Let číslo 93

Nikdy v životě jsem nezažil po projekci takové ticho. Kdyby to celé nebylo tak smutné a zdrcující, lidé by tleskali. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem po skončení nějakého filmu lapal po dechu a neuvědomil si, že pláču. Byl jsem tam s nimi. Cítil všechen ten strach a bezmoc. A odevzdaně sledovat blížící se zemi. Jeden z nejdůležitějších a nejpůsobivějších filmových pomníků. (16.07.2006)

Podobne, ako Gus Van Sant v Elephantovi skoro "paradokumentárnou-hranou rekonštrukciou" zachytil masaker na americkej strednej škole, tak aj Grengrass štýlom spracovania takpovediac "nezaujato - od vedľa" pristupuje k 9/11. Pod Greengrassovou taktovkou vás hľadáčik kamery spolu s ďalšími výrazovými prostriedkami pomaly, ale neodvratne nielenže vtiahne, ale priamo vcucne do diania na plátne. Bez príkras, pátosu a zjavne manipulatívneho vynucovania sĺz dojatia. V tomto ovzduší aj slová "I love you" tnú do živého. Nielen záverečná sedeminútovka predstavuje pre mňa jedny z najintenzívnejšich chvíľ stupňujúcej atmosféry napätia, hystérie, ale i rozhodnosti k činu, aké som mal možnosť doteraz vidieť. (01.06.2006)

Mno... nevím, co napsat. Nemám rád Američany, ani jejich patriotské filmy, takže už od začátku jsem k tomuto dílu přistupoval s nemalým despektem... První půlhodina mi přišla jen jako zběsilé lítání odnikud nikam, když až potom jsem se zamyslel, že to tak vlastně má být:) a začal si film konečně užívat. Leč přesto mi to nepřišlo kdovíjak světoborné a divil jsem se oněm závratným hodnocením místní elity... Pak se ale film přehoupil do poslední třetiny a já zůstal sedět, přikován ke křeslu, neschopen promluvit, a jen jsem fascinovaně sledoval onen předem ztracený, leč přesto neskutečně energický a touhou přežít nabitý boj... Opravdu, gradace snímku je jedna z nejlepších, co jsem kdy viděl. Dokumentární kamera tomu jen prospívá, stejně jako absence známých herců a snaha o co nejautentičtější ztvárnění. Výborná pocta padlým. Smekám. Za poslední část jednoznačně 100%, klidně i víc, za ten zbytek sice o dost méně, ale stejně těch 5* nemůžu nedat:) (24.04.2007)

Příběh o letadlu z 11. září 2001, které jako jediné nestačilo dolétnout ke svému cíli. Hraný dokument, který je více než důstojnou poctou těm co v letadle zahynuli. Kdo ví jak by film dopadl nebýt Greengrasovi precizní a bezchybné režie (Lépe už to snad ani nejde), při které jsem místy myslel, že se mi zastavil tep. Mohu každému jen doporučit...... (27.11.2007)

Zapomeňte na Kurta Russella a Leslieho Nielsena. Zapomeňte na šťastná přistání, z prdele kliku amatéra za kniplem a rande sjednaná 10 vteřin po opuštění hořícího letadla. V době bezprecedentního teroristického činu z vás dokumentarista Greengrass udělá malé mušky ve zmatených řídících centrech i na palubě letu United 93, aby vás spolu s hlavními hrdiny donutil na konci přestat dýchat. Snad věrně a přiměřeně emotivně tak složil zaslouženou poctu obyčejným lidem, co se ocitli v nepravou chvíli na nepravém místě a položili svůj život za bezpečnější (západní) svět. S jednou věcí však budu mít odjakživa problém - s mírou PUBLICITY. Let číslo 93 je jen další kapkou do oceánu zvaného War on Terror, zatímco jiné informace, doplňující celou mozaiku objektivity z druhé strany, zůstávají jako Sahara po mírné dešťové přeháňce. Tohle ale není problém Greengrasse, ale nás všech. Připomínám, že v době útoků četl George W. Bush dětem ze základní školy na Floridě pohádky. Věříte na ně ještě taky..? (27.02.2012)