Dreamgirls

Je vůbec možné, aby postavy neustále vyzpívávaly své nejniternější pocity a přitom se o nich divák nic nedozvěděl? Condonův muzikál ukazuje, že dost dobře. Charizmatický charakterní chlap se v závěru promění z minuty na minutu na vychytralého zrádce, nezvladatelná divoška samozřejmě zjihne a všichni odcházejí šťasní...nebo ne? Já určitě ne, protože tohle mi nestačí. Muzikály nejednou ukázaly, že do postav lze vidět jediným songem velmi důkladně. Proto je k zbláznění, když Dreamgirls nevědí, kdy přestat zpívat. Když přijde jen trochu vypjatější chvilka, hodil by se emotivnější dialog a po něm úderný popěvek, ale hlavní postavy se v chumlu překřikují ve zmatečné bezmelodičné písni, která na mě tak působí jen trapně. Atmosféru aby pohledal a těch několik zajímavých kamerových objezdů už nic nezachrání. Jediným kladem zůstává Eddie Murphy a jeho božský výkon. Přijde mi ale, že tvůrci ho snad ani nechtěli nechat vyniknout a ubírají mu prostor, jak to jen jde. (22.02.2007)

Bez debat je to jednoduchý, zato úchvatně natočený, ztvárněný, zahraný i zazpívaný film. Dreamgirls stojí na nekomplikovaném, avšak velice emotivním příběhu. Dvě nejsilnější scény - Hádka mezi Effie a zbytkem skupiny a balada Listen, kde Deena dokazuje manželovi, že je výborná zpěvačka srší takovýma jiskrama, které z Moulin Rouge či Chicaga udělají chudší příbuzné. Dreamgirls hýří barvami, tancem a skvělými písněmi. Černý koktejl, který prostě chutná dobře a je jedno, jak je složitý. (12.10.2012)

Obrovské překvapení! Od Billa Condona bych nečekal výpravný černošský muzikál, od Eddieho Murphyho bych nečekal, že ještě vůbec umí hrát, natož zpívat. Beyoncé Knowles je sexy a dobře zpívá, ale největší hvězdou filmu je nakonec naprostá začátečnice Jennifer Hudson. Ve střední části, ze které na delší dobu vypadla, tak film ztratil šanci dostat plné bodové hodnocení. Podobné je to i s hudbou, zrovna v té střední části jsou písně nejprůměrnější. Výprava, kostýmy a technická stránka filmu jsou na vynikající úrovni. (06.04.2007)

Mám černý babský hlasy moc ráda. Supremes, Dianu Ross, Arethu, Tinu ..... i novou generaci a neni tedy divu, že na Dreamgirls jsem byla hodně natěšená. Představovala jsem si trochu něco ve stylu životopisného filmu o Tině - vzlety, pády, katarze a vše prudké a ryzí s nárokem na pocitový rejštřík diváka. Dreamgirls byly taky šťastné, smutné, zhrzené, manipulované i odbojné ale bez oněch hrotů, díky nimž máte v očích buď slzy nebo zatínáte pěsti. Kromě fantastických kostýmů ale ještě jednu velkou přednost měly: úžasně interpretované písně. Listen v podání Beyonce - to byl pro mě ohromný zážitek. (01.03.2007)

Netěšil jsem se, ale musím uznat, že mě to docela mile překvapilo. Drive nastolený v první polovině je neskutečný, jeden střih za druhým a tempo nepolevuje. Škoda, že tenhle videoklip vydrží jen tu první půlku. Jakmile se výrazně zpomalí, tak si člověk začne uvědomovat, jak je příběh banální a některé scénáristické kličky neobratné. K tomu mě postupem času začalo iritovat nabívání délky zpěvu. V jednu chvíli se zpívalo v kuse snad 10 minut, ve třech scénách a v ten moment už moje hlava zkrátka nebrala. Občas bych si rád dáchnul i dialogů, díky. Herecky solidní, Murphy dokázal, že skutečně ještě má na to, aby nehrál v shitech, Foxx jako vždy super, jen tu Beyoncé jsem asi 40 minut na plátně marně hledal. Buď už vážně nic nevidím (což pochybuji, pokud sedím ve čtvrté řadě) a nebo byla tak moc nalíčená. (07.02.2007)