Zodiac

...90%...I am not the Zodiac. And if I were, I wouldn´t certainly tell you....Chcete-li sedět v otáčivém hledišti, netřeba jezdit do Krumlova. Stačí věnovat 160 minut života příběhu, který protéká mezi prsty. Být před návštěvou kina tabula rasa, rozhodně bych poslepu neurčila, že tuhle brilantní výtvarnou oldschoolovku natočil David Fincher. Potlačil své režisérské ego a do centra umístil posedlost. Posedlost zabíjet, posedlost chytit, posedlost zjistit pravdu...........Tohle není hra na kočku-detektiva a na myš-vraha, na jejímž konci se před očima vyjeví, kdo, kde, kdy a proč. Fincherovo nedoslovné poselství spočívá v humovské skepsi, že člověk nemůže dosáhnout všeobsažného celistvého poznání, že je limitován. Že zůstává jen nejnebezpečnějším zvířetem....... Oproti tradičně americkým psychoanalytickým vrtům režisér motivace vraha i jeho pronásledovatelů nerozebírá "na gauči", ale jen je jemně naťukává. Snaha chytit zrnka písku holýma rukama nebyla nikdy tak fascinující, jako když sledujeme skautíka dušínovského typu Graysmithe, kterak se honí za fantomem po celém západním pobřeží a určuje tempo filmu jako dirigent orchestru. Sedí-li na okraji stolku a luští šifry, film plyne poklidně, ale v okamžiku, kdy se Graysmith dostává do hlavního proudu a téma ho začíná požírat, akceleruje a pádí zběsile kupředu, zatímco část otěží třímá druhý hrdina, sanfranciský detektiv Dave Toschi...... Gyllenhaal s Ruffalem prolnuli se svými postavami dokonale a na ilustrované procházce několika érami moderní Ameriky jsou poutavými společníky. Ještě něco zvláštního? Hitchcockovská práce s atmosférou dokázala diváka vypreparovat několika syrovými záběry tak, že ho Zodiac až do samého konce držel pod krkem matně tušenou hrozbou. Bála jsem se. Přemýšlela jsem. Byla jsem uvnitř. Můj nejmilejší Fincher. (16.06.2007)

David Fincher Zodiacom prekvapuje hlavne v tom ako drží na uzde svoje formalistické hračky, vďaka ktorým sa stali známymi a slávnymi Seven a Fight Club. Kde - tu síce tieto finesy, pre ktoré sa už zaužíval pojem „fincherovské“, preblesknú (zabáčanie taxíku z nadhľadu, stavba mrakodrapu aby sa poukázalo na uplynutie času či redakcia v dvojexpozícii so Zodiacovými listami) avšak celkovo je film na Finchera až príliš „klasický“, čo mu možno konečne a zaslúžene vynesie nejakého toho plešáčika. Celý snímok je vlastne rekonštrukciou jednoho známeho prípadu, pričom na „skákavý charakter“ diváka neustále upozorňujú dátumové titulky; napriek tomu vďaka režijnému majstrovstvu tieto časové skoky nevadia a film pôsobí koherentne. Zodiac však neostáva len pri rekonštrukcii kauzy; Fincher šiel ešte ďalej a milými detailami rekonštruuje koniec sixties a prakticky celé americké seventies. Skutočne vykreslenie doby je tým, čo je na Zodiacovi asi divácky najpríťažlivejšie, či už ide o rovinu policajnú, zahŕňajúcu z dnešného pohľadu nepočetné kriminalistické možnosti obstarať priamy dôkaz (čo vlastne robí pátranie zložitejším a tým i zaujímavejším pre diváka), alebo o celkové vyobrazenie society Ameriky sedemdesiatych rokov, jej obliekania, životného štýlu a kultúry (Star trek, Dirty Harry či narážky na Bullit´s Case). Dojem rekonštrukcie doby a ľudí v popredí i pozadí prípadu potom umocňuje i práca s postavami a ich protagonistami; Zodiac sa nesnaží o podrobnú psychológiu a vnútorný svet postáv, skôr o vykreslenie síce filmovo plastických, ale navonok reálnych ľudí. Interakcie postáv potom pôsobia veľmi realisticky, dialógy vecne a vďaka celkovému poňatiu filmu ako prerozprávaniu skutočných udalostí neskĺzne k patetickým rozpravám o spravodlivosti. Každého z trojice hlavných hrdinov vedie iný motív; Toschiho profesná motivácia; Avoryho kariéra a Graysmitha jeho záľuba v šifrách a rébusoch; tá neskôr prerastá do posadnutosti za každú cenu odhaliť vraha, ktorá je hlavným ťahúňom poslednej tretiny filmu. Málokedy sa stáva, že sa v kvalitnom filme stretne toľko hviezd a nestáva sa temer vôbec, aby sme nikomu z nich nemali poriadne čo vyčítať; bez ohľadu na to koľko priestoru na plátne majú. Fincher vo svojom perfekcionalizme vymačkal z hercov skutočne presvedčivé výkony a ak bude o Oscara bojovať proti sebe celá hlavná trojica, nebudem sa diviť ( ja osobne by som to dal Ruffalovi). Pokiaľ nie ste popkornový divák a chápete, že nie vždy tá slepá pani s mečom a váhami dolapí vraha (najmä ak máme len nepriame dôkazy a v právomociach vyšetrovateľov je totálny zmätok), nečakáte že vrahom bude aj tak záhradník a chcete si užiť film, v ktorom „skutoční“ policajti otrocky pracujú, aby nakoniec aj tak neuspeli, bežte do kina, Zodiac sa vám kráľovsky odmení. 10/10 Best of 2007 Nominee (11.06.2007)

