Lhář

Divadlo v Dlouhé je moje srdeční záležitost. A nejen moje, o čemž svědčí pravidelně vyprodaná představení. A k nim patří samozřejmě i Lhář od Carla Goldoniho. Jan Vondráček, který představuje nenapravitelného záletníka Lelia, čtyřicátníka, co se cítí na dvacet, je prostě úžasný. Lže tak lehce a za všech okolností, když je k tomu částečně donucen, ale také jen tak z přebujelé fantazii, pouze pro vlastní potěšení. Snadno hledá ty nejvhodnější slova a jeho výřečnost je kulomet sám. „Dobrá, dobrá, řeknu vám tedy pravdu…“ a znovu vymýšlí ty nejbizarnější výmluvy. Závěrečný několikaminutový monolog je opravdová třešnička na dortu. A když se dušuje, že už nikdy nebude lhát a „ať se na místě propadnu“ raději pro jistotu hned uskočí. Co kdyby… (22.02.2013)

Provedení, které mne příliš neuchvátilo. Samozřejmě od Glodoniho nelze čekat víc než zašmodrchaný děj, pár hříček a šťastný konec, ale ani to se mi nezdálo zcela zvládnuté. Kupodivu jsem se smířil s inovacemi typu procházejících turistů, mobilů a podobně. Vadil mi však Jan Vondráček coby hlavní představitel, který se mi do role typově nehodil, ačkoliv podal zcela profesionální výkon. Pár opravdu povedených sekvencí celek v mých očích zkrátka nespasilo. (01.07.2012)

z představení v divadle v dlouhé jsem se právěl vrátil a jsem nadměrně spokojen.. haně burešové se podařilo oživit na divadelních prknech město benátky inovačně, vtipně a realisticky - japonské turistky s rouškami a s neustálým blýskáním foťáku nemůžu dostat z hlavy doteď.. líbily se mi vůbec všechny vychytávky toho druhu (o tannenbaum!), uvedení přestávky bezkonkurenční... výborné obsazení inscenace předvedlo živelný, dynamický a nadmíru humorný výkon, především jan vondráček v titulní roli si svůj velký prostor ve hře užívá a jeho finální monolog o upsání se budoucí choti zaútočí na vaše bránice nemilosrdně... dlouho jsem se tak nepobavil a lháře všem doporučuju - donutil se se svym sluhou dvou pánů může jít klouzat! (29.12.2009)

Lhář se opírá především o výkon Thálií ověnčeného Vondráčka v roli Lelia a výpravnou scénu bohatou na kulisy i kostýmy. Až překvapivě dobře tvůrci vystihli atmosféru Benátek - jak těch "s nasazenou maskou" pro turisty, tak těch obyčejných skrytých v zapadlých uličkách. Spousta režijních nápadů, které celek zajímavě zpestřují - obvzláště turisté se povedli. Jenomže i přes přenesení děje do současnosti jde stále o typického představitele comedia dell´arte. Je to plné záměn, omylů, lásky a situačního humoru. Což by tak nevadilo, kdyby to bylo vtipné - což je jen dokud je na scéně přítomen Vondráček. Pokud sleduje milostné pachtění jeho sluhy, tak je to takřka k nevydržení. Tady to chtělo odvahu a porušit pravidla výše zmíněného žánru a tuto typickou postavu prostě vyškrtnout. Je v této hře evidentně navíc a stejně nakonec vyznívá zcela do ztracena. Důkaz, že sebelepší výprava a jeden herec prostě nedokáží zázraky na počkání. (07.10.2008)

"Cože?! Vy nemáte kávu v kavárně? Co je to za kavárnu? Co je to za město? CO JE TO ZA SVĚT?!" ... Mám rád, když se klasika hraje "nově", ale přitom z toho nesmrdí samoúčelnost moderního pojetí. A Lhář z Dlouhé v tomto ohledu přináší hned dvojí osvěžení - hra je totiž daleko vtipnější v místech, kde klasik dostal na frak. (30.05.2014)