Takeshis'

Takeshi Kitano si jednoho dne řekl, že už má dost označení japonský Tarantino a natočí pro změnu něco ve stylu Feliniho a Buňuela. Vznikl film, který je inspirovaný Kitanovými zkušenostmi z filmového světa, kde se kříží cesty slavné filmové hvězdy akčních filmů, která sice pohrdá projevy obdivu, ale zároveň si je narcistně užívá, a tuctového loosera, který vymatá castingy v zoufalé snaze získat aspoň malou roličku a zatím přežívá ze dne na den. Oba muži jsou si k nerozeznání podobni, ale jejich postavení a možnosti se nebetyčně liší. Zároveň se ve snímku prolíná reálný život s tím umělým filmovým světem tak, že podobně jako v Buňuelových filmech divák neví, na čem je a zda se před ním odehrává něčí sen, halucinace nebo realita. Kitano určitě nenatočil hloupý film, po pravdě řečeno jeho problém spočívá spíš v tom, že je chytřejší než převážná většina diváků. Zároveň je to ale snímek těžce manýristický, sebestředný až pozérský. A není ani tak rafinovaný a nemá tak kvalitní scénář jako nejlepší úlety Davida Lynche. V poslední třetině už upadá Takeshi Kitano do stereotypu a až příliš často se řídí heslem když nevíš, jak dál, prostě to tam všechno vystřílej. Nebyl by to Kitano, aby tam přece jen nebyl pořádný kousek Tarantina v podobě divokých přestřelek a černého humoru založeného na násilí. Kitano si tenhle film natočil pro radost sám sobě a svého fanklubu, takže si ho nejlíp pro slušnou řádku odkazů vychutná ten, kdo jeho tvorbu důkladně zná. Za sebe ale můžu říct, že se Kitanovi jeho snímek poněkud rozjíždí pod rukama a je vstřícný ke svým divákům asi jako Jirmush nebo Tarkovskij, tzn. že minimálně. Celkový dojem: 60 %. Jinak je to film, který si vychutnají nejlépe (pseudo)intelektuálové, které baví luštit všechna východiska a všechny odkazy filmu. (30.07.2012)

Ani po třetím kouknutí to prostě nemůžem dostat nad *** :). Před tímto posledním kouknutím ještě pro jistotu bylo koukání na všechny takešiho filmy co máme doma, ale prostě i tak je to jen nesouvislá změť scének odkazujících na všechno možné, pochopitelně většinou na tvorbu Takešiho Kitana a to nejen pokud jde o filmy, které režíroval, ale odkazuje taky na cokoli čím se zabýval, takže se začíná od Veselých vánoc pana Lawrence a pak se skáče přes úplně všechno. Stepující tanečníci, kluk převlečený za gejšu, jakuzáci, klauni, housenky, protivná "manželka", sumisti z takešiho hradu atd. atd. Všechny tyhle scénky nebo klidně i úplně nesouvislé sekundové záběry odvolávající se k něčemu kitanovskému jsou na sebe naplácané jen tak jak si Takeši asi vzpomínal na svou kariéru s kamarádama u piva a podle toho to vypadá i dál, protože čím víc piv, tím víc housenek a větší zmatek. Některé scénky jsou vážně moc vtipné, i když jsou úplně absurdní, nevztahují se k žádnému ději a samy jsou klidně bezdějové. Jiné ale jsou taková natáhlá nuda a to platí pro velkou část druhé poloviny filmu, která je fakt táhlá a dochází v ní nápady a nějaká vtipná rozsekávka přijde jenom zřídka. Takeši si tu prostě dělá legraci z vlastní tvorby, z kinematografie a zábavního průmyslu, dělá si legraci ze stereotypů v určitých žánrech, ale nejvíc ze všeho si dělá legraci z diváků asi jako když klaun promluví takešiho hlasem že "co na mě tak civíte? myslíte že mě tahle práce baví?" :). Pro diváka, co nezná Takešiho filmy je to naprosto nekoukatelné, přinejmenším ne za střízliva, a pro ty, co znají jen jeho režijní tvorbu je to pořád málo pochopitelné a pro ty, co znají všechno od 2beatu přes takešiho hrad až po Zatoičiho je to nepochopitelné stejně, protože to ani nemá dávat smysl ale jen připomínat a parodovat vlastnoručně vybraný Kitanův best of :). (21.12.2010)

Z posledních filmů božského Takeshiho jsem začínal mít dojem, že začíná být strašně sebestředný a namyšlený. Tento film to naplno dokazuje a pro nejaponského diváka, který celou jeho tvorbu neviděl třikrát to je dost těžké dílko. Musíte aspoň trochu Takeshiho znát. Přesto je pro mě stále na co se dívat a nad některými nápady žasnu pořád dokola. (31.07.2006)

Beat Takeshi zde hraje v dvojroli sama sebe-Beata Takeshiho a svého dvojníka, muže, který je Beatu Takeshimu k nerozeznání podobný a navíc je sám přesvědčený, že i on je Beat Takeshi. Přesně tak, jak je tato věta krkolomná a zmatená, na mne působil celý film. Režisér Takeshi Kitano chtěl asi film posunout do polohy snově surrealistické, ale to se mu nepovedlo, výsledek je pouze ztřeštěný a navíc nudný. Dvě hvězdičky dávám za asi 3 roztomilá "lynchovská" místa. Po přečtení názorů ostatních uživatelů připouštím, že film asi není pro každého a že já nejsem každý, tudíž že jsem neobjevila jeho kvality. Ale od toho se tu různé názory prezentují. (18.06.2008)

Tohle bylo poprvé, kdy jsem film fakt nepochopila. Hleděla jsem na to sice se zaujetím, ale měla jsem z toho pěkný maglajz v hlavě. Říkám si "Co to...co to sakra je? Co to má být?" Na jednu stranu to byl zajímavý výlet do autorovi mysli, snad i života nebo co, ale já jsem to fakt nepochopila. Teď poněkud pochybuji o své inteligenci. o_O Každopádně některé momenty byly až směšně absurdní, humor tomu nechyběl..i když byl podivný a nepochopitelný. Možná se mi jenom zdálo, že jsem se na to dívala...já fakt nevím. Nejspíš se na to budu muset podívat ještě jednou. (11.08.2014)