Indočína

Činí se, větrolamy dění, jako Casablanca. Nezničitelnými činy. Truchlivě omlazující vizuální "velkoportrét" horoucí romance. Tlukot zamilovaných srdcí zahalen suknem časů nehostinných. Příliv lásky silné a houževnaté na pozadí náruče macešské. "Belle de Jour" Catherine Deneuve jako „vévodkyně“ plantáží oplývající vnitřní zanícenosti a silnou vůlí. Uhrančivě pohledný a hříšně přitažlivý důstojník Vincent Perez v načechrané elegantně svůdné sněhové i černé uniformě rozpíná svá charismatická objetí, proti jejichž dotykům nelze být imunní. Krajinné exteriéry "kolorují" prostupující výpravný půvab i trýzeň v pozvolném a neuspěchaném rytmu vyprávění. (01.08.2013)

Podle mínění mnoha filmových fanoušků jeden z nejzásadnějších francouzských filmů 90. let a výjimečně silný film, jenže já už jsem takový kverulant, že se s míněním většiny leckdy míjím. Podle mě je to nabubřelá ambiciózní červená knihovna, která parazituje na dramatických historických událostech ve francouzských koloniích 30. a 40. let. Mohlo by se říct, že má špičkovou kameru, jenže ta navozuje dojem 2,5hodinové velkolepé reklamy na prací prášky, protože v tomhle filmu je bílá ještě bělejší, nikdo se neušpiní, nepotí a nepomačká. Zachycuje krásné lidi v pateticky emočně vypjatých situacích, jenže narozdíl od takového Spielberga, který emoce ždímá, kde se dá, je Wargnier mizerný vypravěč. První půlka se táhla jako slimák s amputovanou nohou a druhá byla jen o málo lepší. Celkově bylo pro mě sledování tohohle opusu filmovým očistcem, na který bych rád jednou zapomněl, a to přes účast několika velkých francouzských hvězd filmového plátna. Celkový dojem za krásně naaranžované obrázky: 20 %. (19.08.2013)

Zvedám hodnocení do plných. V devadesátých letech jsem filmy sice žrala, ale jako mladé tele, nebyla schopna odečíst, o čem všem film vlastně byl. Včera ho uvedla slovenská dvojka v hlavním vysílacím čase, sice s podivně zvoleným dabingem (Gabriela Škrabáková má pěkný hlas, nicméně ne pro tuto roli. Mimochodem precizně školený ženský hlas končí v generaci Magálové, Studénkové a Milky Vášáryové. Mladší slovenské herečky jsou v tomto směru často afektovaná, hysterická bída, čili i zde jsme měli možnost vidět zralou, nádhernou francouzskou ikonu a do toho uši tahal vysoký hlas, který s Deneuve nekorespondoval absolutně ničím.) Indočína je z ranku velkofilmů, jaké se už dávno netočí. Vášnivá romance, silný příběh, na pozadí politických událostí Vietnamu a okolí. V úvodu film lehce působí jako variace Vzpomínek na Afriku, děj se však stočí jiným směrem, však nakonec se k původnímu stylu obloukem vrátí. V mém případě délka 152 minut utekla jako voda, zajímalo mě vše, žasla jsem nad výpravou, komparzem, lokacemi, kostýmy i hudbou. Záběry jako z Nat Geo. Krásný, silný film. Nic pro jelita. Lépe padne divákům s životní zkušeností. (10.01.2022)

Velký příběh, velký film. Nestává se mi často, abych zvládl film dlouhý přes dvě a půl hodiny bez přestávky, ale tahle pouť rodinným příběhem s kapkou legendy na pozadí historie cizí země jakoby plynula sama a já měl neustále se na co dívat a proplouvat tou poutí přes pocitově pestré chvilky. Přes levicový podtón jsem se přenesl a soucitil s postavy prožívající těžké časy na okupované kolonii. Vydařily se nejen krásné záběry exotické přírody, ale i scénář se záběrem množství postav ovlivněných v průběhu času politickými i osobními událostmi. Kdežto politika a rodinný příběh se tu nejen střídají, ale i vzájemně jsou skoro neustále protkané. A rozhodně se vydařil i výkon Catherine Deneuve, která tu plně ukázala, že už dávno není jen pouhou kráskou filmového plátna (ačkoliv její krásný vzhled a úsměv mému oku taktéž nemohl od počátku unikat), ale že dokáže i emotivně ztvárnit náročnější postavu plnou barvitých poloh. U Yanna jsem se spočátku nemohl ubránit dojmu, že sleduji jakousi hercovu sebeparodii (říkal jsem si, co zase má dokola s těmi Číňany, terorismem a vtipkováním na téma levice), ale nakonec se z jeho výkonu v roli Guye vyklubal taktéž slušně zahraný přerod a zpětně mi přijde jako důstojné dodatečné završení jedné etapy Yannovy kariéry již po ukončení autorské tvorby na podobná témata. Vyzdvihnout musím i polského „hosta“ Andrzeja Seweryna, „hustě“ to ztvárněný bezskrupulózní velitel, na oko se tvářící jako čestně vykonávající povinnost. Indočína mi po čase potvrdila mé menší zalíbení v historických příbězích z exotického prostředí a v tomto směru určitě zaujme i netradičním zpracováním se ženskou hrdinkou v popředí. [85%] (25.08.2022)

Elegantní mladí francúzski šik plukovníci v bielych uniformách zachraňujú životy bezbranných mladých nežných Vietnamok a do toho nám hrá vlezlá melodramatická hudba a režisér nám ukazuje tie najkrajšie obrázky Indočíny/Vietnamu ako z prospektov cestovnej kancelárie. Popritom prebiehajú politické intrigy, prevraty a zrady. Indočína mi pripomenula podobne ladený Dom duchov, lenže emocionálne ma bohužiaľ tak nezasiahla. Možno zato môže jej dĺžka, možno je to film pre veľké plátno, možno je to film primárne pre ženy. Jedna veľmi silná sekvencia v strede mi dala nádej, že ma film vtiahne, lenže ten naďalej pokračoval vo svojom rozvláčnom, aj keď určite premyslenom tempe. Inteligentná a historicky asi precízne napísaná melodráma, lenže klamal by som, ak by som nespomenul, že som sa miestami nudil. Možno by nebol od veci rozšírený zostrih do tvaru TV seriálu, ktorý by nás oboznámil viac s politikou regiónu a prehĺbil vzťahy hrdinov. (01.08.2013)