Manželské etudy po dvaceti letech

Velmi silný zážitek s maximální autenticitou. Právě pro ni mám rád filmy vycházející ze skutečných událostí. Série etud ale nevychází ze skutečnosti, to JE skutečnost. Naprosto mě to dostalo a skládám velkou poklonu Heleně Třeštíkové, protože zpracovávat 20 let jednu látku časosběrným způsobem, to vyžaduje neuvěřitelnou míru odhodlání a trpělivosti. (03.01.2008)

Tento seriál hodnotím jako obdivuhodnou vzácnost českého kulturního života. Když si představím ten čas, co to stálo udělat a ta práce k tomu!! Geniální nápad, který nám ukazuje všeobecnější český život. Snad nejtragičtější se stalo úmrtí holky pod vlakem. S tou paní jsem cítil. Tímto pro mě nabyl neskutečně skutečných rozměrů a bolestí. Nedokáže to jenom popsat, vy tím žijete a řekl bych, že většina žen, co se dívá, tak to prožívá emocionálně naplno. Je to neuvěřitelné, ale já nemohu než hodnotit z plna. Tento seriál je na špatném místě. Patří do první dvacítky a já ho v tom hodlám podpořit. Skvostné dílo, to je shrnutí. (25.09.2008)

Třeštíková má dar jít až na dřeň a místy je až nesnesitelné, v jak vypjatých situacích je ještě schopná točit. Nicméně to myslím jako poklonu. Brilantní sonda do obyčejných lidských životů, která je mnohovrstevnatou freskou nadějí, zklamání, snů, tužeb, vzestupů i pádu. Tak nějak jsme žili a žijeme. (08.10.2013)

Helena Třeštíková měla skvělý nápad. Ještě štěstí, že netočila o naší rodině. To by pak nebyl dokument, ale hotový román na pokračování. Měla jsem mylný dojem, že všechny díly budou stejné, ale nebyly. Doufám, že si taky za dvacet let budu moci položit otázku: "Čeho jsem vlastně dosáhla?" a "Mohla jsem něco udělat jinak?" Uvidíme jaká bude moje odpověď. (16.12.2008)

Krásný příklad časosběrného dokumentu. Když se díváme na příběhy jednotlivých lidí, nemůže nás občas nenapadnout, že takto by se děj asi neodehrával, kdyby šlo o film. Holt život je pestřejší, než někdy stále se opakující scénáře. Přes mou lehkou nervozitu z tak blízkého sledování soukromí jiných lidí, což mi moc nesedí, musím dát pět hvězdiček, protože dokument paní Třeštíkové skutečně ukazuje někdy tvrdou realitu všedního života. Vidíme ztrátu iluzí, nezdary, smutek, ale i štěstí a radost. A už to pro nás přece jen nejsou úplně cizí lidé z novin, ale mohou nám trošku přirůst k srdci, takže se může stát, že se přistihneme, jak fandíme jemu nebo jí apod.U některých dílů jsem ovšem skutečně obdivovala paní režisérku za objektivní pohled. (13.03.2009)