Pí a jeho život

Už jsem to tady kdysi u nějakého filmu napsal a napíšu to znova: film není totéž, co obrázková knížka. A na rozdíl od minutky v restauraci u filmu nemůžete odhrnout omáčku na stranu a vrhnout se rovnou na maso. To znamená, že za vizuální orgie té hodinky na člunu skládám obdiv a dík, ale příště si raději počkám o chvilku déle na výživnější žvanec. (06.02.2013)

Dlouho... Už hodně douhooooo mne žádný film tak nedostal jako tahle záležitost. Je to zvláštní, protože u řady příhod hlavního hrdiny jsem měl jakési  deja-vu. Samozřejmě přítomnost druhého pasažéra byla naprosto vyjímečná oproti jiným příběhům o trosečnících. Ale všechna ta úžasná setkání uprostřed Pacifiku jsem už prožil s jinými hrdiny mnohem dříve v knihách. Jednak to byla mimo jiné autobiografie Roberta Dougalsona - Přežili jsme v Pacifiku a pak nejedno vyprávění zachráněných amerických letců, kteří během druhé světové války nouzově přistáli se svými zmrzačenými letouny do tyrkysových vod tohoto oceánu. Většina z nich vyprávěla neuvěřitelné příběhy o setkáních s tamní faunou, příběhy plné strádání když došly zásoby nouzové výbavy člunu  i strachu v hurikánech a divokých mořských bouřích. Byly to ale i příběhy o setkání s Bohem v pásmu tišin, kdy moře rovné jako zrcadlo splynulo s oblohou v jeden celek. A uprostřed té Boží náruče malé nic, človíček v chatrné bárce spálený sluncem, žíznící, blouznící... V té chvíli dotyční většinou začali věřit v Boha a získali jakousi podivnou vůli přežít, bez níž by zmizeli beze stopy jako miliony jiných trosečníků... Jistě, chtělo to mít zcela určitě pořádnou dávku štěstí. Bez toho to nejde nikdy. O takovém setkání píše ve své knize ,,Nezlomný" letec L. Zamperini, který se zřítil se svým Liberatorem B24 do vln Pacifiku během války a který v záchranném člunu strávil 47 dní v záchranném člunu než byl vyloven Japonci. A byl o tom natočen i film Unbroken. Čekat tedy může divák ledacos, přesto vám ale vizuál tohohle skvostu vyrazí doslova dech. Kamera, zpracování, jednotlivé obrazy... Dokonalost. A k tomu  neuvěřitelně nádherný soundtrack z pera Mychaela Danny. Herecké výkony taktéž úžasné... A ten závěr s předložením alternativního vysvětlení příbehu po němž vám začne hučet v hlavě... Jako bych sledoval Faunův labyrint z druhé strany světa... Jen jedno doporučení bych si dovolil. nekoukejte na to s nejmenšími. Tohle opravdu není film pro ně. Nejen, že ho nepochopí, ale je tam i pár drsných momentů. Bohužel nezbytně nutných a je dobře, ža tam jsou. Tohle byl skvost, který doporučuji vidět! Dávám za 5 surikat. * * * * * (24.06.2022)

Syrově nekompromisní neobajkové usvědčení víry jakožto obezličky. Taková je předloha. Nikoli však i tato ilustrační adaptace, které celou látku utlumuje do rodinně snesitelné formy a je spíše čarokrásnou pohádkou o víře. Je to prostě koťátko perské košišty a nikoli dospělý tygr bengálský. Veškerá syrovost (a tím i mrazivá působivost na které to celé stojí) je tedy ty tam; od krmení až po vynechání pasáže setkání se slepým námořníkem. Což má za následek, že zdejší (mimochodem debilně podaná) "disneyovsky" upravená verze pointy nedává skoro smysl a vzbuzuje spíše ty nesprávné otázky. Až na tento "detail" Lee nelehkou látku zvládl se ctí. Speciálně jakmile se dostane na širé moře, tak exceluje a to zdaleka nejen vizuálně. Filmařsky mnohdy bezkonkurenční; v čele s dosud nejlepším vizuálním efektem v dějinách - Richardem Parkerem. Škoda tedy nijakého prologu a otřesného závěru. PS: Dabing je učiněné peklo na Zemi. Špatný jako dlouho žádný jiný a lidé za něj zodpovědní by zasloužili vehnat do Bumbálkova výběhu během krmení. Co naopak mile překvapí je 3D, které je využito nad očekávání nápaditě i smysluplně a nikoli pouze pro efekt. (06.12.2012)

Kdo si už jednou kupoval od Vietnamců airbrushový snový obraz plný fialových papoušků, fosforeskujících vodopádů, Višny, plakajících holčiček nebo tygrů hledících na úplněk, musel prožít u této Píoviny naprostou transcendentální extázi. Kýčovité obrazy se na sebe vrství v takovém množství, že je to snad až na škodu. Díky mírnému nádechu dobrodružství se to ale dá jakžtakž sledovat. Vyprávění vám zpočátku připomene Big Fish, možná i Milionáře z chatrče, ale je poměrně zábavné, možná i lepší, než pozdější samotné dobrodružství na moři. Pointu survivalu někdo odhalí už tehdy v palubní jídelně, někdo ne a nechá se ohromit opravdu šokujícím vysvětlením. Ač bych nevěřil, že se mi něco takového může vůbec líbit, líbilo se mi to. Kdo chce reálnou verzi, nechť si pustí All is lost s Robertem Redfordem, snílky spíše potěší tato krišnaverze. (16.08.2014)

Life of Pi mě zasáhl do místa, kde jsem to vůbec nečekala, odkryl něco tam hluboko uvnitř mě. Už dlouho na mě film takovým způsobem nezapůsobil a ať si každý říká, co chce, ale pro mě je toto dokonalost. Spousta zajímavých myšlenek a úvah, navíc už jsem to psala u pár filmů, miluji velké věci a myšlenky ukryté navenek v těch samozřejmých a pro někoho bezvýznamných. Poselství filmu není jedno univerzální, ale každý si ho může přebrat a vyložit po svém. Rozumím, že někoho může naštvat to, že celý film směřuje k jakémusi cíli a závěrečná pointa to celé jakoby smaže (nebo ne?). A nepochopím, jak někdo u tohoto filmu může napsat, že je to kýč, technicky a vizuálně je to vybroušený diamant, kdybych si nepřečetla, že ten tygr je počítačový, nikdy by mě to nenapadlo, film může vypadat navenek pohádkově, ale zároveň se neztratila jistá syrovost a krutá realita přírody. Možná mě teď spousta lidí bude považovat za silně sentimentálního člověka, ale mé oči od potopení lodi do skončení titulků nezůstaly suché. Hodně silný a emocionální zážitek, že si budu muset překopat mou topku filmů roku 2012. (19.01.2013)