Let číslo 93

Nesouhlasím s jednoznačným tvrzením, že film by působil stejně, bez ohledu na provázanost se skutečností. To je tvrzení, které podle mého názoru může prověřit jedině čas a ti, kteří dané události zažili si je mohou jen těžko ze svých pocitů odpárat. Sám tenhle zážitek od toho filmového prostě nedokážu rozlišit a proto si možná šetřím tu poslední hvězdičku. "Ryan" má svou první půlhodinu, "United 93" tu poslední. A Greengrass styl, který ze spousty filmů s nálepkou "natočeno podle skutečné události" dělá přestylizované, sladkobolné či patetické příběhy, kterým nikdo neuvěří. (02.10.2006)

Ani několik hodin po zhlédnutí tohoto filmu nemohu přijít na dostatečná slova chvály, které by k němu pasovaly. Greengrass prostě vytvořil jeden z těch filmů, které nevznikají každý den, a které se nedají popsat. Tento film prostě musíte vidět, nic jinému k tomu napsat nemohu. Jedině to, že zažijete neopakovatelný zážitek. (09.09.2006)

Velice silný emocionální zážitek. Skvěle natočený "historický" film bez jakýchkoli hollywoodských příkras a idealizace. Toto Greengrass vždycky uměl. 11.září pro mě bylo vždycky významným mezníkem v dějinách a je až s podivem, že jsem se k tomuto filmu dostal takto pozdě. Na rozdíl od velkolepého snímku s Nicolasem Cagem, který se týkal, řekněme, přímo hlavního útoku, se United 93 celkem pochopitelně věnuje striktně tomuto letu a sází na neznámé postavy, což autentičnosti opravdu celkem pomáhá. Jedná se skvěle natočený skoro dokument, který vás důvěrně seznámí s tím, co se asi tehdy stalo...90% (26.11.2013)

Věřím, že svými 4/5 nebudu mezi všemi těmi 5/5 hodnoceními šmahem považován za nelidu, necitu, antiamerikanistu, anticocalistu, antimcdonaldistu a "last but not least" teroristu. ;o] Na snímku velmi oceňuji jeho civilnost, autenticitu a jakousi (v nejlepším smyslu slova míněnou) ordinaritu. Snímek mi zas a znova dokázal, že zapůsobit na city se dá i bez vlajek, zbytečných proslovů podmalovaných kdejakou symfonickou hudbou apod. Shrnuto a podtrženo: Vzhledem k obětem a pozůstalým citlivě natočený film o událostech, na které bychom neměli zapomínat. (27.08.2006)

Deset let "poté" jsem zhlédl film natočený s pětiletým odstupem od událostí, které bez jakékoliv diskuze jednou provždy změnily svět (bližší rozbor je možný u piva). Předem mi byl znám styl, jakým je film natočen, a že jde o v podstatě dokumentární rekonstrukci. Absolutně jsem ale nebyl připraven na to, jak živě bude celá věc působit, a jakým způsobem mi bude běhat mráz po zádech. Myslím, že Greengrass posunul hranici filmového umění zase o kus dál, a ta intenzita zážitku nepramení z toho, že se jedná zrovna o "nedotknutelné" a "ctihodné" jedenácté září, a že bych se cítil spravedlivě pohoršen zlem, které se tehdy stalo. Prostě jsem nikde jinde necítil, že by lidské úsilí zachránit si holý život - a to na obou stranách! (byť únosci chtěli přežít jen dost dlouho na to, aby mohli slavně vstoupit na nebesa ke svým pannám) - působilo tak přesvědčivě. Stačí "jenom" budovat od začátku věrně atmosféru chaosu, který nastal, a toho úžasu/neuvěření/překvapení z toho, že by najednou mohlo dojít k tolika únosům letadel, a hlavně proč se to děje. Že někoho mohlo napadnout něco tak neskutečného jako vzít takhle obrovský stroj a napálit to s ním do takhle obrovské/důležité budovy. A znova. A znova. A skoro. Zatmívačkové popisky byly podle mě naprosto zbytečné - všechno, co potřebujete, vidíte předtím. Nechme politiku a konspirace stranou (tak jako Greengrass), TOHLE je režijní genialita a film par excellence. Jinak bych si přece nemohl myslet, že se to těm cestujícím přece jen povede... 100% (16.09.2011)