There's more than one way to lose your life to a killer. Fincher střídá vždy ambicióznější tituly s těmi oddechovými, žánrově ale brilantními, a tak po Vetřelci 3 přišlo Sedm, po Sedm zase Hra a po ní Klub rváčů následovaný Úkrytem. Zoadiac se řadí mezi ty ambiciózní a je z nich nejlepší. _____ Film otevírá dlouhý, až depalmovský záběr s jedoucím vozíkem se spisy do kanceláře a dá se říct, že Zodiac tak svou pevnou, ale trochu rozvleklou a literární strukturou vyprávění nejvíc zaujme ty, kteří toho moc o skutečném případu neví. Fincher skvěle evokuje dobu 70. let prostřednictvím vhodně vybranýh písňových hitů, které zní převážně ve scénách vražd, u nichž to s krvavostí a násilností není až tak žhavé, jak se před premiérou napovídalo._____ Vlastně se jedná o další charakterovou studii izolovaného a svou prací pohlceného jedince, jaké známe z předchozích Fincherových děl, zbavenou jakéhokoliv psychologizování (což kvituji s povděkem a na atmosféře to ještě přidává). Z Finchera se stává další cinefil, který žije pro film, což dokazuje diskuzí o hororových snímcích a záběry z kina (promítá se Drsný Harry, který byl Zodiacem silně inspirován).___ Stylistická stránka zde slouží výhradně vyprávění, a tak nečekejte žádné libové průlety zábradlím či uchem hrnku, herci jsou rozestaveni v mizanscéně buď tak, že z ní vyčnívají, nebo se v ní naopak ztrácí (to dodává na intenzitě).___ Zamrzí akorát uspěchaný (nečekal bych, že to u skoro tříhodinového filmu napíšu) konec, kdy se snímek přehoupne z výtečného dramatu k až moc doslovnému thrilleru (o co by to bylo působivější bez povinných faktografických titulků na závěr!). Výslednému hodnocení hodně napomáhá i správně minimalistická hudba._____ Jinak všichni podávají excelentní výkon, Jake Gyllenhal by si sice zasloužil víc prostoru, ale Robert Downey Jr. v nejlepším slova smyslu připomene postavu Marka Wahlberga v Departed/Skryté identitě. Akorát je nutné si navyknout na to, že tohle není žádný hračičkářský film, ale old-school odvyprávěná podívaná, která svým černým humorem a působivými pasážemi (telefonát do studia, scéna s dítětem či taxikářem a u vody - vlastně každá vražda) bere dech. (11.04.2007)

Od filmu jsem čekal lehce nadprůměrnou kriminálku, ale to jsem si nevšiml jména režiséra; o to více jsem byl pak zklamaný. Film někdy zabíhá až moc do detailů; někdy nevědomě/vědomě přechází do dokumentu. Ono se filmu sice nedá po režisérské stránce skoro nic vytknout, but on the other hand, nic vyzdvihnout. Čekat 160 minut na rozřešení, které nepřijde? Sice mi to nepřipadá moc spravedlivé vůči divákovi, ale co se dá dělat. Snímky Sedm a Hra měly jiskru, tento ji bohužel nemá. Hodnotím nakonec pouze průmerem, protože narozdíl od ostatních mě herci vůbec nezaujali (a doufám i za samotného Finchera, že to bude příště lepší). (29.06.2008)