Indočína

Jeden z nejemotivnějších filmů z francouzské kinematografie, které jsem měla možnost v poslední době vidět. Krásná Catherine Denevue v roli důstojné a dominantní Elaine na pozadí posledních, bouřlivých let francouzské nadvlády v Indočíně. Opravdu nádherná legenda o vášni, ale i o krutostech té doby bez příkras. Jediný, kdo mě po herecké stránce nesednul, byl asi Vincent Perez v roli francouzského důstojníka, který hrál chvílemi dost prkenně, ale to je jen minimální vada na kráse. A úžasné záběry na exteriéry jen umocnily můj celkový dojem a já si myslím, že je to jeden z těch filmů, které i přes delší stopáž stojí za zhlédnutí. (23.01.2014)

Klasická výpravná tragická romance, vyprávěná oblíbeným retrospektivním způsobem. Čekal jsem, že půjde o vztah mezi Deneuvovou a Pérezem a tak jsem byl první hodinu poměrně zklamán ( Jejich scény příliš nefungovaly a ani ty dialogy nic moc ). Pak příběh nabral jiný směr a tragický tón, do popředí se dostala neznámá čínská herečka a vše začalo fungovat, tak jak má. Další kvalita tohoto filmu spočívý ve spojení dramatického příběhu s historicko-politickou situací v Indočíně a můžete se kochat i pěknými scenériemi a hudbou Patricka Doyla. (17.02.2005)

Velký příběh, velký film. Nestává se mi často, abych zvládl film dlouhý přes dvě a půl hodiny bez přestávky, ale tahle pouť rodinným příběhem s kapkou legendy na pozadí historie cizí země jakoby plynula sama a já měl neustále se na co dívat a proplouvat tou poutí přes pocitově pestré chvilky. Přes levicový podtón jsem se přenesl a soucitil s postavy prožívající těžké časy na okupované kolonii. Vydařily se nejen krásné záběry exotické přírody, ale i scénář se záběrem množství postav ovlivněných v průběhu času politickými i osobními událostmi. Kdežto politika a rodinný příběh se tu nejen střídají, ale i vzájemně jsou skoro neustále protkané. A rozhodně se vydařil i výkon Catherine Deneuve, která tu plně ukázala, že už dávno není jen pouhou kráskou filmového plátna (ačkoliv její krásný vzhled a úsměv mému oku taktéž nemohl od počátku unikat), ale že dokáže i emotivně ztvárnit náročnější postavu plnou barvitých poloh. U Yanna jsem se spočátku nemohl ubránit dojmu, že sleduji jakousi hercovu sebeparodii (říkal jsem si, co zase má dokola s těmi Číňany, terorismem a vtipkováním na téma levice), ale nakonec se z jeho výkonu v roli Guye vyklubal taktéž slušně zahraný přerod a zpětně mi přijde jako důstojné dodatečné završení jedné etapy Yannovy kariéry již po ukončení autorské tvorby na podobná témata. Vyzdvihnout musím i polského „hosta“ Andrzeja Seweryna, „hustě“ to ztvárněný bezskrupulózní velitel, na oko se tvářící jako čestně vykonávající povinnost. Indočína mi po čase potvrdila mé menší zalíbení v historických příbězích z exotického prostředí a v tomto směru určitě zaujme i netradičním zpracováním se ženskou hrdinkou v popředí. [85%] (25.08.2022)

Tento krásný film o Indočíně, jedné plantáži patříci ženě, která se stará o dceru zemřelích manželů. Plantáž na kaučuk vydělává a na vše s ní dohlíží její otec, který hledá zalíbení v otrokyních. Ona prožila mnoho zamilování, hodně lásky a mnoho mužů. Ale osud ji přivedl dalšího...To vše během Francouzského kolonizování Indoríny. Film je vyprávěn retrospektivně majitelkou plantáží. Jde o krásný mix osudové lásky, citů, svobody, cti a Indočíny. Krásná hudba, která perfektně podbarvuje obrazy, jenž s nádherou snímá úžasná kamera. Hudba vyvolá mrazení v zádech. Krásně napsaný příběh s výbornými hereckými výkony hlavně Catherine Deneuve a Vincenta Pereze. Režiséra moc neznám, ale tímto filmem si udělal slušné jméno. Jde o krásný a pomalý příběh, který stojí za to vidět. Film mi hodně připoměl Posledního Císaře od Bertulocciho. Možná jednou nevýhodou filmu je jeho délka a pomalost, proto jen 4 a 1/2 *. (26.03.2005)

Film o laske 2 ludi vo francuzskej Indocine 30. rokov 20. storocia. Ako zabery na plantaze s kaucukovnikom su zaujimave, ale pre dejovu liniu treba podla mna podstatne viac, nez len lacne klise /laska on +ona/ a zmykanie medziludskych vztahov. Pri vsetkej dobrej voli, nemam rad filmy, ktore povazuju zmykanie vsetkych moznych ludskych emocii za hlavnu dejovu liniu. 58 % (30.07.2013)