Réžia:
Jiří MenzelScenár:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrajú:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (viac)Obsahy(1)
Ústrednou témou filmovej adaptácie slávneho Hrabalovho románu je životná cesta čašníka, neskôr hoteliera a nakoniec cestára v čase politických zvratov v prvej polovici dvadsiateho storočia. Jan Dítě (od 18 do 38 rokov Ivan Barnev, potom Oldřich Kaiser), lebo o ňom je reč, niekoľkokrát v živote pocíti, ako ním druhí opovrhujú - nielen pre malý vzrast a to, že vyrastal ako odložené dieťa, ale tiež pre sympatie k Nemcom a pre svojskú životnú filozofiu. Nikdy však nezatrpkol, neživil v sebe nenávisť a nechcel sa pomstiť. Má totiž svoje sny! Túži po bohatstve, uznaní vo svojej profesii, po milujúcej žene... A hoci sa mu všetkého dostáva, je to len nakrátko - nie je totiž uznaný ani ako árijec, ani ako milionár... (TV Doma)
(viac)Videá (4)
Recenzie (831)
Hrabal na všechny způsoby - nic, co by mi přidalo na zdraví. Tím spíš sofistikovaně se tvářící product placement, z něhož je patronát TV Nova cítit na sto chmelových honů. Hodnocení navýšily skvělé Březinovy notičky, které jako milovník kvalitní filmové hudby ignorovat nedokážu. Douška na konec: je zajímavé, jak se s přibývajícími zářezy stává prakticky všechno, na co si v tomhle filmu ukáži, více a více průstřelným. Momentálně oškubaných 2,5*. ()
Jan Dítě jako zakrslý Forrest Gump českého pohostinství - jen digitální pírko nahradily digitální poštovní známky, bankovky a Hitler.. Slabý Barnev, který jako by se sem zatoulal ze špatné grotesky, povrchnost, zkratkovitost a absentující poetické kouzlo nevykoupené ani velkým množstvím obnažených bradavek - i když vymodlený, tak nejslabší Menzelův Hrabal. Omlouvám se, ale už budu muset končit. U dveří mi zvoní drobný stařík v brejličkách a v ruce drží proutek.. ()
85% - Nečetl jsem Hrabalovu předlohu, ale až ji přečtu, nechám své hodnocení tohoto filmu tak jak je. Proč? Protože mě tento film motivoval více než cokoli jiného k její četbě, a hlavně proto, že když jsem odcházel z kina, bylo mi, jako by mě jakási neviditelná ruka stále hladila na duši. Cítím ji i při psaní tohoto komentáře. Jiří Menzel se nezměnil. Jeho osobitý styl vyprávění, smysl pro poetičnost, erotiku, ironii, pohodu (onu českou hodnotu č.1)… To vše mu zůstalo, a mě tím nadchnul. Ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále je svým způsobem obsaženo mnoho věcí, které se dají těžko prezentovat, aniž by divákovo ego, či vkus zůstaly nerušeny. Mluvím zejména o prosté touze po movitosti, pohodě, o mentalitě typu „nás se to netýká“, o třídní hierarchii, a hlavně o ironii osudu – to vše očima postavy krásně jednoduché a otevřené, která nechybí snad v žádném z režisérových opusů. Bylo by toho ještě mnoho - je zde plno lahodných symbolů (spokojený tanec s jídlem, zrcadlové scény, rozhazování peří, atd.), ale není nutno o tom psát, to se musí vidět. Překrásné řemeslné zpracování a výtečné herecké výkony. Hudba Aleše Březiny mě uváděla občas do rozpaků. Nejprve kopie Smetanovských tanců, pak kopie Krkonošských pohádek (ano, nápadná asociace při oparu v sudetech), pak další falzifikát, tentokrát Strausse… Ale neurazilo mě to, spíše pobavilo, a naopak to podpořilo atmosféru filmu (snad až na pár nastavovaných opakování téhož). Vzpomínal jsem nostalgicky na Menzelova dvorního skladatele Jiřího Šusta… Pro mě byl tento film krásným zážitkem, a rád se k němu vrátím. ()
Po druhé projekci zvyšuji hodnocení, protože se mi to více rozleželo a musím uznat, že se to povedlo. Každá scéna je propracovaná do nejmenšího detailu, stejně jako většina charakterů, které podtrhávají skvělý herci. Samotný příběh je možná banální, ale v tom je právě jeho kouzlo. Ivan Barnev se skvěle vžil do role a předvádí skvělý výkon. ()
Že Jiří Menzel v současné formě na Hrabalův originál nestačí, to bych pochopil a akceptoval. To, že ze strhujícího přerodu prázdné nádoby jménem Dítě, která jako nomen omen naivně proplouvá bouřemi dějin, v poustevnického filozofa ezopovského ražení uhnětl jakousi pofidérní zkazku o švejkovsky nablblém pijákovi plzeňského bych snad také zkousl. Kdyby však byl "Obsluhoval jsem anglického krále" film poetický, vtipný, soudržný. Jenže on není. Soudržný vyprávějící subjekt Hrabalova románu nahradil mizerný Barnev a marně zachraňující Kaiser, z divokého chrlení barvitých historek zbylo torzovité a křečovité pásmo groteskních výjevů, která Menzel seká bez zájmu, nápadu a poetiky. Film běží po většinu času na volnoběh a z letargie mě probral jen Martin Huba, Milan Lasica, několik pěkných momentů Oldřicha Kaisera a vyvedený úvod. Z výborných historek knižních vznikla filmová drť, která bez ladu a skladu kombinuje provplánovost, melancholii a politickou korektnost. Předlohu pozměňuje decentně, jen málokdy ale ku prospěchu věci. Z filmové verze bych měl asi jako člověk neznalý knihy pocit zmatečné prázdnoty, jako člověk, který předlohu obdivuje mám téměř bolení na duši. Bohužel, Menzel už jenom dosluhuje, pryč jsou léta 80. Škoda, že jeho důchod postihl zrovna jeden z nejlepších textů Bohumila Hrabala. ()
Reklama