Muzika

To to ale trvalo, než si ČT uvědomila, že existuje taky něco jako slovenská tvorba a prskla to naplac. Doufám, že nezůstane jenom u jednoho vrhu, protože už jenom sama slovenština se mě krásně poslouchá a co teprve Slovenský herečky, tady byly ve větší úloze dvě, mě z Románu pro muže dobře známá Táňa Pauhofová a naopak mě zcela neznámá Dorota Nvotová a obě teda těžce žratelný. Ovšem vrcholná lahůdka je hlavní hrdina, ten tam neustále ocucová saxofon, blbě kouká a zasune do nepravý, ale byl to takovej roztomilej brouček obecnej na kterýho by se nemoh zlobit ani Stalin. Líbila mě filmová poetika, která mě při sledování Muziky zavalila i atmoška, která povyšovala můj zážitek z téhle docela zajímavé životní libůstky. (30.11.2011)

Viacerí tento film považujú za nádej pre slovenský film. Je to však iba malé svetielko na konci tunela. Bude treba ešte veľa svetielok a jasnejších, aby sa dalo vravieť o slovenskom filme bez sklamaného úškrnku. Prečítal som si zopár komentárov a šokovalo ma, že presne to, čo som sa chystal napísať už napísal kolega rudess. Nechcem to opakovať inými slovami a tak iba dodávam, že ma veľmi príjemne prekvapil Ľuboš Kostelný. (18.01.2011)

Žiaden krok dopredu sa nekoná čo sa týka úrovne slovenského filmu, ale predsa ma film nesklamal ako som očakával. Nie je zvlášť premakaný v deji ani v ničom inom, ale má niečo do seba. Je z doby, ktorá nebola prechádzkou ružovou záhradou, ale aj tak si film našiel priestor pre humor a vtipné situácie aj napriek neprajnému režimu. Herci zahrali tak, ako je zvyčajné, takže žiaden zázrak, ale predsa potešili ( podaktorý ). Scéna ako začali hrať maďarskú pieseň sa mi veľmi páčila, moc som sa pobavil. Kamerovo, vizuálne je film chabý. Ozvučenie tiež nie je bohvie čo na to že sa film volá Muzika. Nvotova réžia je priemerná. Snaha bola, cení sa a verím, že je to film ktorý odbíja na lepšie časy slovenskej kinematografie. 60% (15.05.2010)

"Čo robíš? - Honím si ho. Čo iné sa dá robiť v tomto zkurvenom štáte?" Pokud si správně vzpomínám, tak v ČSSR se toho skutečně moc dělat nedalo. Pokud však někdo pracoval jako promazávač strojů ve vodárně a k puse měl přilepený náustek od saxofonu, tak měl jistou naději, že se může hraním pobavit a trochu si i vydělat. Cesta vedla přes zábavy, maďarskou svatbu, budovatelské přehrávky a pódiově pompézně propracovanou Kantátu o Iljičovi až k otázce, zda je lepší svou angažovanou tvorbu vytrubovat ve Švýcarsku nebo na Zemplínské šíravě. Pro mne byla Muzika docela příjemnou vzpomínkou na dobu, kdy od pokuty za rušení nočního klidu hrou na saxofon bylo hlídkou VB upuštěno zásluhou reprodukovaného repertoáru - Písně práce. (07.04.2016)

„Víš, vyspat se s kýmkoliv, to je pro mě taková…taková sranda. Sranda musí být, ne?“ Zatraceně milé překvapení! Hodně hořké, ale zároveň plné úsměvných situací a hlavně kvalitních fórů, frků, na které divák nemusí dlouho čekat („To je soused Rudo, toho si nevšímej. Šuká mi ženu. Nešťastný člověk, nešťastný. Nemá hudební sluch.“) a přitom z něj hned nevyvanou. Ze zapamatovatelných scén bych jmenoval třeba padákovou honičku, přehrávky, nebo dívku s perlami ve vlasech v „maďarštině“. Dále se Muzika, jak už napovídá její název, pyšní opravdu výborným soundtrackem (!), navíc nechybí dobrá spolupráce hudby nejen s náladou jednotlivých situací (např. žena škrtí muže a přitom hraje píseň o žárlivosti), ale i humorem jako takovým („Noty znáš?“ - „Zběžně.“ - „To je jak?“ – „Tak znám i ne. Jak kterou.“). Za zmínku stojí také Budařova slovenština (i když tohle bych asi měl raději nechat na posouzení rodilým Slovákům), roztomile žárlivá a ne zrovna náruživá Táňa a vůbec herecké obsazení v čele s přesným Kostelným-mastičem. Slabších, ale přece jenom 5*, parádní slovenská tragikomedie. „Nerejpej pořád do něho, stará se. Podívej se i kukuřici ukradnul pro malýho.“ – „Jak ukradnul! Kdyby ukradnul, tak jsem ticho, ale on ji koupil.“ – „Ale proč by kupoval, normálně ukradnul.“ - „Koupil. On už je takovej.“ (02.02.2014)