Takeshis'

Může Takeši utéct před Kitanem? Neboli může nějaká z postav ztvárněných Kitanem skončit jinak než, jak mu to diktuje publikum? Z režisérovy trilogie sebereflexivních snímků jednoznačně nejsofistikovanější i nejkomplexnější buleska staví na tom, že namísto doslovnosti i de facto tradiční lineární naraci ve "Sláva režisérovi!" a "Achiles a želva" uplatňuje snovou logiku a zdánlivě zcela rozpadlé vyprávění. ve skutečnosti ale "Takeshis'" jsou precizně promyšlený systém, který lze popsat linii smotanou do šroubovice, jejíž závity jsou navíc propojeny moty (jako v případě DNA) v podobě pitoreskních figurek z Kitanovy předchozí tvorby potažmo jeho Takeši gundan (spolek varietních umělců různorodých talentů spolupracující s Kitanem). To vše jako sen kitana o sobě jako jiném člověku, který, ale přesto nedokáže uniknout své filmové personě a jehož diváci (personifikovaní ve skvělé figuře žlučovitě zlomyslné báby) nenechají dělat nic, co by narušovalo jejich očekávání. A k tomu všemu jako šťavnatý bonbónek naprosto famózní role pro Susumu Teradžimu. (11.04.2012)

Beat Takeshi zde hraje v dvojroli sama sebe-Beata Takeshiho a svého dvojníka, muže, který je Beatu Takeshimu k nerozeznání podobný a navíc je sám přesvědčený, že i on je Beat Takeshi. Přesně tak, jak je tato věta krkolomná a zmatená, na mne působil celý film. Režisér Takeshi Kitano chtěl asi film posunout do polohy snově surrealistické, ale to se mu nepovedlo, výsledek je pouze ztřeštěný a navíc nudný. Dvě hvězdičky dávám za asi 3 roztomilá "lynchovská" místa. Po přečtení názorů ostatních uživatelů připouštím, že film asi není pro každého a že já nejsem každý, tudíž že jsem neobjevila jeho kvality. Ale od toho se tu různé názory prezentují. (18.06.2008)

Z posledních filmů božského Takeshiho jsem začínal mít dojem, že začíná být strašně sebestředný a namyšlený. Tento film to naplno dokazuje a pro nejaponského diváka, který celou jeho tvorbu neviděl třikrát to je dost těžké dílko. Musíte aspoň trochu Takeshiho znát. Přesto je pro mě stále na co se dívat a nad některými nápady žasnu pořád dokola. (31.07.2006)

Pokud Kitano čerpal inspiraci ze svých snů, na jeho místě bych se bála usnout. Bála bych se i svých povýšeneckých, sebestředných detailních záběrů, odbarvených kštic a natáčení erotických sekvencí, byť snových. Ovšem konkurzní epizody a stepařská taneční čísla stojí za probuzení, jenže na dobrý film to je zatraceně málo... (26.03.2010)

Dostal jsem rozhodně originální a slušně zábavnou porci nápadů, scének, absurdit a (sebe)parodických prvků a nelituji že jsem se podíval. Ale zároveň jsem si trochu potvrdil, že nejsem a zřejmě nebudu vyloženě skalním fanouškem Takešiho Kitana (ač mě jeho tvorbu s často různými výsledky baví objevovat), protože přes vše skvělé na tomto filmu mi dvě hodiny Kitanovy režisérské a herecké exhibice ve sledu scén bez příběhu a zároveň bez myšlenky úplně k nadšení nepostačí. Některé scény (taneční vystoupení) trvaly na můj vkus dlouho, některé (dialogy prazvláštně ujetých milenců) mě svým vtipem nebo zamýšleným „poselstvím“ minuly, jiné (ty krvavé a akční) mi přijdou i na žánr parodie trochu přepálené... možná ani ne tak pojetím, jako spíše častým opakováním k zblbnutí. Naopak veškeré dění během konkursu nebo jízdy s Takešim jako uniformovaným taxikářem (včetně jedné horrorové sekvence!) patří k těm, díky nimž jsem se hodně bavil i rád si na tento snímek vzpomenu a stejně jako u nasledujícího počinu Sláva filmovému tvůrci! by mi asi nevadilo vidět ho časem opakovaně. [65%] (11.02.2023)