines sa jedenásteho septembra 2001 o 10.06 zrútilo na pole neďaleko dedinky Shanksville v štáte Pensylvánia. Žiaden zo 44 ľudí na palube katastrofu neprežil... Let číslo 93 z New Yorku do San Francisca v ten deň, ktorý sa krvavými písmenami naveky zapísal do dejín nielen USA, ale celého sveta, uniesli samovražední atentátnici z Al-Káidy. Ich cieľom bol Biely dom. No kým tri ďalšie lietadlá 11. septembra naplnili svoje hrôzostrašné osudy a narazili do budovy WTC a Pentagónu, pasažierom letu číslo 93 sa podarilo zmeniť kurz, ktorý mali naplánovaný štyria teroristi nachádzajúci sa na palube. Čo presne sa však vtedy stalo? Nuž... (TV Markíza)
(viac)Videá (2)
Recenzie (1 269)
Paul Greengrass jakoby navazoval (v tom nejlepším slova smyslu) na neorealismus - natáčí v autentických prostředích, zobrazuje realitu s až fotografickou přesností, hrají tu nepříliš známí herci i mnoho neherců, mezi nimiž najdeme mnoho skutečných účastníků tehdejších událostí...A "United 93" je důkazem, že tento filmařský postup má divákovi stále co nabídnout. Emoce jsou tím silnější, čím méně se je režisér u publika snaží vyvolat. Ač se to může zdát sebevíc absurdnější. A jen na závěr dodám, že by se snad nikomu jinému nepovedlo lépe vystihnout tu bezvýchodnost i absurditu celé situace, kdy ani ti povolaní nemohli skutečně zasáhnout a jediné co mohli, bylo užasle sledovat CNN Live. ()
Ani několik hodin po zhlédnutí tohoto filmu nemohu přijít na dostatečná slova chvály, které by k němu pasovaly. Greengrass prostě vytvořil jeden z těch filmů, které nevznikají každý den, a které se nedají popsat. Tento film prostě musíte vidět, nic jinému k tomu napsat nemohu. Jedině to, že zažijete neopakovatelný zážitek. ()
Šlo to natočit dvěma způsoby. Buď jako hyperpatetickou hrůzu vidící za každým Arabem teroristu a v každém Američanu patriota ochotného zemřít pro vlast; a nebo takhle. Paul Greengrass se nezaobírá žádnými motivy, které vedly teroristy k činu, ale zachycuje je pouze jako lidi, kteří jdou sveřepě za svým cílem a na cestující naopak nahlíží jako na skupinu lidí, kteří v extrémní situaci dokázali provést jediný radikálně-zoufalý čin vzdoru. To vše v real-timeovém provedení, které se z dispečinku posléze přenese na palubu letadla a přes ruční kameru zachycuje bezprostřední dění, nezaobírá se vytvářením psychologie, vztahů či rychlých vazeb. Právě díky tomu pak působí celý film mnohem uvěřitelněji, syrověji a závěrečných 10 minut se navěky zapíše do dějin filmu! Pro toho, kdo umí soucítit s obyčejným lidským osudem je tento film maximální možnou oslavou civilního hrdinství. Kdo hledá teorie, politiku a společenskou kritiku, nech si počká na WTC Olivera Stonea ()
Od počátku je jasné, že hlavní postavy jsou teroristi. A nikdo nám necpe, že Americkej občan je ten největší hrdina na světě. Dramatičnost situací je dána kamerovou autentičností děje. Třeba drama u záznamového zařízení, když bylo zjištěno, že NE LETADLO, ALE LETADLA! Právě schopnost udělat z tak jednoduché věci napínavou událost dělá z režiséra Paula Greengrasse něco víc než obyčejného vypravěče. Překřikování, spousta hlasů a minimum dialogů – přesto všechno jste ztotožněni se všemi daleko víc a rychleji, než kdyby jste s nimi ,,šli spát“. To vše je korunováno totálně nepřipravenými a selhávajícími Američany. Až se vám chce říct, že je to národ ,,trubek“. Člověk má strach z toho co může zažít. A tohle..., no schválně, můžete se někdy stát pasažérem v letadle? V tom je ta hrůza. Skvělé, autentické, hrůzné. ()
Silný příběh? Možná. Silný film, při němž budou vaše emoce v pozoru? Podle doposavadních ohlasů nejspíše ano, jenže stačí tohle na pět hvězdiček? V žádném případě. U Letu číslo 93 jsem se cítil naprosto stejně jako u Schindlerova seznamu, jde to celé mimo mě. Hrdinové, ačkoli se jedná o normální lidi, jsou mi vlastně ukradení (uvažuji jen ve filmové rovině). Paul Greengrass opět dokazuje, že lze natočit zajímavý snímek bez zpětné interakce s divákem. Nesnaží se, abychom s hrdiny sympatizovali a už vůbec se nám nesnaží dokazovat, že jsou něčím jiným než my. Jedná se o prosté lidi, což k nějakému poutu rozhodně nestačí. Zatímco většina se užívá mrazivé atmosféry, já jsem nedočkavě čekal, čím nás režisér překvapí. No dočkal jsem se jednoho velkého překvapení, není nám totiž předkládána žádná osobitá interakce plná patosu, ale jen rekonstrukce, která se snaží nezahleděně sledovat obě strany, aniž by s nimi sympatizovala. Podtrženo a sečteno Let číslo 93 je průměrným filmem, který začíná s blížícím se koncem čím dál více nudit. Bohužel je třeba poznamenat, že napínavé to bylo jen do okamžiku, kdy se teroristé zmocnili letadla, dění poté nebylo ani zábavné ani napínavé a už vůbec ne mrazivé. Více se mi líbily záběry z operačních středisek než sledování osudů lidí uvnitř letu č. 93. ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (34)
- Nic nenasvědčuje tomu, že se německý pasažér Christian Adams ve skutečnosti zachoval tak, jak je popisováno ve filmu. Příběh Evropana, který se snaží zabránit ostatním v napadení teroristů, je fiktivní a není založen na žádných nahrávkách či telefonních rozhovorech z letadla. (washek)
- Terorismus trápí režiséra Paula Greengrasse již dlouho. Začalo to útokem IRA na hotel, kde bydlela Margaret Thatcherová. Podle něj hlavní problém terorismu je vzbuzování v lidech reakci, která věci ještě zhorší. (RadimFišer)
- V jedné z úvodních scén můžete vidět na letišti plakát k filmu Strašpytlík, ten by však ve filmu neměl být vidět, vzhledem k tomu, že tento animovaný snímek je z roku 2005. (hansel97)
Reklama