Let číslo 93

Dramatický film, s dramatickou ruční kamerou, dramatickými hereckými projevy a pohledy, dramatickým scénářem a režií, dramatickými dialogy a hlavně monology a podle dramatických událostí. Je to prostě DRAMA. Jenže všeho moc škodí a tak tenhle film mou pozornost na těch 110 minut udržet nedokázal. Pravda, je tam pár hezkých detailů (extra benzín, nový šéf, nemožnost se kamkoliv dovolat, pár těch informací z doslovu atp.), jenže to je jen drobnost. Při útocích zemřelo několik tisíc lidí, ale kolik jich následně umřelo v té protiteroristické Bushově válce? Mnoho desítek tisíc a to ne teroristů, ale jen obyčejných civilistů. Film je co se mě týká naprosto zbytečným. Vlastně je to jen dražší replika v obsahu avizovaného Flight 93, přestože taky o něco kvalitnější, což je ale pouze kvůli délce filmu a přístupu režiséra. Útoky z 11. září mi byly ukradený už v den, kdy se staly (nepleťte se, těch obětí mi je líto). A tento film to možná jen prohloubil svou zdlouhavostí, přehnanou dramatičností a snahou vymáčknout z diváka tolik emocí, aby Bushovi tu válku odklepli i s penězi extra. Nehodnotím tu situaci, stejně jako u filmů o druhé světové nehodnotím genocidu, hodnotím ten film z pohledu člověka, který se chce zabavit (ne smát, to není totéž) a ten mi přijde nudnej. Ještě drobnost, Greengrass přeci jen tu svou dokumentárnost trošku oddokumentárnil a udělal z toho jen další propagační snímek amerického hrdinství, islámského fanatismu a evropanské zbabělosti v posledních scénách obohacený ještě o krásnou pohádku, když nechal pasažéry vniknout do kokpitu. Nic takového se jim totiž nepovedlo, podle všech dostupných informací (i když, jak jim vůbec můžeme věřit, když si vzpomeneme na Vrtěti psem) (13.11.2006)

Velice silný emocionální zážitek. Skvěle natočený "historický" film bez jakýchkoli hollywoodských příkras a idealizace. Toto Greengrass vždycky uměl. 11.září pro mě bylo vždycky významným mezníkem v dějinách a je až s podivem, že jsem se k tomuto filmu dostal takto pozdě. Na rozdíl od velkolepého snímku s Nicolasem Cagem, který se týkal, řekněme, přímo hlavního útoku, se United 93 celkem pochopitelně věnuje striktně tomuto letu a sází na neznámé postavy, což autentičnosti opravdu celkem pomáhá. Jedná se skvěle natočený skoro dokument, který vás důvěrně seznámí s tím, co se asi tehdy stalo...90% (26.11.2013)

V průběhu snímku jsem byl vcelku přesvědčen o konečném čtyřhvězdičkovém hodnocení (ten zmatek v řídících střediscích byl zrežírován skvěle, ale zas až tak mě to nebavilo), avšak závěrečná půlhodina je něco tak neskutečně geniálně strhujícího, že těch pět hvězd dávám naprosto bez výčitek. Silnější "historický" film jsem neviděl. 93% (27.12.2008)

Zapomeňte na Kurta Russella a Leslieho Nielsena. Zapomeňte na šťastná přistání, z prdele kliku amatéra za kniplem a rande sjednaná 10 vteřin po opuštění hořícího letadla. V době bezprecedentního teroristického činu z vás dokumentarista Greengrass udělá malé mušky ve zmatených řídících centrech i na palubě letu United 93, aby vás spolu s hlavními hrdiny donutil na konci přestat dýchat. Snad věrně a přiměřeně emotivně tak složil zaslouženou poctu obyčejným lidem, co se ocitli v nepravou chvíli na nepravém místě a položili svůj život za bezpečnější (západní) svět. S jednou věcí však budu mít odjakživa problém - s mírou PUBLICITY. Let číslo 93 je jen další kapkou do oceánu zvaného War on Terror, zatímco jiné informace, doplňující celou mozaiku objektivity z druhé strany, zůstávají jako Sahara po mírné dešťové přeháňce. Tohle ale není problém Greengrasse, ale nás všech. Připomínám, že v době útoků četl George W. Bush dětem ze základní školy na Floridě pohádky. Věříte na ně ještě taky..? (27.02.2012)

Podobne, ako Gus Van Sant v Elephantovi skoro "paradokumentárnou-hranou rekonštrukciou" zachytil masaker na americkej strednej škole, tak aj Grengrass štýlom spracovania takpovediac "nezaujato - od vedľa" pristupuje k 9/11. Pod Greengrassovou taktovkou vás hľadáčik kamery spolu s ďalšími výrazovými prostriedkami pomaly, ale neodvratne nielenže vtiahne, ale priamo vcucne do diania na plátne. Bez príkras, pátosu a zjavne manipulatívneho vynucovania sĺz dojatia. V tomto ovzduší aj slová "I love you" tnú do živého. Nielen záverečná sedeminútovka predstavuje pre mňa jedny z najintenzívnejšich chvíľ stupňujúcej atmosféry napätia, hystérie, ale i rozhodnosti k činu, aké som mal možnosť doteraz vidieť. (01.06.2006)