Pí a jeho život

I když se podle snímku o Bohu mluví jen v těch lepších historkách, pořád to ještě tak úplně neřeší víru v něj, anebo pocit, který se v podstatě rovná důkazu, že extistuje. Škoda těch dialogových pasáží, respektive upovídaného úvodního exkurzu, nevím, stále mám dojem, že film vznikl jen kvůli té mokré části. Knihu jsem nečetl. Obrazově samozřejmě brilantní (i když titulková část v ZOO dost zaváněla kýčem). (29.12.2012)

Dávám pět hvězd z jednoho prostého důvodu. Film se mi líbil hlavně proto, že je naprosto nádherně nad věcí nad všemi velkými náboženstvími na světě. Je to takové velké filozofické okno o lidech a zvířatech a světě kolem nich. Hrozně hezky se na to koukalo a ještě líp se to s Pím prožívalo. Zahrál ho totiž skvělý herec a Ang Lee jakožto neuvěřitelně sympatický režisér přidal krásnou, pozitivní a jedinečnou atmosféru plnou originálních nápadů, která se prostě musí ocenit. (13.05.2013)

Spirituální a technicky zpracované drama, který má charakter, srdce a sympatický režijní švih. Velkolepé dobrodružství, pro které prosím Oscarovou nominaci za vizuální efekty. Takové filmy jsou vytvořené z lásky a já si je užívám. Velké mínus je český dabing, ale za to tvůrci nemůžou. Ang Lee's directorial treasure. (25.12.2012)

Možná jsem naivní, nebo ten film shledávám poněkud sofistikovanější než je. Ale - SPOILER - je to v zásadě o tom, že náboženství je sebeklam, který lidé používají k tomu, aby jim život připadal snesitelnější? Pokud ano, tak 95 % filmu/knihy se sice může leckomu líbit, ale na konci se jim autoři vysmějí "haha, podlehli jste new age kýči". Možná je tohle nejhlubším poselství, možná se nám tu nabízejí dvě varianty "fantazijní-idealistická" vs. "realistická-nepříjemná" (a na vás je, abyste si vybrali podle svého založení), nebo jde o čistou pseudo-spriritualitu a la Paolo Coelho. Z filmařského hlediska je film skvost - potopení lodi, které trvá asi 10 minut a je natočeno v několika málo záběrech, dalece předčí hodinové potápění Titaniku. Tygra a orangutanku hrál nejspíš Andy Serkis. (05.12.2012)

Lidi rádi hledají v utrpení nějaký ušlechtilý, duchovní rozměr. Já jsem dvě hodiny trpěl jako hyena, ale žádný jsem nenašel (i když "maminka je orangután" mi přineslo alespoň bezbožný smích na rty). Objektivně je to moc hezky barevné, hladké i šikovně odvyprávěné, jenže já před spirituálním Cirkusem Humberto vždycky dám přednost adrenalinu a animálnosti 127i hodin. Snad mě za to jeden z 33 milionů bohů, kteří tenhle film duchovně sponzorují, nepošle na jednu loď se Surajem Sharmou. Páč toho mám momentálně chuť zabít. (05.12.2012)