Let číslo 93

Svým způsobem jde o druhý Schindlerův seznam. Filmařsky rovněž precizní, k čemuž se přidává tématická závažnost. Tyto dva aspekty tak tvoří dohromady jedinečné dílo, které si jiné, nežli plné hodnocení zcela jiste nezaslouží. Greengrass dokáže pomocí chytré ruční kamery navodit neuvěřitelnou autenticitu, čemuž dopomáhají i výtečně zvolení (naprosto neznámí) herci. Napětí se stupňuje, situace se vyhrocuje a divák je zaražen do sedačky způsobem vpravdě nevídaným. Jeden z nejsugestivnějších, nejsyrovějších a rozhodně nejlepších filmů roku, který Oscara nezíská jen proto, že po celou stopáž působí až příliš nefilmově. (22.06.2006)

Nemám jinou možnost. Bál jsem se tohodle filmu. Bál sem se ho hodně. Ale myslím, že důstojněji už dané téma zpracovat vážně nešlo. 100%ně dokumentární nasnímání, typově dokonale vybraní, a naprosto neznámí herci (skoro bych se ani nedivil, kdyby to byli dokonce NEherci), včetně několika autentických lidí (v různých operačních centrech a dokonce i nějaký Major, či tak něco) umocňují stísněnou atmosféru. Film působí velice autenticky, je herecky zvládnut velice citlivě, a fakt, že postavy nejsou blíže prokresleny, ještě víc poukazuje na tragiku celé věci, totiž že umírali "pouze" lidé. Paul Greengrass je na poli hraných dokumentů jednoznačně nejzručnějším režisérem a myslím, že o tomto filmu ještě uslyšíme na Oscarech, projednou zase zcela Zaslouženě. P.S. To ticho po skončení filmu tak hrobové, jak si jen hrobové ticho umíte představit... (24.05.2006)

Cele pozadie tragédie letu United 93 (ako aj celého 11-teho septembra) sa minimálne pre mňa pod rúškom nejasných informácii o tom ako to "naozaj" bolo, stáva ťažko uchopiteľným materiálom. Ale nezabudnem na diskusnú reláciu, ktorú onoho tragického dňa odvysielala ČT2 podvečer (tesne po páde 4-teho lietadla). Zástupcovia rôznych spoločenských štruktúr (od armády, cez psychológov, politológov až k novinárom) diskutovali o MORÁLNOSTI a opodstatnenosti aktu letectva USA, ktoré (podľa posledných informácii) nad Pennsylvaniou zostrelilo podozrivé civilné lietadlo s pasažiermi na palube(!). Táto informácia sa už v žiadnom médiu nikdy neobjavila (čo s odstupom času nemôže nikoho prekvapiť). Diskutovať o tom do akej miery je story tohoto filmu pravdivá by bol nekonečný príbeh (na ktorý nech si odpovie každý sám). Každopádne od tejto odpovede a postoja potom bude závisieť aj výsledný dojem balancujúci na pomedzí geniality a najväčšieho odrbu v histórií propagandy vo filme. Resumé: Paul Greengrass je chytrý človek, ktorý natočil unikátnu poctu "statočným hrdinom", ktorých Amerika po tomto nepochybne tragickom K.O. (nech už sa na to človek pozerá z akejkoľvej strany) tak veľmi potrebuje. (14.09.2006)

Bezvýhradně nadšené zámořské ohlasy nelhaly. Zezačátku Greengrass geniálně vrací divákovi náhledem do dění v letových střediscích šok 11.září i se všemi zmatky ("Kam letí ty stíhačky?") a strnulým úžasem (garantuji vám, že ačkoliv jste viděli náraz druhého letadla do jednoho z Dvojčat aspoň stokrát, v Greengrassově podání vás z vizuálně provařeného záběru opět pořádně zamrazí). Posledních 40 minut se pak, počínaje únosem letadla, děje neskutečná emocionální jízda, při jejímž konci jsem měl, ve scéně kdy se pasažéři dobývají do pilotní kabiny, tep asi 220 a sbíral spadlou čelist z podlahy. A to i navzdory vědomí, jak to celé dopadne. Úžasné! A pokud se obávaté nějakého patosu, se záběry plnými hvězd a modročervených pruhů, obáváte se zbytečně. Na to je Greengrass až příliš velký formát. PS: Vzhledem k neuvěřitelné odvaze, kterou někteří cestující projevili a kterou film tak působivě zachycuje, se domnívám, že lepší filmový epitaf si jejich pozůstalí ani přát nemohli. (04.06.2006)

Dramatický film, s dramatickou ruční kamerou, dramatickými hereckými projevy a pohledy, dramatickým scénářem a režií, dramatickými dialogy a hlavně monology a podle dramatických událostí. Je to prostě DRAMA. Jenže všeho moc škodí a tak tenhle film mou pozornost na těch 110 minut udržet nedokázal. Pravda, je tam pár hezkých detailů (extra benzín, nový šéf, nemožnost se kamkoliv dovolat, pár těch informací z doslovu atp.), jenže to je jen drobnost. Při útocích zemřelo několik tisíc lidí, ale kolik jich následně umřelo v té protiteroristické Bushově válce? Mnoho desítek tisíc a to ne teroristů, ale jen obyčejných civilistů. Film je co se mě týká naprosto zbytečným. Vlastně je to jen dražší replika v obsahu avizovaného Flight 93, přestože taky o něco kvalitnější, což je ale pouze kvůli délce filmu a přístupu režiséra. Útoky z 11. září mi byly ukradený už v den, kdy se staly (nepleťte se, těch obětí mi je líto). A tento film to možná jen prohloubil svou zdlouhavostí, přehnanou dramatičností a snahou vymáčknout z diváka tolik emocí, aby Bushovi tu válku odklepli i s penězi extra. Nehodnotím tu situaci, stejně jako u filmů o druhé světové nehodnotím genocidu, hodnotím ten film z pohledu člověka, který se chce zabavit (ne smát, to není totéž) a ten mi přijde nudnej. Ještě drobnost, Greengrass přeci jen tu svou dokumentárnost trošku oddokumentárnil a udělal z toho jen další propagační snímek amerického hrdinství, islámského fanatismu a evropanské zbabělosti v posledních scénách obohacený ještě o krásnou pohádku, když nechal pasažéry vniknout do kokpitu. Nic takového se jim totiž nepovedlo, podle všech dostupných informací (i když, jak jim vůbec můžeme věřit, když si vzpomeneme na Vrtěti psem) (13.11.2006)