Pád

Zajimavy, originalni a velmi umelecky pojaty film, takze pod 4 jit nemuzu ani teoreticky. Tarsem Singh pokracuje ve vizualni brilianci, kterou nastolil v Cele, ale ten scenar, ou. Je pekne, ze se film natacel v 18ti ruznych zemich, ma fantasticke kostymy a na nektere zabery je skutecne radost pohledet, ale proc vsechna ta kreativita sla zrovna do povidani pomerne dost stupidniho a infantilniho pribehu? Tohle mohlo byt fakt zradlo, ale neni, resp. je, ale jen vizualni. 7/10 (30.06.2011)

Pri hollywoodskych filmoch Tarsema Singha si možno hovoríte, že by ste si pozreli radi film, kde by mohol naplno popustiť uzdu svojej fantázii. Keď si ho nakoniec pozriete, tak si možno poviete, že nejaká tá kontrola štúdia nad jeho fantáziou nie je od veci. Posledné sekvencie Pádu sú poctou histórii kinematografie, ten zvyšok mi pripadá ako pocta výtvarnému umeniu, za ktoré považujem aj všetky Singhove filmy. Keď sa nad Pádom zamyslíme, tak stavba scenára nie je až tak originálna, ako sa na prvý pohľad zdá, ale jedná sa o osobný film a je cítiť, že scenárista vychádza zrejme z niečoho prežitého, alebo odpozeraného zo svojho okolia. Singh je silný autorský režisér, ľahko rozpoznateľný v každom zábere, lenže potvrdzuje skôr tendeciu, že dnes je je ľahšie identifikovať režiséra podľa záberov ako podľa sile výpovede, alebo dialógov. (21.08.2013)

Že Tarsem vykrádá sám sebe, by snad až tak nevadilo, problém je, že ty obrázky nejsou až tak cool a nejdou až na úplnou dřeň jeho vizuální manýry, tudíž prostě nudí. Všechna síla vyprávění se tak točí okolo jedné nemocniční postele, kde herecky exceluje devítiletá holka, jejíž herecký projev spočívá ve žvatlavé angličtině, pláči a posmrkování. Na dvě hodiny stopáže málo, ale relativně k přežití. (24.12.2011)

Ani geniální audiovizuální orgie ve fantasy části nedokázaly zvrátit celkový dojem ze zbylých složek filmu. Kdyby byl příběh lyrický, jako třeba v "Tygr a drak", tak by to rozhodně nevadilo, ale "Pád" vypráví podivnou pohádku bez konce, která se prolíná s vcelku nezajímavým reálným příběhem z nemocnice na počátku minulého století. Za zmínku rozhodně stojí ještě přirozený a upřímný výkon dětské rumunské herečky Catincy Untaru a kromě té vizuální složky a nádherných lokací (Karlův most potěší) také složka hudební. 70% (10.09.2011)

Na film jsem jednoho odpoledne čistě náhodou narazil na HBO a nečekal jsem od něj příliš. Ale ouha, byl jsem mile překvapen. Příběh tak poutavý a přitom realistický, že jsem byl místy natolik zachycen do děje jako samotná Alexandria do Royova vyprávění, herci pod dobrým vedením, vizuální stránka filmu kapitolou sama o sobě – a nakonec hudba, ach! Slast ji slyšeti. Jestli tedy patříte k těm, kteří mají rádi velmi příjemné prolínání mezi světem reality a pouhým snem, rádi se noří do hlubin fantazie druhých a nechávají se unést silným příběhem... à la příznivci filmů typu Faunův labyrint, pak můžu určitě doporučit. (30.01.2010)