O rodičoch a deťoch

Měl mě varovat už oficiální text distributora: "Komedie O rodičích a dětech chce navázat na nejlepší tradice české filmové komedie. Vtipné dialogy, výjimečné herecké výkony a humor spojující diváky napříč generacemi." Pokud mě Michálek v "Babím létě" nudil až otravoval, pak v "O rodičích a dětech" mě vyloženě sral. Chápu, asi nejsem cílová skupina tohoto filmu, který považuji za jistou generační výpověď současných padesátníků. Michálek si podle všeho s Haklem - autorem knižní předlohy a spoluautorem scénáře - dobře rozuměl, oba jsou od sebe věkově vzdáleni jen dva roky. Mě na rozdíl od nich ale všechno to vrstvení banalit, "životních mouder" a "pábitelských historek" ze života strašně unavovalo. Spolu s hereckým obsazením (nevermore za Marianu Kroftovou - OMG, kde ji jenom vyhrabali?! to už dneska stačí jen ukázat na kameru kozy a odříkávat repliky s unylým výrazem ve tváři?) a celkovou nezajímavostí zvolených lokací je tento snímek jeden velký omyl, který připomíná spíš televizní inscenaci než celovečerní film (a celková stopáž by klidně snesla o 20-30 minut prostříhat). To by se ale do filmu nevešly všechny ty rozmluvy mezi otcem a synem, které jsou z Haklovy knižní předlohy (první vydání 2002, Magnesia Litera 2003 za prózu) převzaté v podstatě doslova, a podle toho taky vypadají. Ne, skutečně nemůžete jen tak vzít literární dialogy a nechat je přežvejkat známými herci. To, co v Haklově próze ještě jakžtakž funguje, již působí na filmovém plátně vykonstruovaně a nevěrohodně. O rodičích a dětech je asi tak příběhem ze života, jako Vejdělkovy "Ženy v pokušení", akorát že s opačným znamínkem - Vejdělek je uhranut krásnými lidmi z časopisů, Michálek naproti tomu obdivuje lůzry a staré dědky. Toto je přesně ten typ českých filmů, u kterých mi je trapně a s kterými se zásadně míjím. Osobně mi tahle blbost místy připomínala až Kameňák. Celkově je to výrazně nepovedená - a hlavně strašně zbytečná - literární adaptace Haklovy asi zatím nejlepší knihy, za kterou nemohu dát více než 2*. (23.04.2011)

Možná za to může vyjma čecháčkovského apriorního komplexu ze všeho českého také zvuk a poslech vlastního jazyka, co nám znemožňuje plný ponor do českých filmů, co zviditelňuje utajovanou reprezentaci a zostřuje naši kritičnost. Dialogy, které psal nějaký stand-up komik, zřejmě zneuznaný eskamotér, utečenec z cirkusu, tomu zde ještě přidávají. (14.10.2008)

Úžasná melancholická walkmovie (film, kde se hodně chodí...:-)), prostřednictvím které Vladimír Michálek, adaptující novelu Emila Hakla, zpytuje to základní, v čem náš lidský druh žije, tedy lidské vztahy, a kterou tento intuitivní filmový vypravěč asi nejlépe odpovídá na nářky nad nízkou úrovní české kinematografie. Dvě základní dějové linie, které se v jistou chvíli osudově střetnou, jsou proloženy častými retrospektivními flashbacky (se skutečně velmi dobově sofistikovanou náladou, obrazem i mizanscénou - třeba proměny Josefa Somra ve své dřívější já jsou obdivuhodné...) a vedou k nejednoznančému vyústění - na lidské vztahy není žádný jednoduchý recept, jsou tou nejsložitější strukturou, kterou na své pouti může ten který člověk potkat... (21.10.2009)

Celých 25 minut jsem vydržela sledovat, jak Somr s Novotným spíčujou o h... o ničem a v druhé linii nějací exoti mlátili ještě prázdnější slámu. Možná mě film zastihl v maximálně blbé náladě, ale druhou šanci k vylepšení reputace pravděpodobně nedostane. Kdybych tu nakoukanou chvilku hodnotila, byly by to 2*, převážně za sympatický výkon Chosé Somra. (24.01.2011)

Na snímek se dobře dívalo, chvílemi byl i úsměvný, ikdyž ve své podstatě hlavně hořký. Dialogy (nebo taky jeden dlouhý rozhovor) mezi otcem a synem na mě opravdu zapůsobil/y, hlavně svojí přirozeností, obyčejností a zároveň takovou laskavostí. Vedlejší dějová linie mezi přítelkyní a synem mi nevadila, přestože ve mně hlavně vyvolávava pocit očekávání, kdy "to" příjde. Film je ukončen (dle mého názoru) taky dobře a tak můžu jen konstatovat, že mě Michálek znovu nezklamal (ale vrchol jeho tvorby zůstává stále nepřekonán). (03.07.2010)