Let číslo 93

Silný příběh? Možná. Silný film, při němž budou vaše emoce v pozoru? Podle doposavadních ohlasů nejspíše ano, jenže stačí tohle na pět hvězdiček? V žádném případě. U Letu číslo 93 jsem se cítil naprosto stejně jako u Schindlerova seznamu, jde to celé mimo mě. Hrdinové, ačkoli se jedná o normální lidi, jsou mi vlastně ukradení (uvažuji jen ve filmové rovině). Paul Greengrass opět dokazuje, že lze natočit zajímavý snímek bez zpětné interakce s divákem. Nesnaží se, abychom s hrdiny sympatizovali a už vůbec se nám nesnaží dokazovat, že jsou něčím jiným než my. Jedná se o prosté lidi, což k nějakému poutu rozhodně nestačí. Zatímco většina se užívá mrazivé atmosféry, já jsem nedočkavě čekal, čím nás režisér překvapí. No dočkal jsem se jednoho velkého překvapení, není nám totiž předkládána žádná osobitá interakce plná patosu, ale jen rekonstrukce, která se snaží nezahleděně sledovat obě strany, aniž by s nimi sympatizovala. Podtrženo a sečteno Let číslo 93 je průměrným filmem, který začíná s blížícím se koncem čím dál více nudit. Bohužel je třeba poznamenat, že napínavé to bylo jen do okamžiku, kdy se teroristé zmocnili letadla, dění poté nebylo ani zábavné ani napínavé a už vůbec ne mrazivé. Více se mi líbily záběry z operačních středisek než sledování osudů lidí uvnitř letu č. 93. (24.09.2006)

Již od počátku filmu mi byla velká zima, klepala jsem se a srdce mi usilovně tlouklo. Oči jsem měla jakoby přimrazené k obrazovce a s hrůzným údivem jsem sledovala celý děj. Tak neuvěřitelně sugestivní a autentické, že se mi každý očekávaný okamžik silně zarýval pod kůži. Když jsem si již od úvodu představila, co je všechny čeká, kdyby jen věděli, co za tragédii, cítila jsem po těle neklid a byla jsem svírána úzkostí. My víme, o co jde, a právě o to trýznivější je prožívání celého filmu. Samotný "akt" únosců v letadle nastane zhruba až po polovině filmu, ale o to tísnivějšími a neúnosnějšími se stávají chvíle, které mu předcházejí. To destruktivní napětí a čekání. Oni to však nevěděli. Nikdo z nich, neměli ponětí, co se děje a proč. Ti, v řídících střediscích, unesení pasažéři všech čtyř letadel, ani celý americký národ. Jen mne, opravdu velmi mírně, zklamal příliš useklý závěr. Mohl být prodloužen ještě o pár scén z řídícího střediska. Při popisování dráhy jednotlivých letadel, kdy oznamovali, že letí moc nízko, blíží se k New Yorku, pak se ztratil z mapy, a poté byla vidět jedna dýmících věží WTC, všichni byli naprosto šokováni, a hrobově potichu, aniž by tušili, že to je jen začátek a zároveň konec všeho, mi skutečně tuhla krev v žilách. Od té doby bude, nejspíš nejen pro USA, ale i pro celý svět, 11. září navždy ve znamení smutku a vzpomínkách na největší tragédii v novodobých dějinách. Tehdy, 11.9.2001 nešlo "jen" o teroristický útok, ale o cílený šílený plán, s úmyslem zničit a zasáhnout Ameriku do samotného srdce. Nalomili její pocit moci a neporazitelnosti. Nezaútočili jen na lidi, ale na celý stát. Kvůli náboženství či politice, nevím, na toto rozhodně odborník nejsem, s ničivými důsledky však pro celý lid a tikající hrozbou pro všechny. Tento čin překročil jisté hranice, o kterých nejspíš do té doby neměl nikdo potuchy, že je něčeho takového někdo schopen. Terorismus byl, je, a bude. 11. zářím se však začíná psát zcela nová kapitola a rozpoutává nová válka. Co bude dál? Kde zaútočí příště a na koho? (12.09.2010)

Šlo to natočit dvěma způsoby. Buď jako hyperpatetickou hrůzu vidící za každým Arabem teroristu a v každém Američanu patriota ochotného zemřít pro vlast; a nebo takhle. Paul Greengrass se nezaobírá žádnými motivy, které vedly teroristy k činu, ale zachycuje je pouze jako lidi, kteří jdou sveřepě za svým cílem a na cestující naopak nahlíží jako na skupinu lidí, kteří v extrémní situaci dokázali provést jediný radikálně-zoufalý čin vzdoru. To vše v real-timeovém provedení, které se z dispečinku posléze přenese na palubu letadla a přes ruční kameru zachycuje bezprostřední dění, nezaobírá se vytvářením psychologie, vztahů či rychlých vazeb. Právě díky tomu pak působí celý film mnohem uvěřitelněji, syrověji a závěrečných 10 minut se navěky zapíše do dějin filmu! Pro toho, kdo umí soucítit s obyčejným lidským osudem je tento film maximální možnou oslavou civilního hrdinství. Kdo hledá teorie, politiku a společenskou kritiku, nech si počká na WTC Olivera Stonea (13.06.2006)

Toto filmove dielo absolutne neuznavam. Po filmovej stranke pravdaze nieje co vytknut, avsak z moralneho hladiska som to jednoducho nedokazal vstrebat. Je to film zalozeny na nedavnej tragedii, a znej cerpe vsetku svoju silu. Titanic bol taktiez zalozeny na obrovskej tragedii, avsak stale to bol klasicky FILM tak ako ho pozname. Lovestory, dojemny priebeh a tak dalej. Kdezto United 93 je priama rekonstrukcia a to mi nedovolilo sa pri filme uvolnit tak, ako ked sa vzdy na filmy pozeram. Su aj ine filmy ktore vypovedaju o dnesnej dobe, ake hrozne veci sa deju. Napr. taky Crash. Tento film ma zasiahol ako blesk a tak isto som po dopozerani na niekolko hodin zostal otraseny. Avsak stale to bol klasicky FILM. Cela vypoved bola zalozena na fiktivnych udalostiach a napriek tomu mal obrovsku silu. Kdezto po dopozerani United 93 u mna skor prevladal neprijemny pocit toho ze niekto tuto tragediu doslova vyuzil aby natocil dychberuci thriller. Nemozem hodnotit ako odpad, ani piatimy hviezdami a podobne ako u Umuceni krista (ktory bol presne toho isteho razu) zostanem bez hodnotenie. Uz by som to druhy raz nikdy v zivote nepozeral. (04.05.2007)

Je to právě pět let co se "to" stalo, ale mám pocit jako bych to zažil znovu. Jako bych tam byl. Tak sugestivní snímek jsem snad ještě neviděl. Greengrass dokázal brilantně zachytil události z 11. září a zároveň vztyčil ohromný filmový pomník všem obětem těchto útoků. Powellova hudba celou skutečnost ještě umocňuje a to všechno ve vás vzbudí ohromnou citovou bouři, která vám možná nebude vůbec příjemná. (11.09.2006)